Jak se konstruktivně hádat

? 48644

Dcera  ( 27.10.2006 21:24:37 Vlasta )  Dobrý den, žiji sama v domku 1+1, který už pět let splácím. Problémů mám tolik že opravdu nevím který dřív rozebrat,ale do psychologické poradny si netroufám jít. V poslední době mám pocit že snad jediné co by mi v mé situaci pomohlo je teplé lidské slovo. A snad právě proto, že mám tolik problémů (nemoci, nemoci dětí, nezaměstnaná, na sociálních dávkách v domku který se úspěšně rozpadá) mě trápí moje dcera . Nechápu proč někdo nevymyslí zákon proti týrání rodičů. Dceři je devět let, je sobecká, vždy musí mít poslední slovo, už na mě zkusila kdeco ..vydírání , vyhrožování lhaní podvody zapírání, ignoraci, neposlouchání. Když řeknu ano ona řekne ne. A obráceně. Chová se nepřirozeně, někdy se mě ptá jestli se může jít najíst....(nikdy jsem jí to nezakázala), když si povídám s jejím mladším bratrem stoupne si o dva metry dál založí ruce a dívá se na nás. Nemá žádné kamarády a ve škole ji šikanují. Po roce docházek a ztrapňování se ve škole a zastávání se jí mám pocit že se k ní chovám hůř než její spolužáci. Ve škole jsem se dozvěděla, že ostatní spolužáky provokuje. To pro mě rozhodně není důvod k tomu aby jí někdo sprostě nadával a fyzicky ji ubližoval. Jenže doma bohužel ona šikanuje mě. Mává se mnou jak s hadrem na podlahu. Dělá si co chce, vždy má pravdu a když někdy náhodně uzná že jí by se to její chování taky nelíbilo, cítí se uraženě je z toho hrozně přepadlá a za pět minut pokračuje ve svém protivném chování . Na nikoho mile nepromluví, snaží se neustále někoho kopírovat sekýruje svého bratra a většinou mluví nesmysly. Jindy působí ohromně rozumně jakoby spolkla všechnu moudrost světa a snaží se poučovat všechny kolem sebe. Sama se podle toho samozdřejmě neřídí. V devíti letech už jsem ji konečně naučila umívat nádobí...považuji to zta velký úspěch, jinak chodí do obchodu ale ne proto že je potřeba něco nakoupit ale proto že může vykecávat s hodnou paní prodavačkou. Možná kdybych bydlela v paneláku, asi by mě to tolik netrápilo, ale bydlíme ¨v domku ...zvládám i nezvládám ženskou a mužskou roli, a samozdřejmě i práce, navíc jelikož nemáme moc peněz všechny řemeslné práce, vrtání zdění, stavění,omítání, řezání dřeva, chození do lesa na dříví, natírání plotu dělání střechy, okápů si dělám sama...do toho mám artrozu, takže mě dnes a denně sžírá bolest kloubů, když se náhodou špatně pohnu. Chápu že má dojem že nemusí nic dělat když její matka zvládá všechno, ale stále jí vysvětluji že ptřebuji její pomoc a ona tomu úspěšně dosud odolává. NOsí brýle, rovnátka, má astma a dýchá si ...naše příjemné večery probíhají tak že za ní na všechnoi musím myslet, a zeptat se jí, jestli udělala všechno co měla, nevyjímaje např. čištění zubů. Je špindíra, nevadí jí špinavé a roztrhané věci, nové tepláky( nic dneska není zadarmo a s mým rozpočtem...)si vezme u tatínka(jezdí jednou za čtrnáct na výkend k němu)do pole na sbírání brambor. Už fakt že jsem jí je koupila dolázní, na které on nepřispěl ani korunou, za to jí tam byl jednou navštívit a dostala od něj jakési kapesné,....jinak jí skoro nezavolal....mě vytáčí téměř k nepříčetnosti.