Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
    

Patří do deníku

Čekání na den D....

Nikdy jsem ještě tolik netoužila pocítít bolest jako tyhle poslední dny před porodem....a co může podle spolučekatelek na rodince zabrat, jsem taky chtěla vyzkoušet....

Autor: Gabi + Evi 03 + Ani 06 , 24.5.2003

Sobota 24.05.03 aneb velké naděje……..


Jako obvykle i dnes ráno jsem se probudila s nadějí, že snad dneska bych konečně mohla pocítit nějakou tu porodní bolest. Já, které je jen z pomyšlení na větší bolest špatně ( ze zkušeností s bolavými zuby ), netrpělivě očekávám ty šílené bolesti předcházející narození vrnícího miminka. Jakby taky ne, když mě už před měsícem páni doktoři strašili předčasným porodem a tuto středu si byla doktorka opravdu jistá, že porodím do 27.05. Vždyť tomu prý taky všechno nasvědčuje, hlavička naléhá, hrdlo měkké propustné na prst a k tomu to časté tvrdnutí bříška, které mě „trápí“ od 4. měsíce a kvůli kterému jsem taky strávila minulé tři týdny na rizikovým. Takže celé odpoledne se nic nedělo a já s velkým plánem netrpělivě čekala na našeho velmi zaneprázdněného tatínka, který ovšem o mém úmyslu pomoci miminku na svět neměl ani tušení. Podle něho prostě miminko musí uzrát a žádné vyvolávání babskými recepty u něho neobstojí. Ale málem to zabralo. Kolem páté odpoledne jsme vyrazili na prohlídku nového bytečku a po té asi na hodinovou procházku ( rada č.1 ) parkem. Bylo krásně a moje tělo muselo být z té záplavy pohybů mimo, celé těhotenství jsem měla delší vycházky zakázané. Bříško bylo celou dobu jako kámen a já z toho měla obrovskou radost. Abychom si řádně odpočinuli, zašli jsem do blízké kavárny, kde jsme díky velmi pomalé obsluze strávili minimálně 3 hodinky, což se rozhodně nelíbilo mým zádům. Dala jsem si červené vínko ( rada č. 2 ) a těšila se domů. Následovala teplá koupel ( rada č.3 ), mazlení, které k radosti tatínka abstinujícího téměř celých 9 měsíců bylo „až do konce“ a můj čípek se tak krásně mohl koupat v lázni prostalginů ( rada č. 4 ). A po intenzivním louhování čípku následovaly mé 2 neméně intenzivní orgasmy ( rada č. 5 ). Všichni jsme spokojeně usnuli, tatínek chrápající, miminko v bříšku neobvykle v klidu a já s úsměvem na rtech, že třeba v noci pojedeme. V půl třetí ráno jsem se probudila a cítila tu známou protivnou bolest, kterou jsem znala z prvního dne měsíčků a lekla jsem se…….. Bříško tvrdlo velmi silně a k tomu se přidávala bolest zad a bolest bříška. A já jsem začala sledovat hodiny na mém mobilu. Stahy přicházely pravidelně po 10 minutách a tatínek se probudil. Zarecitoval několik textů od Dobeše, po té spokojeně usnul a já čekala co se bude dít se mnou. Stahy trvaly asi 2 hodiny, pak začaly být nepravidelné a kolem sedmé ráno bříško už jen tvrdlo. Zdá se, že kombinace babských rad asi zabrala a já si vyzkoušela jaká asi ta bolest bude až ten den D přijde doopravdy.


Neděle 25.05.03


Po předcházející noci jsem byla velmi unavená, ale taky velmi zvědavá jestli se poslíčci vrátí. Dopoledne jsem strávila jak v mrákotách, protože vstávat už v půl třetí pro mě teda rozhodně není. Po obědě jsem si dala kafíčko, seděla na balkoně a ouha, opět jsem ucítila známé menstruační bolesti. Ovšem tentokrát v horším vydání. Během hodinky přišly třikrát a vše se opět uklidnilo. Pak už byl do večera klid a já s napětím čekala na večerní avizovanou bouřku. Naložila jsem se do teplé vody a šla do postele. A bouřka přišla, a pořádná. Myslela jsem, že mi miminko prokopne bříško, ale to bylo všechno co se dělo, prostě naší malý myšičce se na svět nechce. A to by měla celkem slušný datum narození.


Pondělí 26. 05.03


Probudila jsem se po bouřce unavená a cítila jsem nějaké podivné vlhko, odešel mi hlen, ale nikoli s krví. I když už to je další krok k blížícímu se porodu. Zkouším chodit o schodech, pochodovat po bytě, pustila jsem se do pletení, abych přestala myslet na porod. Koukám na Rexe a jdu spát a mírnou předtuchou, že by zítra?? :-)


Úterý 27.05.03...čeká nás poradna


Noc proběhla v klidu, probudil mě déšť a jako obvykle pocit, že se asi počůrám, ale hned jsem zase usnula. Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy a unavená. A prostě mám pocit, že se bude něco dít. Dneska nás ve tři čeká poradna a já říkám miminku, že vlastně ani k doktorovi nemusíme chodit, ať nám řekne to či ono, stejně se rozhodne samo, kdy bude chtít vidět maminku z té přijatelnější stránky. Rozhodla jsem se, že si umyji vlasy, abych se v poradně líbila a během fénování cítím slabé menstruační bolesti. Jsem asi hrozně nedočkavá....Tak jsem se vrátila z poradny. Při pohledu na mé bříško pan primář místo pozdravu řekl "Ježiši Kriste, to snad ani víc nejde" a uklidnil mě, že nebudu mít 10 kilové dítě, že je tam asi hodně vody. Vše je prý nachystáno a pokud do 2.6. kdy mám další poradnu neporodím, tak se domluvíme na vyvolání. Ještě dodal, že téměř celé těhotenství brání miminku vykouknout na svět a nakonec ho budeme nutit. A já opět začala s urychlením. Popíjím červené vínko, sešla jsem si párkrát schody a čeká mě horká koupel. Doufám jen, že z toho nebudu mít infarkt. Jo, taky jsem přibrala 19 kilo, celkem slušný! Jdu spát.


Středa 28.05.03


Tak dneska končím 39TT. Probudila mě bolest zad, pravděpodobně po včerejších sestupech a výstupech schodů. A vůbec celý den je takový divný. Počasí nestojí za nic, je těžký vzduch, občas mě píchne v zádech a zabolí bříško. Udělala jsem asi 100 dřepů, samozřejmě na etapy, hlavně abych nějak neublížila miminku. Pořád se ale vrtí, tak je to v pohodě. A už zase tvrdne......., mám pocit jakoby mi břicho mělo upadnout, pořád lítám na záchod a mám hlad :-( Jdu do vany.

Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Průměrná známka: 1 (známkovalo 1 čtenářů)
Zobrazeno doposud 587 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.