V pátek jsme s Andulkou vyzvedávaly Petra v práci. Poslední cca 3 km nám trvaly přes 30 minut. Foukal hrozný vítr a cesta vede mezi poli, takže místo silnice bylo jen bílo, sněhové jazyky a nic nebylo vidět. Dokonce tam uvízlo nějaké auto, ale naštěstí vylezlo několik lidí z ostatních aut a vyprostili ho. Docela jsem si oddychla, když jsme konečně dorazily na místo.
V sobotu jsme byli pozváni na návštěvu k Milošovi a Květě a vzali jsme s sebou i Andrejku, takže děti se pořádně vyřádily. Jen cesta k nim zas nebyla zrovna procházkou růžovým sadem. Když jsme tam jeli před dvěma rokama, tak jsme uvízli na ledu a musel nás vyprošťovat traktor. Pravda - vybrala jsem tenkrát zkratku, která kupodivu nebyla úplně sjízdná :-). Dodneška to máme na talíři! :-) Tentokrát jsme jeli spořádaně, ale stejně jsme se museli vracet, protože na silnici bylo tolik sněhu, že ho právě postupně odstraňoval bagr. Zpátky jsme na chvíli přece jenom uvízli, ale naštěstí nás Petr vytlačil... Ale je fakt, že takovéhle situace člověk už bere kapánek jinak než když si vyrazí bez dětí... Hlídáme teď pořád nádrž, když někam jedeme, aby byla minimálně do poloviny plná, aby se případně nechal puštěný motor, kdyby náhodou...
Ještě před návštěvou jsme dělali pěkné divadýlko pro sousedy. Asi na nás taky působilo to množství sněhu, ale nenapadlo nás nic lepšího než na sebe začít házet sníh a pak mně Petr popadl a hodil do hromady sněhu. Samozřejmě se snažil mně tam ještě zahrabat. Já se vehemtně bránila a sníh mu nacpala taky do všech možných i nemožných míst a když si mně pak přehodil přes rameno a nesl do závěje na zahradě, stáhla jsem ho do sněhu taky. Byli jsme pěkně zráchaní a sousedi se nestačili divit. Ještěže Andulka se nemusela divit, cože to má za praštěné rodiče, protože spala! :-)
Petr pak na "místě činu", tedy tam, jak mně poprvé hodil do té hromady sněhu, vytvořil Shrecka. Bohužel jsme doma zapomněli čepici Fiony, tak fotečky nejsou úplně takové, jaké jsem si představovala :-). Nejlepší bylo, že ho chtěl natřít na zeleno, tak jsem mu poradila, že barví zelený krepák... Barví fakt dobře.. ještě dneska mám za manžela vodníka :-))))
Dneska zas měla Andulka velký den... respektive já... poprvé si vzala do ručičky rohlík a jedla ho. Sama! A JEDLA!!! :-) |