¨Na jednu stranu ji mám velmi ráda ale někdy mi přijde že jenom z lítosti, rozhodně ne z povinosti, že je to moje dcera, ale občas jí říkám, že dělá všechno proto abych jí ráda mít nemohla. Je to sice pěkné všechny psychologické příručky o tom jak se dítě snaží být předmětem zájmu svých rodičů, ale u nás bohužel opravdu neplatí že bych si dětí nevšímala. Jsem stále doma, mám totiž handicap, děti na které jsem úplně sama, a chápu že nikdo nebude zaměstnávat matku která je stále s dětmi na paragrafu. Nevím, možná mi někde něco uniká, ale jsem už opravdu unavená a je to čím dál horší, snažím se jí vše vysvětlovat, ale jakoby nic nechápala. Jakobych mluvila jinou řečí stále jen neposluchání a ignorace. Nejde to po dobrém ani po zlém. Ani tresty, neuznává jakýkoliv řád. Jsem introvert, mám ráda soukromí, a kživotu si vystačím s rodinou a zázemím, lidem se nevyhýbám, a ke všem se chovám slušně. Tak v čem je problém. Dcera je extrovert, ale kvůli její povaze tu kamarády nenašla. Děti jsou pro mě to nejdůležitější ale proč jedno je za to rádo a druhé toho zneužívá. Smutné je že kromě jiného moje dcera vypadá že je normálně se vyvýjející dítě(viz.hodnocení pedagogicko psychologické poradny), ale dnes a denně se dostává do situací, ve kterých se chová iracionálně. Před třemi dny jedla po lžičkách alpový gel na vnější mazání otoků, protože jí to pomáhá na bolest hrudníku. Když se rozhodla pomoci bratrovi s učením, zkoušela ho z otázek, které nebyly vůbec v zadání úkolu,ale na něj čekalo dalších pět úkolů z jiných předmětů(byl nemocný). Když jí řeknu aby nějakou věc někam dala musím jí vše zopakovat několikrát(tvrdí že trpí hluchotou...-byly jsme u obvodní lékařky a potvrdila že má sluch výborný- jenom je nepozorná), ukázat ji místo kam to má dát, a ona zcela iracionálně to dá úplně na jiné místo, když jí řeknu aby to opravila, dá to úplně jinam nebo si to příště vůbec nepamatuje.V ničem se na ni nemohu spolehnout, když jí dávám do školy peníze nikdy nevím zda je odevzdá. Stalo se, že jsem jednu věc platila dvakrát, a dodnes jsem se nedozvěděla kam se peníze poděly. kdykoliv jí něco říkám, tváří se buď ukřivděně nebotak, že by jí člověk dal pětikorunu. Další její forma pohledu je vzpupný, zamračený výraz, nebo nicnechápající výraz. Na otázky zásadně neodpovídá, zato si ráda mluví pro sebe. Ústa otevře ráno a zavírá je až ji přemůže spánek.Ze všeho nejradši se hádá a diskutuje, když ji říkám ať si najde jinou zábavu než teror vlastní rodiny, nic ji nebaví, chvíli chtěla být kuchařkou, ale neudělá si ani čaj přesto že vím že by to dokázala. Není na tom nic těžkého obzvlášť s rychlovarnou konvicí. Je ufňukaná nikdy nevidí chybu v sobě, vrcholovým výkonem pro ni je zamyslet se. Vždycky za všechno můžou ostatní , nikdy se k ničemu nepřizná. Je nepozorná nepořádná , když mluví kdokoliv jiný plete se mu do hovoru, dosplým nevyjímaje a vždy to co říká je důležitější než to co říká druhý.Mám li o ní říct něco dobrého , tak není zlá, a svoje negativní chování si snad vůbec neuvědomuje,to ale není omluva .Nevím jak její sobectví vydržet potřebuji mít alespoň doma klid a pohodu, když jinak mi skoro nic nevychází. Volám SOS, nebo alespoň kam se obrátit. Stydím se o tom s někým mluvit, psát je pro mne jednoduší. Děkuji Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 48513

Drsné hádky  ( 23.10.2006 15:21:11 M.svobodná )  Dobrý den, Je mi 27 a 5 let chodím s o 3 roky starším klukem . žijeme spolu v jeho bytě. Můj kluk je konfliktní typ. Já se nerada hádám a vždy se snažím o smír. Problém ,je že se hádáme čím dál častěji.nic se nemůže řešit v klidu.a stačí jen ,že se ráno probudí a nemá cigaretu. to mě pak seřve jako malé děcko za cokoliv. jeden příklad z poslední doby:probudili jsme se téměř zároveň ,ale on vyskočil dřív a hned začne křičet ,že má hlad. v lednici bylo jen naložené maso. já na to že udělám řízky.a v tom to začlo: Ty jsi neschopná ,nikdy nic neuvaříš,v životě si nic neuvařila, a když si něco uvařila tak se to nedalo žrát(umím vařit,jen párkrát se mi to nepovedlo). Odporný blivajzy, všechno pokazíš. a to chceš mít děti! s tebou nikdy! idiote debilní! atak dále atak dále.já mu neustále opakuju ,že udělám hned ty řízky a půjdu nakoupit. ale on mele pořád jenom svou .