Totální krize se dostavila v sobotu, čiliž 2 dny po napíchnutí a vlastně 3. den bez normálního přísunu jídla. Ještěže se mohl Petr postarat o Áčka, já byla k ničemu. Točila se mi hlava, viděla jsem kulatý vobdélníky, tep asi 850, šílená kosa... uff.. absťák jak vyšitej! Říkala jsem si, že budu radši tlustá než bez energie, neumím fungovat tak, že bych se ploužila od ničeho k ničemu, potřebuji, aby všechno pěkně odsejpalo.
Ale v neděli už bylo lépěji, že jsem se i odvážila na chvíli na brusle. Andulce už to jde moc pěkně - přejede celé kluziště s jedním pádem. Adélce jsme také koupili nové kluzky, mnohem lepší než ty kačenky a děsně se jí to líbilo. Skaly byl na bruslích asi 5 minut a musel to sundat, jak ho bolely nohy. No holt na tom nestál taky už věčnost :-)
A pak už to bylo jen a jen lepší. Na čtvrtek jsem byla ještě objednaná k paní doktorce kvůli tomu estrogenu. Konzultovala jsem s ní ten šílený sobotní stav a prý podle jazyka se evidentně všechno dobře nastartovalo. Prý už dlouho neviděla takové zlepšení, že když ho viděla před týdnem, trochu pochybovala, jestli to klapne a teď prý už vůbec nepochybuje. Takže pak jsme upravily ten estrogen a já nesměla 25 hodin sáhnout na nic z masa, vajec a mléka. Byla to docela legrace, protože se Áčka musela obsloužit sama - odpolko jim pomohla mamka, večer je už přebral Petr. Andulína byla důležitá, když připravovala ráno snídani - akorát se nechala slyšet, že to bylo hrozný, že musela VŠECHNO dělat :-D. Tak jsem jí to pak zopakovala, když jsem jim nandavala oběd - jak je to hrozný, když musím VŠECHNO dělat :-). Nicméně prý by nám zas ráda snídani někdy připravila. Ale snad se povedlo na nic nesáhnout a hladinu estrogenu budu mít zas OK. Ten prý mohl za to, že jsem nikdy nemohla pořádně zhubnout a zadržuje mi v těle vodu. Odcházela jsem od paní doktorky vysloveně nadšená! Nehledě samozřejmě na naměřené a navážené hodnoty.
Pohyb venku mě tedy už také nevyčerpává - v sobotu jsme se šli podívat na řeku. Musím si ale dávat pozor na svá přání! Koukali jsme s Petrem, kde by mohla Andulka lyžovat a já pronesla - Ještě by to chtělo psa, který by jí vždycky do kopečka vytáhl.. a ejhle.. od řeky už nás šlo víc - přidal se k nám vlčák :-). Byl nádherný, udržovaný, ale bez jakékoliv identifikace a vypadalo to, že ho někdo vyhodil z auta, protože jakmile nějaké jelo, tak se snažil k němu dostat a bylo to dost vyhrocené. Snažili jsme se mu vždycky někam zabočit, ale pořád si nás hlídal, takže s námi došel až domů. Tam pak málem rozerval branku, jak se chtěl dostat k nám na zahradu, až ho Petr pak pustil dovnitř a druhými vraty ven.. Ještě tam pak postával a kňučel, bylo nám ho líto, ale fakt jsme si ho nemohli nechat. Pak se snad vrátil..
Večer jsme šly s holkama pokecat k sousedům - Andulka tam nakonec zůstala spát a my s Adél přišly v půl desáté.. Děti se děsně vyblbly :-) Adélka pak lehla a spala.. V neděli jsme chtěli jít s Andulkou lyžovat, ale dala přednost bunkru s Míšou, tak si Maruška vyžádala ještě i Adélku a my vyrazili s Petrem po asi milionu let na běžky :-D. No že to byla totální prča snad ani psát nemusím! Samozřejmě nemažeme, takže nám to různě podkluzovalo a největší zážitek jsme měli ze sjezdu z velmi, ale opravdu velmi mírného kopce. V poli byla stopa, které jsme se drželi, Skaly jel první.. No.. neustál to.. A já jsem nebyla schopná zabrzdit, takže jsem se zapíchla hned vedle něj :-). Pohled pro Bohy! Smíchy jsem se málem počůrala a jak jsem se snažila vstát, stále víc a víc jsem se bořila do toho sněhu. Nakonec jsem musela i odpojit lyže, jinak se tam válím do oblevy. :-) Věřím, že ti, co jeli po nás, se také pobavili - krásná stopa v bělostném sněhu a najednou několik lavórů jak od divočáků :-D. Ale proběhli jsme se krásně! Romantika jaxviňa - sluníčko, sníh, zasněžené stromy, klid.. hmmmmm.. Paráda! |
