Našemu státu se povedl pěkný kousek, zakoupil originál Dalimilovy kroniky ze 14. století (http://www.memoria.cz/special_cz/free_docs.asp) za 10 miliónů korun. Musím říct, že v tomhle případku mi vůbec nevadí, že jsem přispěla svou 1,- Kč a naopak jsem moc ráda, že je tohle dílko „doma“. Takové věci by stát rozhodně měl schraňovat a když si pomyslím, na jaké kraviny vynakládá peníze jindy…
Měly jsme sraz s Trolli a Rendou a byly jsme 3 alternativní matky J. Renda vezla Anetku v nových golfkách, Trolli nesla Andrejku v krosně a já měla Andulku v šátku. Budily jsme poměrně pozornost J. Před Klementinem byla dost fronta, ale pak jsme zjistily, že to tam pouštějí po skupinách cca 15-20 lidí, takže to není tak strašné. Bylo i hezké počasí, takže to naprosto nevadilo. Vstupné bylo zdarma, jak už jsem zmiňovala, každý občan na to vlastně už přispěl.
V Zrcadlovém sále jsem byla poprvé. Ostatně v Klementinu také. A Andulka měla oči navrch hlavičky z té výzdoby J. Nějaká paní to komentovala, že ty naše prťavky budou pěkně vzdělané, když už v útlém věku navštěvují takové akce J.
Kronika sama o sobě – co k tomu říct… Já jsem velký znalec umění a historických věcí J, takže kdyby tam daly omalovánky, asi bych jim to věřila. J. Je to opravdu malinká knížečka a kupodivu nesmírně zachovalá. Média to nazvala středověký komiks J. Vystaveny byly i ostatní exempláře Dalimilových kronik, ale celkově je ta expozice hrozně maličkatá. Jsou tam k dispozici židle a velké projekční plátno, na které se promítají zvětšené fotky z tohoto originálu. Prý je jedinečný tím, že byl napsaný v latině.
Takže Andulce můžu zapsat do deníčku Poprvé v Klementinu a hned viděla vzácný originál Dalimilovy kroniky J.
Robátka jsem nakrmily v Tramtárii, kde jsem byla poprvé. Pro děti – větší – je tam super velký dětský koutek se obrovskou prolejzačkou, ale jinak je tam draho a neskutečně pomalá obsluha.
Cestou domů nás v metru pustil sednou takovej chlapík – no trochu santusák, ale Andulína s ním hrozně koketovala, protože měl brýle a vousy. On jí pak ukázal, že se dá mlátit do tyče, které se držel a to naší juniorku nesmírně nadchlo. Takže až na Florenc vytrvale bušila do tyče a děsně se tomu chechtala. Po přestupu na C jsme zas seděly vedle kluka, který si četl časopis a Andulka chtěla za každou cenu číst s ním… On pro to nějak neměl pochopení.. sobeček.. J
V pondělí se chystáme s dubňáčkama do ZOO, tak trénujeme zvířátka a Andulka už umí předvést i klokánka – hop, hop, hop J.
| 
