 Víkend 24.-25.6.2006 Vesec u LiberceO víkendu 24.-25.6.2006 se ve Vesci u Liberce konal již 12. ročník závodu 24 hodin MTB (http://www.24hours-mtb.com/ ). Původně jsem měla v plánu se zúčastnit tohoto extrémního závodu jako jednotlivec, ale pak mi to bylo rozmluveno a přihlásili jsme se s přítelem ( www.petebike.com )do kategorie smíšených dvojic.
Celé to začalo v sobotu v poledne na kopci u Vesce, kde se na startovní čáře seřadilo přes 100 bikerů a po výstřelu z brokovnice sprintovali (někteří to s tim sprintem moc nepřeháněli, aby se náhodou na začátku nevyčerpali ;o) pod kopec, kde popadli bika, chvilku s ním běželi a po cca 100 metrech na něj nasedli a už si to šlapali o 106 1. kolem 24hodinového maratonu.
Žádnou speciální strategii jsme neměli. Pete startoval jako 1. a jel 3 kola a já pak 2 a tak to šlo až do večera. Se soumrakem jsme nasadili světla. Jeden halogen a jedna 7mi ledková lampička jen tak osvítili cestu. Mělo to jednu velkou výhodu. I když se to nezdá, tak se jelo rychleji. Do dokopců to jelo samo, protože nebylo vidět a ze zkopců to samý: není vidět = není se čeho bát ;o) Do dalšího kola jsem vyfasovala super světlo a připadala jsem si jak letadlo. Dálkové světlo jsem raději vypínala a do kopce po asfaltu jsem jela úplně bez světla. Noc je dlouhá. Po příjezdu předám štafetu Petovi a baterku zapůjčím s tím, že se dobíjí nová baterka a za hodinku a půl by se dobít měla. Chyba lávky. S dobitou baterkou si to šinu lesem a najednou tma jako v pytli. Volám Petovi, že jsem na 1. kontrole cca 5 km po startu bez světla. Moc ho to nezajímá. Je evidentně otrávenej, že nemůže spát a tak mi dá dobrou radu. „Odchytni někoho se světlem a dojeď to!“ Chytám se projíždějících bludiček, ale všechny jedou moc rychle. Náhle se mi podaří zastavit jednoho závodníka, který mi půjčil světlo. (Slováka z 3. týmu mužských čtveřic. Tímto moooc děkuji). Na 2. prudším sjezdu potkám Darksona, který celý sjezd nádherně osvítí a já tak dojedu živá zdravá do depa, kde, přestože již svítá, na řídítky namontuji zpátky halogen a ledku. Jedu ještě 2 kola, aby se Pete trochu vyspal. Dojíždím kolem 6. a předávám štafetu. Po pár kolech zase střídám a pak zase Pete a tentokrát se slovy: „Už to dojedu, jde nám o bednu!“ Sice dost pochybuju, že bude 3 hodiny kroužit, ale i tak si dam rohlíka s paštikou a pivo. Takhle brzo ráno jsem pivo snad ještě nepila. Kolem 10:30 se nasoukam do dresu a čekám na Peta. Pak volá, že už mu ve 3. kole docházejí sily, že se mám obléct. Umíchám ještě jonťák, nasadím rukavice a helmu a s netrpělivostí čekám, kdy Pete dorazí. Pojedu poslední kolo, který chci dojet celý. Pete je v cíli 50 min před koncem. Budu muset jet hodně rychle, abych to stihla. Peta mi místo štafetového kolíku předává sojový suk – taky se hodí ;-) pak tedy vyhrabe z kapsy kolík a já jedu. Z kopců nebrzdím, jen v tom 1., do kopců šlapu, co mi síly stačí, sama sebe podporuju hláškami, že jedu krásně a že už bude za chvilku konec a pořád sleduju hodinky a nevím, jestli to stihnu. Na poslední kopec mám 8 min a to už vím, že to je na pohodu. I tak zamykám vili a poslední úsek kopce vyjíždím ze sedla. Cílem projíždím 2 min před koncem limitu, ale do dalšího kola už nevjedu. 3. místo máme snad jistý a na 2. už stejnak nevyhrabem. Mám radost.
Moderátor při vyhlašování potvrdil naše 3. místo. Z Xstream Racing teamu byl na stupni vítězů ještě Blacky – Milan Černý, který si vykroužil bramborovou medaili v singlech. Vyhlašovalo se 1. 5 singlařů.
Bylo to fajn. Super zázemí s milými organizátory a prostě to celý bylo super. Díky všem a hlavně Xstream Racing teamu ( www.xstream.cz ) , který nám tento závod umožnil jet. Snad za rok zas. |
