V pátek nešel Petr do práce, ale Andulka do školky chtěla, tak šla aspoň po o. Proto se u nás mohla zastavit Peg s JoJaty - už je jim půl roku, neuvěřitelné! Adélka z nich byla celkem vedle - probudila se a ejhle, tady dvě nové bytosti menší než ona a ještě se to hýbalo a vydávalo zvuky :-). Nejvíc jí ale rozhodilo, když Petr pomáhal Peg, protože se, kupodivu, do našeho úžasného výtahu nevejde dvojčátkovský kočárek, a nesl autosedačky, aby Peg mohla kočár složit, že její milovaný tatínek odchází a ještě ke všemu s cizíma dětma... Teda.. to je souvětí! Jestlipak se v tom někdo vyzná :-D.
V sobotu dopoledne jsme potřebovali sjet do Makra, dětičky hlídala babička s dědou. Klasicky to trvalo dýl, než jsme předpokládali, takže plánovaný výlet na Loučeň jsme zrušili, ale ono se pak stejně poměrně výrazně ochladilo a asi by to nebylo moc příjemné.
Večer došlo na zlatý hřeb - byla jsem svým drahým manželem pozvána na večeři. Prostě jen tak, že ho to napadlo, že jsme už věky nikde spolu nebyli a že ve Skalici momentálně otevřeli zrenovovanou Radnici a mají tam rybí dobroty. Fakt mě nemusel přemlouvat :-). Uložili jsme holčičky a šli si to užít. Petr si dal obrovský steak, já tygří krevetky, popíjeli jsme vínko a bylo nám hooodně příjemně.
Ráno nás probudilo sluníčko Adélka a i Sluníčko svítící :-). V pátek jsem viděla po cestě plakát s upoutávkou na Pohádkový les do Průhonic, takže jsem navrhla výlet na nedělní dopoledne. Petr nebyl úplně nadšený, staví konečně altánek, abysme mohli grilovat i za nepříznivého počasí, ale naložil děti, kočár, proviant i mě a vyrazili jsme ku Praze. Trošku nás zarazilo chování paní v pokladně, byla velmi velmi velmi nepříjemná a že je venku uvedené telefonní číslo a tam si máme zavolat, že s tím oni nemají nic společného. Doporučila nám pouze, ať si koupíme vstupenky do parku a že se tam parkem i dostaneme (kdyby nám řekla, že to máme radši objet.. ale zas by neměla takovou tržbu, to je fakt!)
Je pravda, že nedělní podzimní dopoledne není úplně standardní procházkový čas, proto se tu pohybovalo jen pár zoufalých rodičů s dětmi, všichni hledali, kde by tak mohl ten Pohádkový les být. I my jsme šli, šli, šli, šli, šli a šli a stále nebyl konec parku. Musím říct, že jsem nikdy nebyla takhle daleko a rozlehlost mě opravdu překvapila. Bylo nádherně, i když velmi chladno, nakonec jsem i volala pořadatelce, která mě ujistila, že jsme už opravdu blízko - nicméně Cíle.
Nechtěli jsme Andulce upřít zážitek z Pohádkového lesa, rozhodli jsme se tedy, že půjdeme na start, což znamenalo jít opravdu proti všem. A opět jsme šli, šli, šli, šli a šli a my dva dospěláci jsme už byli připravení zdrhnout první možnou odbočkou, ale Andulka tááák moc chtěla soutěžit. Nakonec jsme ani ten start nenašli a vysvětlili Andulce, že se moc nepovedla organizace a že si dáme u auta čokošku za odměnu :-D. Naštěstí nás jedna zkratka přivedla zpět do cíle a tam bylo skákadlo, zrovna se tu hrálo divadýlko, mohli jsme tam koupit vytoužený balónek - housenku a jezdil tu i vláček.
Trošku mě zarazilo, že se na všem, ale naprosto na všem nehorázně rejžuje, takže ačkoliv jsme neplatili startovné, které netuším, kolik bylo, stál nás výlet do pohádky cca pětikilo..
Andulka ale měla svojí housenku a byla spokojená. Ještě jsme si užili na miniparkovišti před vchodem do parku - jsou tam automatické závory, netuším, jestli mají v sobě nastavené počítadlo a omezení na určitý počet míst, spíš bych řekla, že ne. A někteří se podle toho opravdu zařídili, parkovali naprosto všude, takže dostat se ven byl téměř nadlidský výkon. To už Skaly slušně bublal a když ve finále musel kvůli jednomu takhle chytře zaparkovanému autu vyběhnout od volantu, aby vložil doklad o zaplacení do automatu (BTW chtějí 30,- Kč/hod., což je v případě delší vycházky po parku opravdu dost) a zase rychle zaběhnout a vypálit, aby nás závora mezitím negilotinovala, vybublal definitivně a závěrem bylo prohlášení, že do Průhonického parku ho hned tak někdo nedostane.
Hrdá Andulka všem ukazovala svou housenku až jí ve finále uletěla. No to bylo řevu! A letěla, mrcha, rychle a vysoko! :-) Aby toho nebylo málo, o chvilku později za ní poslala Adélka svého balónkového kámoše, takže hysterický řev se opakoval. Nádherná idylická neděle.. :-D
http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_10_05_Vylet_do_Pruhonic/ |