že ty moje blivajzy nebude žrát,že rači půjde do hospody.já pod tíhou nadávek sklopím uši a je mi do breku a neargumentuji ,protože já už nevím co na to říct,začne si vymýšlet jen aby mě zranil a ale já ho nedovedu překřičet nějakým urážejícím výmyslem..atak jdu nakoupit on krok předemnou pořád na mě řve. po hodině nadávání. se někde vytratím.jdu nakoupit a uvařit. Doma ho znovu vidím, je mu to všechno hrozně moc líto ,moc se omlouvá. je hodný celej další den a myslí si ,že jednou omluvou smaže všechno to co mi řekl.jenže mě se to hrozně dotkne a jsem z toho nešťastná , trpím pocity méněcennosti (v důsledku mu dám ve všem zapravdu-nevařím dost dobře a často,jsem hloupá a neschopná je mi zle i ze sebe) Fakta jsou taková ,že jsem mu týden nevařila večeře.Na obědy chodí do hospody takže teplé večeře jsem příliš nedělala ,většinou něco malého.Ale on místo aby mi řekl normálně chci každý den teplou večeři tak na mě řve dvě hodiny, uráží mě i před ostatníma.Já se zmůžu jen k pláči. A k tomu stačí jen jedna cigareta .když ji nemá je hrozně nervózní.Vždycky jsme si rozumněli,ale tohle mě bere vítr z plachet.navíc spolu nespíme už 6 měsíců.Protože ,je pořád unavenej.Tohle se stalo už mnohokrát během těch pěti let ,ale vždycky mě přemluví,abych ho neopustila.Vím ,že je mnohem schopnější a inteligentnější než já. obdivuju ho za to co já neumím, ale zároveň mě ničí. Nejsem přecitlivělá?Poradte mi prosím, jak se mám hádat s někým když vím že nemám šanci. nedokážu ho přeřvat ani si vymýšlet věci, které by toho druhého v danou chvíli zranily(to jsou jeho zbraně. Já mám jen to svoje uražený mlčení) Předem děkuji M. Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Drsné hádky (Magda) Re: Drsné hádky (Marta, svobodna) Re: Drsné hádky (M.svobodná) Re: Drsné hádky (jana2) Re: Drsné hádky (M.svobodná) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 48069

Další dítě  ( 6.10.2006 21:17:39 Šárka )  Dobrý večer, moc ráda bych znala Váš názor a snad i radu na můj problém...Žiju s přítelem v jedné domácnosti, máme 20ti měsíční holčičku a náš vztah je bez problémů, rozumíme si.Až poslední dobou.....Když jsme se poznali a plánovali rodinu, chtěli jsme oba tři děti(já klidně i víc:-). Když malá trošku povyrostla, začala jsem pomýšlet na druhé mimi. A tady je právě ten problém...Přítel už další dítě nechce!!! Když jsme to řešili a on si pořád stál za svým, řekla jsem si, že nebudu tlačit a ještě počkám, přeci jenom bylo malé něco kolem roku a nic moc mu neříkala-nemyslím to zle, ale chlapi to tak někdy mají...nebo ne?:o) Dneska je situace taková, že je z malé celý vedle, ale další dítě pořád nechce...že na to nemá nervy,je už starý(38, já 32), a proč mi nestačí jedna krásná holčička, atd...Akorát o prázdninách jsem do něj "hučela" až svolil a dal mi na to dva měsíce("aby mi aspoň trochu vyšel vstříc"). A dopadlo to tak, že první měsíc nic a teď, ten druhý,Dr.říkala, že jsem si psychicky navodila falešné těhotenství.Stává se to, když po tom žena moc touží....Když jsem se ho ptala, co bude dál, jestli se budem ještě snažit, tak mi řekl, že mi dá ještě měsíc...Ale tohle není k ničemu, pořád na to myslím a počítám dny, kolik mi chybí do mého vytouženého těhotenství a tím spíš to nejde.....Jsem z toho tak vynervovaná, že nevím co dál...???? Jediné co vím a čím jsem si jistá je, že "jen" jedno dítě nechci. Děti jsou mým smyslem života a kdyby to tak mělo zůstat, budu celý život nešťastná a nenaplněná, to vím jistě. Prosím, poraďtě. Děkuji Š. Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Další dítě....??? (Zuzana + 21 měs. kluk) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47877

