Tentokrát to není o zoubkách Andulky, i když se sluší zapsat, že se jí dere na svět druhá horní jednička nebo-li pořadovíé číslo čtyři. :-) Zatím jen prosvítá, ale Aňule je pěkná protivka. Asi jí to chudinku bolí, tak aspoň děsně skřípe těmi třemi ostatními.
K zubaři jsem ale vyrazila já. Jsem holka statečná, protože návštěva zubaře je pro mně naprosto traumatizující zážitek už od dětství a radši bych šla zase rodit... Ale přes tenhle odpor se stejně vždycky dokopu k tomu, abych se objednala 2x do roka. Teď jsem teda měla roční pauzu kvůli těhotenství a porodu.
Vždycky se bojím tam jít, přestože paní doktorka je strašně hodná a stejně si nechám dát injekci, takže strach je prostě jen stereotypem z dětství. Tentokrát jsem ale neměla čas se bát, protože jsem musela vyřešit nenadálou situaci. Byli jsme domluvení s taťkou, že se sejdeme na Pavláku, já mu předám kočár a on pojede do Braníka. Já tam pak dorazím za nimi a měly jsme s mamkou naplánované pečení cukroví.
Přijedeme na Pavlák a taťka nikde. Bylo to dost divní, protože taťka chodí všude nejlépe dvě hodiny předem. Tak mu volám, kde je a že prý doma, že bude za chvíli vyrážet. No mně vomejvali! Nakonec jsem musela s kočárem k zubaři, navíc tam jsou schody a v dohledu ani noha, takže jsem z holčičky málem vytřásla duši, jak jsem s ní skákala po těch schodech nahoru.
Sestra s doktorkou na mně koukaly, jestli jsem se jako nezbláznila, že jsem se tam přiřítila s dítětem, ale nakonec jsem Andulce zvedla kočárek tak, aby viděla a doktorka mně mohla vyvrtat jeden zub. V čekárně byla sice paní, která se nabízela, že mi jí pohlídá, ale když jsem viděla, jak minulý týden na Slovensku jedna taková dobrá hlídací duše nakonec miminko unesla... děkuju nechci.
Andulka zaslouží obrovskou pochvalu, protože ač hladová a ospinkaná, byla strašně hodná. Ono tam bylo dost věcí na koukání a ještě jsem jí dala "na čtení" leták :-).
Co se týče slibované parodontologie - počkáme až přestanu kojit, protože budu muset na velký rentgen a pak tam i docházet, aby mi s těma kejvákama něco udělali.
Nakonec dorazil i taťka, takže k našim se jelo poměrně v pohodě, protože mi měl kdo pomoct s kočárem.
Cukroví se nám povedlo. Těsta jsem taky snědla požehnaně (což byl i hlavní důvod, proč jsem jela pomáhat.. hi hi hi).
Večer jsem vyrazila na vánoční večírek bývalé firmy. Užila jsem si to vrchovatě, hrála tam Jannis Joplin Revival a jejich zpěvačka je sestra toho Petra Poláčka ze Superstar. Je naprosto úžasná. Taková útlounká kočka, ale hlas jak zvon. Domů jsem vesele dorazila před druhou ranní :-) | 
