Předvánoční čas jsme zvládli celkem v klidu a v pohodě, dárky jsem pořizovala průběžně, nijak zvlášť jsme to nehrotili. V úterý jsem si ještě vyšvihla marketingové školení na Euroně a bylo to naprosto super. I z toho důvodu, že jsem mohla vypadnout od ječící Adélky :-). Odešla jsem po čtvrté hodině a vrátila se domů v půl desáté. Holčičky prý byly v pohodě a Adélka poprvé usínala bez kojení. Vzbudila se až klasicky kolem půl páté.
Já jsem přišla domů nabitá informacemi a ve velmi dobré náladě, jak moc užitečné mi to školení bylo a že ten můj vykojený mozeček musí kapánek makat.
Vzhledem k dosavadním úspěchům jsem si zařizovala Živnostenský list. Ač jsem před 4 lety tvrdila, že nikdy více, projevilo se staré dobře - Nikdy neříkej nikdy a stálo mě to zbytečnou tisícovku. Mohla jsem ŽL jen pozastavit a teď by všechno bylo jednodušší. Tak jsem si holt udělala pěkné kolečko po úřadech a ještě nejsem u konce. Jako matka pobírající rodičovský příspěvek budu mít ten ŽL na vedlejšák a potřebuju potvrzení pro sociálku, že pobírám RP. Zkusím se tam vypravit v pondělí - na Silvestra - určitě budou nadšené, ale doufám, že tam nebudou lidi a vyřídím to raz dva. Petr bude doma hlídat holčičky, fakt je nerada tahám k těm svým specialistům úžasným.
Ve středu měla Andulka ve školce Vánoční besídku, připravili pro nás program, zazpívali jsme si společně koledy, pohráli si s novými hračkami. Bylo to takové krásně dojemné.
V pátek jsem jí už nechala doma - na poledne jsme byly objednané na kožní - na ručice se Andulce udělal takový malý pupínek - jako ztuhlá kapka krve a ona z toho byla celkem nervózní. Paní doktorka to obhlídla a zkonstatovala, že se jedná o shluk cévek a že to samo nezmizí a buď se to dá vypálit - ale to by musel Aňule vydržet ležet na uzemňovací destičce, ale pak jí jiná paní doktorka, která přišla na konzultaci, navrhla, že by to šlo laserem. Ale to prý nehradí pojišťovna. Samozřejmě mi je jedno, že to pojišťovna nehradí a je jasné, že to zaplatíme a bude to bezbolestné než to vypalování. Sama jsem to zažila, ono to vysloveně nebolí, ale je to takové nepříjemné.Takže na jaře máme přijít.
Na neděli jsme měli domluvenou nadílku u našich s tím, že se tam sejdeme všichni - teda kromě ségry, která nemohla. Andulka byla už hrozně nervózní, nemohla se dočkat dárečků. Navíc je všechny už viděla nachystané pod stromečkem, tak to pořád oblejzala a ptala se čí je tenhle a támhleten až zjistila, že jeden velký je její a jeden Lukajdy. Pořád špekulovala, jestli je tam ten vysněný kočárek nebo není. Mamka jí ale nasadila brouka do hlavy, že na kočárek je to příliš malá krabice, že by tam přece nemohl mít kolečka!
Nakonec děti rozdávaly takovým fofrem, že jsme ani nestačili stíhat sledovat ostatní :-). Prostě se už chtěly dostat k těm velkým balíkům. Adélka byla taky nadšená, že úplně zapomněla prudit :-)
Všichni toho dostali strašně moc a Andulka zkonstatovala na dárky! :-) "Teda, já jsem asi byla strašně hodná! Sice jsem tohle všechno nechtěla, ale líbí se mi to, tak si to teda nechám".