Babička v menopauze  ( 29.9.2006 18:24:04 Alena, dcera Natálka )  Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu stran své matky. Je jí 55 let a tak se mi zdá, že náš problém je spojen s menopauzou. Co začala moje dcera aktivně běhat, tak babička na ní prostě nemá nervy. Přesto, že si myslím, že moje dcera je klidné dítě, posedí a prohlíží si knížky, nechá si dlouho vyprávět apod, tak babičku po krátkém čase přemůže a utahá. Jezdíme k babičce asi jednou za dva měsíce a přesto, že mi do telefonu denně říká, jak jí Natálka chybí, jak se těší až nás zase uvidí, tak sotva přijedeme, za pár hodin je vidět, že by už raději zase měla svůj klid. Vadí jí, když dcera otvírá její skříně nebo šuplíky apod. Reaguje nepřiměřeně a vztekle. Na jednu stranu to chápu, pokud tedy má nějaké návaly, kolísání nálad apod. tak se ani nedivím. Ovšem chtěla bych, aby se jak babička tak Natálka radovaly a těšily ze společných setkání. Vždyť život je tak krátký! Matka je vůči mě i dost nevrlá, odsekává mi a nebo se mnou vůbec nemluví a to bez jakýchkoli viditelných příčin. Bojím se a někde jsem o tom i četla, že matka propadá depresím, které mohou být, pokud nejsou léčeny, dost nebezpečné. Často vzpomíná jen na to zlé, co v životě zažila, přitom celkově měla život pěkný. Má zdravé dítě, od něj zdravé vnouče, tak proč se neraduje? Nechci se ani tak naučit s ní nějak konstruktivně hádat, ale spíš bych ráda radu, jak k ženám v tomto období přistupovat. Jak jí mám tak, aby se nenaštvala, vysvětlit, že existují přípravky, které by jí pomohly a že s ní gynekolog určitě probere tu nejlepší variantu? Jednou jsem to zkusila, ale řekla, že jsou drahé a moc se po nich přibýrá a ona nechce být tlustá. Víc se o tom bavit nechtěla. Mám matku moc ráda a tak prosím o radu, jak k ní přistupovat. Děkuji moc! Alena Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47845

Matka pije - 2. dotaz  ( 27.9.2006 22:53:03 Teri )  Dobrý den, moc díky za vaši odpověď. Nejde mi automatická odpověď a tak píšu takto. Při vaší otázce s čím chci vlastně pomoci jsem si uvědomila, že to ani já sama vlastně nevím. Asi je to dost v kombinaci. Pochopitelně bych ráda matce pomohla, ale za situace, kdy pomoc odmítá a chce si žít svůj život tak jak si sama uzná za vhodné nemám moc možností. Alespoň mi zkuste poradit zda při jejím pití pomoc tedy vůbec potřebuje: asi 1,5-2 dl tvrdého alkoholu + 1-2 piva / den + někdy třeba víno, či něco dalšího. Sama říká, že má 0,5l láhev tak na 3 dny a život bez piva si neumí představit. Na návštěvách pití nikdy neodmítne. Jen to většinou nepřežene aby si neudělala ostudu. Ovšem její předcevzetí, že bude více řídit auto se podle mě z tohoto důvodu zatím odkládá k ledu. A proč vlastně pije? Pití jí prý vůbec nechutná, ale prý jí to uvolní nějaké napětí v nervech a bez alkoholu by nemohla vůbec existovat tak jak je - tedy vůbec by prý nezvládala běžný život, kontakt s lidmi,.. Prý takto pije již 15 let a myslí, že to má po kontrolou. Podle mého nározu si toto ale myslí každý kdo se stane závislým. Několikrát již docházela ambulantně k psychiatrovi. Její diagnóza je prý nervově labilní. Ovšem jeden lékař měl i nároz, že je celý její problém pouze v sebeovládání. Léky které kdy brala jí prý nepomáhají, ale podle mě to je tím, že se lékaři nikdy nesvěřila s tím, že pravidelně pije. Když jsem u posledního lékaře byla s ní a řekly jsme mu vše tak léky které pak dostala a měly jí pomoci eliminovat chuť na alkohol vůbec nebrala. Stále má zafixované, že měla nešťastné dětství a že jí to hrozně ublížilo a tedy že za nic nemůže. Pravdou je, že jí život připravil ještě to, že ve svých 33 letech ovdověla s 2-mi dětmi. Ale sama říká, že život který žije teď s přítelem je lepší. Já osobně toto odvolávání na dětsví nějak nemůžu u nikoho vystát. Sama jsem byla v 8-mi letech svědkem smrti