Trollíkovic přesídlili částečně do Němec, konkrétně do Mníšku pod Alpou. I zajásala jsem a hned jsem se vnutila s celou naší rodinou na návštěvu, že bysme mohli do Legolandu. Výlet jsme tedy s Trolli naplánovaly na předposlední prázdninový víkend a Andulína se nesmírně těšila. Její představivost jsem přiživovala i vyprávěním a fotkami, jaké to tam bylo před cca 6 lety, když Legoland otevřeli a my jsme se vypravili ho obhlédnout.
Začátkem týdne mi ale psala Trolli, že Ajka má celý víkend horečku, ale že je to viróza, takže netuší, jestli se víkend uskuteční. Nakonec to dopadlo dobře, Ajka se dala do kupy, Matoušek byl taky v pohodě a v pátek dopoledne jsme mohli naskládat těch milión a jednu věc do auta a vyrazit na západ.
Adélka usnula téměř vzápětí po startu a vzbudila se kousek před hranicemi. Dali jsme si proto pauzičku u Mekáče, holky se tam neskutečně vyblbly - Andulka na tobogánu, kde se nejdřív bála, ale pak jsme jí nemohli sundat dolů a Adélka s balónkama. Např. objevila, že je může zapíchnout tyčkama do kanálku a balónky pak stojí. Z toho byla naprosto užaslá :-D.
Krom oblíbené Fryštenského otázky "Kdy už tam budeme?", kterou jsem slyšela co tři kilometry, ubíhala cesta v pohodě a po dálnicích to pěkně sviští. Kolem páté jsme stáli před Trollíkovic novým domovem. Děti byly venku společně s místními - skákaly na trampolíně, kterou mají skoro u každého domu. Andulína se tedy šla hned převléct, aby mohla taky trampolínovat. Vzápětí se ozývalo velmi důrazné - Takýýý, takýýý.. takže i Adélka si to užila. Bohužel začalo docela dost pršet a to pro nás bylo připravené grilování na uvítanou. Nicméně Andulka s Andrejkou si natáhly pláštěnku a jaly se zahradničit. Prostě se matlaly v hlíně a z bazénku si nosily vodu. Matoušek zdárně sekundoval. I přes déšť Jirka nakonec maso ugriloval, čímž si evidentně nejvíc šplhnul u Adélky :-).
Celý večer pršelo dost hustě, tajně jsme doufali, že se to vybere. Ráno jsme opravdu vstávali do sluníčka, ale bylo poměrně dost chladno. Přehodnotila jsem tedy oblečení a nabalila nás co to šlo. Legoland je od Mnichova nějakých 110 km a jen jsme přejeli bránu parkoviště začalo pršet. Klasika.. stejně jako když jsem tam byla poprvé.
Chvílema byl déšť poměrně hustý, ale pak už konečně začal ustávat, takže jsme mohli vyrazit na atrakce. Tradičně se nám líbila zpívající fontána, u toho vodní děla, pak prolejzačkový hrad, kde se Andulka šprajcla, že se bojí, takže jsem pro ní musela lézt a pak s ní na zádech zas slejzat. V jednu chvíli probíhalo i jakési kouzelnické vystoupení. Ač to bylo v němčině, Andulína se usadila v první řadě a sledovala pečlivě děj :-D. Na konci si jí kouzelník vybral, aby mu pomohla, bohužel mu moc nerozuměla, takže jen nesla nějaké jeho náčiní.
Jako další atrakci jsme si vybraly s Trolli vodopád. Andulka s Ajkou na to koukaly a rozhodly se, že s námi půjdou. To už se zas rozpršelo. Hned na začátku jízdy začala poplakávat Ajka, že se bojí. Ale vystoupit fakt nelze.. Lodičku to táhne umělou skálou až do jeskyně, kde se pomocí točny nastaví proti stěně. Člověk očekává, že se stěna rozestoupí a bude se pokračovat nahoru a ejhle.. ono je to jinak.. Přes stěnu pustěj vodopád a když voda doteče, loďka pozadu sesviští ze skály dolů. Je to poměrně překvapivé a nečekané :-). Tam začne z vody vylézat Lochnesska a na ní jakýsi cestovatel vyprávějící zábavnou historku.. teda aspoň si to myslím, němčině fakt neholduju :-D. Jsou tam i pravěcí ještěři a různá jiná verbež, vše samozřejmě z lega. Po objížďce ostrůvků nás to vytáhlo až na vrcholek skály. Tam je obrovská masožravá kytka držící v pařátech dva zmítající se cestovatele. Než si to stihneme prohlídnout, už nás to nastavuje směrem k vodopádu, stíháme zamávat klukům a už padáme se skály dolů.. V tomhle momentě už poplakává i Andulka, že se bojí.. Po pádu následuje obrovská sprcha, takže je jedno,že prší.. Mokré jsme od hlavy až k patě a my s Trolli navíc děsně vytlemený a chceme jít znovu. Obsluhující maník viděl, že Andulka pláče, tak jí něco povídal a ve finále jí dal gumové medvídky :-). Nevím, co zapůsobilo víc, nicméně Andulka si to rozmyslela a že prej pojede s námi ještě jednou :-). Nakonec jsme se na druhou jízdu už nedostaly.. škoda.. tak na jaře snad :-).
Další skvělou atrakcí byla loď, která se houpala a zároveň otáčela. Nebylo to nijak extrémní, spíš takové příjemné, ale nikdo z dospěláků na to nemá žaludek, tak jsem šla s Ajkou a Andulkou já. Moc se nám to líbilo a když skončila jízda a nikdo další zatím na atrakci nečekal, zeptala se obsluhující dáma - Noch einmal?? Jáááá.. a ani jsme nemuseli vystupovat.
Z lodě jsme se tématicky přesunuli na bitevní pole. Tam mohla i Adélka. Atrakce mají rozdělené podle výšky, před vstupem je vždy v určité výšce připevněna kostička lega a kdo k ní nesahá, má smůlu.. Adél to měla k té 80 cm jen tak tak, ale prošla :-). Lodě projíždějí po ploše a z břehů na ně útočí vodními děly ostatní návštěvníci a když se plavidla míjejí, tak i ostatní námořníci. Do toho je potřeba ještě sledovat střílení na cíl do sudů, dávat si bacha na žraloka, co brázdí "hlubiny" a sledovat všechny ostatní figurky, co provádějí. Já jsem stála s Adélkou na zádi, takže jsem jí bránila vlastním tělem, ale Jirka v zápalu boje opomněl, že tam je i Matoušek a ten, cudáček malej, dostal plnou dávku od debilních puberťáků z vedlejší lodi, takže byl fakt mokrý od hlavy až k patě. Taky to ve finále odstonal. Po návratu už měl horečku :-(. |
