Dneska jsme zase srazíkovaly. Potkaly jsme se s dalšími 8 dubňáčky a jejich maminkami, z toho 6 jsme ještě neznaly. Byla to legrace, protože přece jenom 3 měsíce od minulého srazu v Dukovanech jsou zatraceně znát.
Dětičky jsou podstatně hbitější, živější a je s nima i větší legrace. Zvlášť když objeví zajímavosti typu ovladače (o ty byly největší bitvy) a stojánky s CD neprozřetelně postavené pouze na zemi :-). Navíc si různě "vyměňovaly" hračky - zajímavé je, že vždycky to druhé dítě mělo rozhodně lepší hračku než tu, kterou si zrovna vybral ten který drobeček :-).
Obdivuju Annu, že si nás takhle všechny pozvala do bytu, ale přestože jsme výrazně nepokecaly - fakt to s tou drobotinou nešlo - tak to bylo mooooc příjemné! Každá jsme přinesla nějakou baštu, takže ani naše pupíky nezůstaly prázdné :-).
Cestou domů jsem se těšila, že budeme zpátky cobydup - srazík byl naplánován 15 minut busem od našeho baráku. Jenomže na jedné zastávce do našeho autobusu narazil jiný autobus - kupodivu mu to uklouzlo na sněhu a tak jsme museli všichni ven a čekat na další. Zrovna byla docela slušná sněhová vánice a zastávka tak blbá, že tam ani budka není.
Další bus přijel po cca 8 minutách, fakt paráda :-(, úplně natřískanej, ale naštěstí mně pustili sednout. Připadala jsem si jak terorista. Andulínu v šátku vepředu a na zádech narvanej batoh krabičkama od jídla a po straně stativ k foťáku. | 