svého otce a dál jsme žily s matkou která měla hrozné výkyvy nálad a při "svých dnech" rozhodně nešla daleko pro sprosté slovo, vyhazování z domu, ránu atd. Tak si říkám o kolik asi měla to dětství horší než já se sestrou? A protože matka nyní pomoc odmítá tak mě děsí jak to celé může dopadnout? Podle mě nemůže mít ani ona jistotu že jí to celé nepřeroste přes hlavu. Prý to máme my začít řešit až to bude horší - ale nebude pak už pozdě? Myslím, že nyní je tak na hraně od kud se dá ještě vrátit zpět. Chtěla bych své děti uchránit od nějakých zbytečných hádek a také od pohledu na opilou babičku. Máme v rodině těžkou alkoholičku a takový konec bych snad nikomu nepřála. O to méně matce a také mým dětem, kteří by tomu byli vystaveni. Odstěhování není vůbec reálné - alespoň tedy zatím. Dům je přepsán na mě a rodiče zde mají věcné břemeno. Protože jsem max. fin. prostředků investovala do modernizace domu a pak jsme také vyplácela sestru z 1/2 hodnoty domu tak nyní nemám možnost si pořídit jiné bydlení. Prodej domu se zřízeným věckým břemenem je naprosto nereálný a rodiče se odstěhovat nechtějí. Pokud bych uvažovala že našetříme a časem si postavíme dům tak stejně myslím že to nemůžeme zvládnout. Tento dům bych i tak stále musela udržovat a to myslím není možné jak časově tak hlavně finančně. A i pak my zůstane k rodičům z věcného břemena povinost doživotní péče a to mě při představě závislosti na alkoholu také děsí. A pak mám ještě jeden osobní problém. Žila jsem s přítelem který měl také probl.s alkoholem. Po 7-mi letech jsem to ukončila a on mi druhý den volal, že beze mě nemůže být a že se jde zabít. Už v tu chvíli jsem cítila k alkoholismu tak silnou nenávist, že jsem si uvědomila, že mi je jedno co bude dělat, že je to jeho život a já s člověkem závislým na alk. žít nechci. Naštěstí si nic neudělal,ale to nic nemění na tom, že jsem to tak cítila. Když si teď uvědomím, že řeším stejný problém tak mám sama před sebou hrozný pocit kdybych to měla druhému tolerovat. Vždyť já jsem nemohla vědět zda si opravdu nevezme život a stejně jsem si stála za svým názorem. Jak bych si teď mohla sama sebe vážit kdyby si on skutečně něco udělal a já teď mlčela? Jen pro doplnění aby to nedělalo dojem, že matka nyní odnáší něco za mého bývalého přítele - alkohol mi vůbec nevadí pokud je občas a v rozumné míře. Ale připadá mi hrozný okamžik kdy ho člověk "musí mít". Myslím, že pak alkohol ovládá již celého člověka a řídí ho co má dělat,... A s takovým člověkem je podle mě těžká domluva. Ona totiž žádná domluva neplatí, ze všeho se potom vylže,... A tak mi teď zkuste poradit jak mám pomoci či jak s tím v tomto prostředí žít. Absolutně se s tím nezvládám vyrovnat. Nevidím žádné rozumné řešení. Moc moc děkuji za Váš čas a budu se těšit na vaši odpověď. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale věřte mi, že na srdci mi toho leží ještě mnohem víc :o(. Přeji Vám hodně spokojenosti, T. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47683

Agresivní kluci  ( 23.9.2006 15:39:01 katka a dva agresivni kluci )  mila Elen dekuji ti za odpoved.Nechci se k nemu vratit v zadnem pripade.Neverim mu ze se zmeni a jsme rozvedeni.Rodice by me odsoudily dost me pomohly kdyz jsem byla bez nej a mela financni problemy.A on byse za cas choval stejne a uz by me potom nikdo nepomohl.Je mozna spatne ze mam radsi rodice ale ty me nikdy neublizily,a co je bez nas tak se kluci dost zmenily je to lepsi.psycholog me poradil ze maji byt pokud to jde od sebe oni to co si dovoli k sobe si k jinym detem nedovoli a tak by se pry odnaucily to spatne chovani.A ze kluci maji uplne odlisne chovani a ze ty povahy se biji a ze me obdivuje ze to zvladam a ze ted je to jen na me musim byt trpeliva a dusledna.Byvalimu bylo jedno jak se chovaji a proto to takhle dopadlo.Vim ted ze se to snima potahne cely zivot ze budou z rozvedene rodiny bez otce,ale co jsem ho nevidela jsem klidnejsi a proto i reaguju jinak na chovani synu.Budu cekat na odpoved Katka Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47671

