Čtvrtek jsme skoro celý strávily opět u Uli a Terezky a byl to velký rozdíl oproti srazíku. Za prvé se obě holčičky rozlezly, takže byly mobilnější a za druhé je nerozptylovalo tolik lidí a mohly se soustředit jedna na druhou. Je vidět, jak si začínají uvědomovat to svoje já. Nejvíc se "dohadovaly" o šroubek v dřevěném schodu. :-)
Byly jsme i na procházce a přišly jsme úplně orvané, protože drandit s kočárem hlubokým sněhem je poměrně náročná záležitost. Ale fakt jsme si to s nima pěkně užily.
V pátek se Andulčin předváděcí repertoár rozšířil o další kousek. Krom toho, že jediné slovo, které opravdu říká je nenene (je v tom opravdu dobrá), tak to dovedla k dokonalosti a už u toho i kroutí hlavičkou. Je to legrace, protože jak vehementně třese tou paličkou, mrská i celým tělíčkem.. to má asi jako trénink do Bulharska. :-)
Byly jsme také za Gabruškou, konečně popřát k narozkám, já jsem si rovnou obvolala pár potencionálních sponzorů do naší další soutěže, obešla jsem půl agentury a všude jsme sklízely chválu :-). Před čtvrtou nás tam vyzvedla mamka a jely jsme k našim. Tam dorazila i babička a posléze nás vyzvedl Petr. V sobotu ráno byl v plánu odjezd na běžky. K tomu ale nedošlo. Kolem jedné jsem slyšela Andulku divně zakašlat, Peťa se tam šel podívat a holčička byla poblitá od hlavy až k patě. Tak jsme převlékli jí, postýlku, dali zas spinkat a znovu. Nakonec se tahle šavlovaná zopakovala za noc 4x. Odjezd na běžky jsme tímpádem odpískali.
Evidentně jí ale nic jiného nebylo a asi to nebyla ani žádná viróza, jen se prostě u našich přetláskala a navíc jsem jí dala fakt čerstvý chleba a to byl asi ten kámen úrazu. Ona totiž i blinkala naprosto v pohodě, prostě otevřela pusinku a bylo to venku, nekonalo se žádné dávení, nic.
Včera měla tedy jakousi dietku a dneska už bude jíst v podstatě zase normálně, čili málo :-)
| 
