Ve čtvrtek jsem odvezla Áčka rovnou ze školky (byl tam cirkus) Petrovi do práce, aby pokračovali do Skalice a já se vrátila do Prahy neb jsem měla před sebou pracovně-relaxační víkend s Euronou. Sešlo se nás 14 a byla to naprostá pohádka. Vlakem z Prahy jsme s Ivetou a Tiinou vyrážely před 11 hodinou a v Bystřici pod Hostýnem jsme byly lehce po třetí odpolední. A lilo a lilo a lilo.. Vzhledem k tomu, že do ČR zavítala po dlouhé době zima se spoustou sněhu, který vydržel déle než dva dny, nechtělo se nám jet autem po dálnici a podpořily jsme České dráhy. Vůbec jsme svého rozhodnutí nelitovaly, zvlášť takhle za deště. Ubytované jsme byly v http://www.harmonie-regencentrum.cz/.
Regenerační centrum je opravdu balzám na nervy - pokoje nádherné, prostorné a čisté, personál neuvěřitelně milý a výběr z procedur opravdu bohatý. Nic nebylo problém (ani moje speciální strava, kterou jsem si přivezla) a ve všem nám vyšli vstříc včetně samostatné místnosti, kde jsme se pak mohly školit, čehož jsme hojně využívaly. Naprosto ideální bylo, že jsme všechny stejně "postižené" Euronou, takže jsme o ní mohly mluvit od rána do večera a nikomu to nevadilo, spíš naopak :-).
Páteční večer jsme strávily vzájemných představováním se a rozebíráním jednotlivých pozic a hlavně oslavou Vergelčina titulu leadra. Vedle v jídelně hrála od osmi muzika, ke které jsme se připojily kolem půl desáté. Je fakt, že hudebníkům to občas hooodně ujelo a hooodně jsme musely přemýšlet, cože je to za písničku, ale účel světil prostředky a my se tam přijely hlavně bavit, takže jsme se na parketu fakt vyblbly. Skončilo se okolo půlnoci - Hanka s Boženkou ještě vyžebraly přídavek :-).
V sobotu nám začaly procedury - masáž, solná kaskáda, několik druhů saun, vířivka, bazén a také diagnostika na speciálním přístroji. Pokud jsme zrovna někde nepostupovaly nějakou tu procedurku, mohly jsme volně využívat právě saun, bazénu a vířivky, případně si sednou do čajovny a dát si nějaké to lahodné teplé tééé. V čajovně byl ještě další přístroj - takový super vibrační, kde 10 minut cvičení vydá za hodinu a půl klasického cvičení. Tak ten byl neustále v permanenci a my jsme makaly jak barevné :-D. Po obědě nám vyšla chvilička na výlet na Hostýn - naštěstí měli na hotelu povolenky ke vjezdu do zákazu a mohly jsme dojet až nahoru, jinak bysme to absolutně neměly šanci stihnout. Navíc sněžilo a převýšení je hodně vysoké. Škoda, že chrám nebyl kvůli sněžení pořádně vidět, ale uvnitř to tedy stálo za to. Tak krásná chrámová síň, nebo jak se to jmenuje, se hned tak nevidí. A to bysme nebyly my, kdybysme si tam neulovily jednu kešku. :-) Akorát teda dostat se k ní byl lehce adrenalin - přes to množství sněhu. Dokonce jsme jedny schody sjížděly tak, že jsme se chytly zábradlí a jely jak namydlený blesk. Ale s Tiinou jsme zaháčkovaly další mudlošku - tentokrát Ivu. Když se nás ptala, kam se hrneme, říkaly jsme, že za pokladem.. Myslela si, že si děláme srandu a pak nestačila "hledět" :-), že fakt nekecáme!
Zpátky jsem to stihla akorát na diagnostický přístroj - nejdřív jsem se na jednom optimalizovala - čiliž jsem držela dva válečky a bosé nohy jsem měla na kovové podložce a poslouchala u toho hudbu a příliv a pak mi pan majitel nasadil sluchátka a takový čudlík do čela a diagnostikovalo to moje orgány. V podstatě jsem v pohodě, mám si dát trošku bacha na žlučník. Následně se to tímto přístrojem znovu optimalizovalo, takže bych měla být v pohodě úplně. Docela legrace :-). Poté jsem si šla lehnout na biorezonanční lůžko a speciální lampa mi nahřívala břicho. Že jsem tam v tom teplíčku vytuhla snad ani psát nemusím :-). Ostatní se mezitím už školily, tak jsem se přidala se zpožděním.
Po večeři jsme pokračovaly v probírání našeho oblíbeného tématu a nakonec jsem přišla na řadu i já - většina chtěla vědět, jak to tedy s tím internetem dělám, že mi síť tak pěkně šlape. Na tohle téma máme totiž mezi TOP manažery neustálé spory, protože oni tak nepracují a tudíž tento způsob práce v podstatě odsuzují. Snad se mi povedlo trošku pozměnit jejich názor, protože kdyby to nefungovalo, těžko budu mít takový úspěch.
V neděli jsme ještě měly nějaké další procedurky - já jsem byla znovu na optimalizaci a pak se zase nahřát a také jsem vyzkoušela masážní lůžko, které jsem překřtila na Záhořovo lože. Jsou v něm zabudované lávové kameny, které masírují páteř a první tři "jízdy" po páteři sem a tam jsem slušně prohekala. Pak už to byla pohodička, jen teda opřít se při cestě zpět ve vlaku nebylo úplně ideální :-). Proceduru, která mě naprosto nadchla, jsem přejmenovala na Mořskou pannu.. Paní masérka mě nastříkala pryskyřicovým roztokem, zabalila do netkané textilie a pak tam byla obrovská vana, z které vyjelo jakoby lůžko a celé to bylo pokryto tlustou igelitovou plachtou - to mi teda evokovalo pitevnu - na lůžko jsem si lehla, ona mě zabalila a spustila do té vany. Lůžko zajelo až ke dnu a já plula ve stavu beztíže, protože za tou plachtou byla voda. A jak jsem se tam vlnila, připadala jsem si právě jako mořská panna. Děsně jsem se tomu celému chechtala, až to paní masérka komentovala, že jsem první, kdo se tam tak tlemí. Ona zrovna masírovala Boženku a tak jsme se dostaly k filozofické debatě JAK se rozmnožují mořské panny.. Závěr byl, že asi nejvíc záleží na tom, kde jim vlastně začíná ocas..
Po o už nás Renča odvezla do Hulína na vlak a my jsme se, krásnější a omládlejší, vracely zas na západ.. Petr se akorát vracel s holčičkama ze Skalice a Adélka se poblinkala :-(.. Nicméně mě stihli nabrat na Hlaváku, což jsem velmi uvítala. Andulka byla v sobotu lyžovat, dokonce se jim povedlo urvat i instruktorku, takže to měla s odborným výkladem a pokud sníh nesleze, snad se nám zas někdy povede vyrazit lyžkovat. |