Tchýně  ( 22.9.2006 20:05:28 Hanka 30let, dcery 3,5 a 1,75 )  Dobry den, resime s manzelem takovy zapeklity problem. Manzela mam moc rada, skvele spolu vychazime, uz jsme leccos zazili a behem souziti i prekousli, zmenili. Jsme spolu cca 10 let, z toho 5 coby manzele. Nyni mame 2 dcery 3,5 a 1,75 roku. S narozenim nasi prvni dcery se postupne objevil problem, ktery nam vsem postupne a nenapadne prerostl pres hlavu. Do te doby stacilo kdyz jsme jezdili ke tchyni a tchanovi 1x za 2 mesice na vikend , oni k nam prakticky nikdy (vzdalenost 300km, mobilni autama jsou oni i my). A najednou po porodu nastala nahla zmena, frekvence navstev se zmenila na 1x za mesic, nekdy i vice. Pro me to byl takovy kulturni sok. Hodne tezce se s lidmi seznamuji a opravdu hodne dlouho mi trva, nez nekoho pustim blizko. A travit kazdej 3.-4. vikend s manzelovymi rodici bylo pro me fakt narocny. Zvlast s maminkou jsme vedly takovou zakopovou valku. V podstate jsem pri kazde navsteve mela pocit, ze nejsem pani sveho bytu, natoz ditete. Ono to nebylo nasilny prevzeti, ale takovy kterymu se spatne rika ne a ja to NE nikdy moc neumela... Musim ferove podotknout, ze ona tu situaci vnimala naprosto opacne, to jest - napr. ze ja ji beru malou z ruky, ze ji nenecham si malou do syta pochovat atp. (to vse ale slovne padlo az kdyz situace "bouchla"). Osobne myslim, ze tam bylo spousta nepochopeni ale puvodne i dobre vule, ono v podstate 2 cizi zensky ktere jsou postavene do pozic, kdy se ocekava, ze se budou mit rady, jsou v malem prostoru a deli se o domacnost (ac prechodne), syna-manzela a vnucku-dceru - to si rika o problemy. Takhle to vypadalo priblizne rok, ja pak znovu otehotnela a nakonec proste situace pretekla. Padly oboustrane slova ktery nejdou vzit zpet (manzel s tchanem snazili resit a vysvetlovali si postoje svych manzelek...). A od te doby, to jest temer 2 roky se snazime situaci postupne obnovovat. Oni prestali (na moji zadost formulovanou manzelem) na nejakou dobu jezdit, pak jsme se domluvili na vikendu jednou za mesic, ale jen na jednu noc (podminky vyjednal hrdine manzel) a zacali jsme kolem sebe s tchyni chodit po spickach. A tim se situace zakonzervovala. Ja se postupne diky tomu odstupu dala dohromady. Rikam, ze tohle se potahne jeste peknych par let, manzel je z toho nestastnej, pri kazde navsteve rodicu se pohadame. On chce abych se chovala lip (to jest mile konverzovala, byla pritomna, ovbinuje me z toho, ze ja jsem pricinou toho dusna). Ano, dusna atmosfera je. Jak prijedou, prohodim s nima par slov a utecu k pocitaci. Jednak mam praci a druhak opravdu utikam. Myslela jsem, ze budou spokojeni, ze jim davam prostor s vnoucaty po kterych tak touzili, ze nekomentuju verbalne ci neverbalne jejich jednani s detma. Myslela jsem, ze bude klid a ja se zrelaxuju. Jenze chyba lavky. Dusno je porad. Ja se nedivim. S tchyni opravdu kolem sebe chodime po spickach, vzajeme se vyhybame rizikovym tematum, vyrokum, hodnoceni, proste pomalu kazde rozmluve. No a ted je otazka, jak z toho ven. Ja abych se priznala tak toho mam s nasima skoditkama az nad hlavu, takze moc nemam chut jeste si uzivat dalsiho stresu. Navrhovala jsem, at manzel jezdi s detma za rodicema a beze me misto aby oni byli tady. Ja to tak praktikuju a jezdim s holkama za mamou jednou mesicne, manzel je nadsenej ze stravi 2 dny oddechem (plne mu to preju, jsme oba uz hodne vysaty a