Peťa mně přivezl kolem 14.00 hod. Sestřička se mnou vyplnila všechny možné i nemožné papíry včetně toho, jak bydlíme. Prostě jak za komančů.
Už jsem se musela převléct do županu a noční košile a vyfasovala jsem pokoj číslo 8. Jsem tu ještě s jednou paní, která má poměrně hodně rozvětvenou rodinu a všichni se vždycky nakýblujou k nám na pokoj.
Ani jim nevadilo, že mi PA natáčí monitor. Úžasné bylo, že jsem slyšela srdíčko prcka a hlavně, když se objevil Peťa s nákupem zásob a promluvil, skalátko okamžitě zareagovalo! Jeden z těch chlapů mně hned začal zpovídat proč tam jsem a kolik mám dětí a tak. Prostě přesně něco, co absolutně nesnáším. Navíc jsou tam i s malýma dětma, které se samozřejmě nudí a tímpádem jsou víc než hlučné, tak doufám, že mně co nejdřív pustí. Navíc všichni dost zapáchají, takže pořád otvírám okno.
Po „ubytování“ jsem byla poslána se zkumavkou do sprchy a pečlivě omytá jsem se pokoušela zachytit střední proud. Jako rozená křivochcalka se divím, že jsem vůbec nějaký vzorek odevzdala.
Kromě moči po mně chtěli i vzorek krve, ale jak jsem se strašně bránila tomu nástupu do nemocnice, tak se i moje žíla rozhodla, že prostě nedá ani kapku krve. Poprvé v životě měla sestřička problém s odběrem krve, protože ta žíla pořád utíkala před jehlou. A že mi už za život sebrali pěknejch pár litrů včetně mých dobrovolných odběrů.
Před večeří mi znovu měřili tlak (120/75) a už byly prý hotové i výsledky a bylo to v pořádku. Ještě mi budou večer natáčet další monitor a měřit tlak. Zítra asi bude probíhat 24-hodinový test – sběr moči a odběry krve.
Ty otoky jsou nebezpečné hlavně kvůli zátěži organismu, zejména ledvin a mohly by způsobit problémy na placentě = problémy miminku. Takže proto to tak hlídají.
K večeři jsme měli brambory a nějaké maso zapečené se vším možným. No.. nic moc, to ty rohlíky se šunkou byly stravitelnější.
Taky se tu mihla nějaká paní, jestli nemáme nějaké přání, ale vůbec nevím kdo to byl a jaká přání plní. Zatím se tu personál nepředstavuje a ani nemá jmenovky, takže vůbec netuším kdo je kdo.
Zapomněla jsem doma nabíječku na telefon, resp. vzala jsem si omylem nabíječku na kameru a ta kupodivu s telefonem moc nekamarádí. Naštěstí má „kolegyně“ taky Nokii, takže jsem jí požádala o zapůjčení a už vesele nabíjím.
Ufff…. Vypadá to ale na perný týden… Doufám, že mně co nejdřív pustí domů…
Večerní monitor také v pořádku, tlak 120/85. Už bych skoro i spala, ale bojím se, že pak budu čumět do stropu. Ale na druhou stranu nás vzbudí v půl sedmé….
Ten monitor mi natáčeli na sále a rodí tam paní, která přišla ráno na kontrolu se mnou. Já byla objednaná na 10.15, ona na 10.30 hod. Ale v těch 21 hod. ještě nevypadala, že by to měla mít brzo za sebou.
Ta holka, co tu se mnou leží, čeká už 3. dítě a má holčičku 3 ½ a kluka 1 ½ a je jí 23… to má teda náskok! | 