Štědrý den doma jsme zahájili tradičně - pod stromečkem byly od Ježíška první dva dárečky. Sice ještě nebyl velký stromeček, ale i ten malý udělal hlavně Andulce radost. Adélka na něj taky už krásně reaguje a celkově na výzdobu. Hned si všimla hvězdiček v okně a ukazuje nám je pořád dokola :-). Dělá u toho takové "žšžšžšš" asi jako Ježíšek nebo co! :-D
Andulka našla v balíčku princeznovskou korunku a Adélka dekorační dřevěné samolepky.
Společně jsme pak nazdobily naší krásnou jedličku, udělaly výzdobu celého bytu - mezitím jsem stihla potvrdit pověst silných Skálovic žen a rozdrtila jsem jedno světýlko ze světelného řetězu v domnění, že ho jen lehounce povolím, aby to přestalo svítit a pak jsem otevřela dvířka u skříně, až jsem je vysadila. Prostě klasika :-).
Když se trochu smráklo vyrazili jsme na chvíli na procházku s Dráčkovejma. Vzhledem k inverzi byla pekelná zima, ale Skaly měl naprosto vynikající nápad a udělal do termosky svařáček. Hned nám bylo všem příjemněji - Andulka s Emádou se zahřály samy poskakováním a pobíháním. Koukali jsme lidem do oken na zářící stromečky a bylo to moc fajn. Největší starost měla Andulína, aby táta nezapomněl otevřít okno a Ježíšek mohl přinést dárečky. A opravdu se tak stalo! Andulka se letěla ještě v botech podívat a byla nadšená, že tam Ježíšek opravdu BYL!
Pak jsme se šli načinčat - Andulka nutně musela mít na hlavičce tu svou krásnou korunku s diamanty - a usedli jsem ke štědrovečerní tabuli. Bouchli jsme tradičně dětské šampáňo a i Adélka si s námi užívala slavnostní chvílku.
Po večeři chtěl Petr zacinkat, abychom si mohli rozdat dárky, ale ouha, zvoneček nebyl na svém místě! Naštěstí u nás v rodině ví o všem Andulka, která okamžitě pochopila, co táta hledá a povídá mu - Hledáš zvoneček?? Tak ten mám v kuchyňce, ale teď ho fakt nenajdeš. A bylo vymalováno.. Přemýšleli jsme, čím teda zazvonit, když Andulku napadlo, že Adélka má míček s rolničkou a tím zacinkáme :-). Cink cink a mohla se vrhnout
Nejdřív měla smůlu, tahala jeden dárek za druhým a ani jeden nebyl pro ní. Tak se rozhodla, že bude losovat. Seděla zády k té hromadě a podávala dárečky a kupodivu už to bylo lepší :-). Ze všeho byla unešená, ale asi nejvíc mi záviděla můj dárek. Prostě obrovský balík, který nebyl pro ní. S Adélkou mi to pomohly rozbalit a našla jsem tam vytoužený vozík na balíky od Eurony! :-) Přemýšlela jsem i o rudlíku, ale zkoušela jsem to s ním a nebylo to pohodlné. Tohle je ideální varianta - snadno ho složím do auta, nosnost má taky velkou a dobře se s ním manipuluje. Teď už jen aby nám jezdil výtah. :-)
Andulka z něj byla natolik unešená, že si s ním pořád dokola hraje, vozí na něm hračky, sebe - je to jako metro, případně vláček a jezdíme do Berouna.
Adélce se nejvíc líbily klasicky papíry a to, že se něco dělo. Docela jsem byla překvapená, že jí neláká až tak stromeček. Možná jí vadilo, že píchá :-D.
V úterý jsme se přesunuli do Skalice, kde byla další hromada dárečků a tím skončily vánoční oslavy :-). Ještě jsme zvládli návštěvu u Nováků v jejich novém domečku a zas jsme se vrátili na základnu domů.
V každém případě jsme si s Petrem notovali jak je krásné být rodičem a pomáhat Ježíškovi chystat tu velikou radost pro děti. | 