unaveny). Ale obracene to nejde. Rika ze by se nudil, ale pravda je spis takova, ze je mu interrodinne dusnoneprijemny, rad by ho odstranil a nevi jak. Taky bych rekla, ze je mu neprijemny, ze nevystupujem jako celistva rodina vuci jeho rodine. Pro me osobne jsou tohle myty na kterych neni potreba lpet. Vite, kdyz to u nas bouchlo tak to bylo strasny, vlastne to byl pro me rok prozity v pekle. Male dite, tehotensvi, vseobecne ocekavani "kdy konecne dostanu rozum", manzel stal sice od pocatku pri me, ale byl z toho dost nestastnej a hodne jsme se kvuli tomu hadali. Tehdy jsem v duchu vedla neustale hovory s tchyni, tchanem a dalsim pribuzenstvem, stresovana, vycerpana. Nakonec jsem postupne svoje emoce rozmotala, nasla pro ne nazvy, a ted jsem relativne v klidu. Tehdy jsem mela vzdy 14 dni hruzu pred tim nez prijeli a dalsich 14 dni jsem se vzpamatovavala. V soucasne dobe me jenom mrzi, ze se kvuli tomu s manzelem hadame a nejsme schopny se dohonout na nejakejch pravidlech, ktery by vyhovovaly vsem. Ja jsem hodne ustoupila ze svych predsudku novopecene a hodne nejiste maminy, oni hodne slevili z iluzi, ze budeme sevrena rodina. Ale to dusno nam tu zustava. Otazka tedy stoji takto - soustredit se na odstraneni dusna (jak?) nebo toto odlozit a zavest oddelene navstevy? S tim ze cas leccos zhoji a samo si to za 5-10-20 let sedne? velmi dekuji za odpoved Hanka Odpověď Vaše zkušenosti: Re: jake reseni zvolit? (marika,2dcery) Re: jake reseni zvolit? (Monika) Re: jake reseni zvolit? (Razule,problém s tchýní) Re: jake reseni zvolit? (Razule,problém s tchýní) Re: Re: jake reseni zvolit? (franta) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47609

Matka pije  ( 21.9.2006 0:57:02 Teri )  Dobrý den, tento článek jsem psala do diskuze na Rodině, ale zajímal by mě i názor odborníka. Jen nevím jestli píšu dobře vám, ale jinou poradnu na kterou bych se s tímto mohla obrátit jsem nenašla. Tak tedy: Jsem dost smutná a tak by mi pomohla nějaká dobrá rada. Žiji s matkou a otčímem společně v domu (každý máme svoji domácnost), manžel jezdí kamionem a tak jsem ve většině času doma sama s dcerkou. To, že má mamka problém s alkoholem by mi možná nemuselo až tak vadit - ona si žije svůj život se svým partnerem, já také svůj. Ale nedokážu to nějak překousnout. Pije pouze doma - na veřejnosti to nikdy nepřehání a ve většině případů to na ní není až tak poznat. To když má asi jen tu svoji "hladinku". Ale protože já vím, že s tím má problém tak mi to i tak vadí. Před rokem když jsme zjistili, že má s alkoholem problémy tak oni přestali kupovat alkohol. Do té doby vždy měli názor, že ráno zdravotní panáček léčí a tak pili celkem pravidelně-neponechali to tedy náhodě a "zdravotní" si dali ještě odpoledně a ne jednou. A to vše zapíjeli pivem. Ovšem, po nějaké době jsem zjistila, že má na několika místech schovanou flašku a celé rodině tvrdila, že vůbec nepije. Už v tu dobu se stávalo, že mám v naší domácnosti z rozdělaných láhví mizel alkohol. Kupodivu někdy i přibyl - to když to dalila vodou. Pak si akorát manžel utrhl ostudu když např. nic netuše nalil moravákovi svoji slivovici a ta měla snad jen 20% :o(. Chtěla jsem po matce aby se alespoň ambulantně léčila. Nejprve o tom nechtěla ani slyšet, ale po několika měsících si dala říct. Asi 2x tam jela, ale celé to dopadlo jen tak, že psychiatrovi (tak jako své rodině) lhala, že nepije, že to nemusí mít,.. Mě potom řekla, že se o to nemám starat, že se mě to už nebude týkat a že si to budou řešit spolu s partnerem. V podstatě se to vrátilo do starých kolejí. Jen jsme tomu teď už říkali, že s alkoholem problém nemá. Několikrát jsem ale už měla pocit, že nenechala naše zásoby pitíčka na pokoji, ale nebyla jsem si jistá. Ale dnes mám jistotu - podle znamének co jsem si udělala nám snad z 5-ti láhví upíjela (a někde opět doplnila vodou). A teď babo raď ... Ani mi tak nevadí ten upitý alkohol, ale ten pocit, že mi někdo leze do mých věcí, že návštěvě pak podáme "občerstvení" ze kterého si někdo přihnul z flašky a hlavně ten pocit, že mi má matka, která byla vždy tak zásadová lže!! Jen pro doplnění - když matka alkohol přežene tak je zlá, vyčítavá, hrubá, nedělá jí problém kolokoliv uhodit, vadírá sebevraždou,.. Nedovedu si představit jak toto celé může skončit. Nyní má ještě 5 let do důchodu a dost se bojí aby se to nedozvěděli v práci. Ale co bude pak? Co mě tady s nimi čeká? Můžu to vůbec zvládnout? Nemáte někdo podobnou zkušenost, ale s dobrým koncem? A nebo alespoň radu jak s tím žít? Mám sama v sobě spoustu otázek. Díky moc a přeji všem spokojený život. T. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47605

Problém s mámou  ( 20.9.2006 21:50:37 Lucie Švehlíková , 13 let )  dobry den nevím jak dal. je mi 13 let a jsem normalni holka jako kazda jina. akorat mam problemy s mamou .. mam ji rada ale zaroven ji nesnasim.problem je v tom ze se spolu hadame pomerne casto nekolikrat denne. vadí mi na ni ze ji chci mit za svou kamaradku-přítelkyni chci aby mi byla vzdy nablizku poradila mi bavila se semnou chodila by semnou nakupovat pomahala by mi a dalsi normalni veci jako kazda mama u mych kamaradek .. ano ja vim kazdy se obcas nepohodne se svymi rodici ale to se spravi a je to zase v poradku .. ale my se spolu hadame velmi často a uz nevim jak dal kolikrat uz jsem uvazovala o sebevrazde a takovych pitomosti.. nebyla bych toho schopna diky svemu psovi a me andulce babicce a mych pratel .. a mozna i tatkovi ktery uz snama nebydli .. ale deme k veci .. vadi mi mozna to je uplne normalni ale jen preci vadi mi ze je mi 13 skoro za necely mesic 14 let musim byt v sedm nebo v osm hodin doma .. a musim byt v devet hodin v posteli .. musim doma delat hodne veci ( myt okna vytirat uklizet a takove ) to je normalni ale ja delam skoro vsechno .. taky mi vadi ze si musim delat jidlo .. jen preci proc ostatnim mamy delaji jidlo jenom me ne veceri a takove .. mam mladsi sestru ( nepravou ) a nepraveho otce ,, mladsi sestre je 8 a je polovicni sirotek kdyz mama udela jidlo ji mohla by udelat i me .. NE ona udela jen ji .. kdyz terezka(neprava sestra) neco potrebuje je to jenom ONA a ONA musi se to hned udelat dyz neco chce hned se proto bezi .. proc je tam porad jen ona a ona .. a proc ne ja .. proc ne OBE ... proc si ma matka semnou nekdy nepromluvi jako se svou cerou proc mi nedovoli byt jeji kamaradkou : pokazde mi rika : JA NEJSEM TVA KAMARADKA NIKDY NEBUDU JA SEM TVA MATKA : .. a je to vsechno daleko tezsi nez tady pisi .. nevim jak dal diky za radu .. s pozdravem hezkeho dne Lucie ... potrebuji jen vedet proc to tak je jakou delam chybu Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 47592

Problém v rodině  ( 20.9.2006 14:37:31 Maja )  Dobrý den,chtěla jsem poradit s mou dcerou.Má problémy ve škole:přepisuje si v žakovské známky,nespolupracuje v žádné hodině.Každý s učitelu si na ni stěžuje.Nevím co sní.Do toho mám problému víc než dost.Mladší dcera se léčí s leukemií.Babička se do všeho cpe.Starší bratři své problémy řeší přes mne a pořád něco.Každý si myslí že jsem snad tvrdá jako kámen.Jsem pedant na všechno a umím odpouštět ale co je moc to je příliš.Všechno držím v sobě ale už je toho moc.Mám pocit že to nevydržím.Spřítelem mám tu mladší dceru,moc mi pomáha ale taky rád na mně přenáší své problémy.Někdy mám pocit že já jsem se narodila jen pro to abych pořád něco řešila a myslela pozitivně za ostatní. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.