Pokoje na 6 nedělí jsou plné, tak jsem se vrátila na svou 8, kde jsem pořád ještě sama. To je ohromná výhoda, protože tu se mnou Peťa mohl být a přinesli nám už i Aninku. Dětská sestra na mně vychrlila spoustu moudrých rad, které jsem samozřejmě okamžitě zapomněla a zkusily jsme zase Aňu přiložit. Bude asi žravá po mamince, protože tentokrát se krásně chytla.
Já jsem totiž na sále pořád bájila o polomáčených sušenkách a žebrala jsem mezi kontrakcemi aspoň o jednu. Tak jsem je měla slíbené jako cílovou odměnu. Smáli se mi, když jsem pořád zjišťovala, jestli už opravdu konečně budu moct jíst.
Sestra z „našeho“ oddělení mi přišla nabídnout oběd, který mi schovaly (rýže s kuřecím masem) anebo večeři – housku s pudinkem. Řekla jsem si samozřejmě o oboje! Byla trošku překvapená, ale přinesla to. Peťa mně nakrmil, protože vstávat se smí až po 6 hodinách.
Jako rodina jsme si užívaly až do 18.00 hod. a pak už Peťa vyrazil do Skalice, kde byl netrpělivě očekáván. Jak jsme tu měli tu naší prdelku u sebe, začala pěkně vřískat, ale jak jí vzal Petr do náruče, byla najednou v klidu a děsně spokojená. Jo jo, nevděk světem vládne! Já ji nosím ¾ roku, dávám jí samé bašty, porodím a táta ušmikne pupeční šňůru a je borec! J Už ho má pěkně omotaného kolem prstu.
Aninka u mě byla si do 20.00 hod., dala jsem jí ochutnat i ze druhého zdroje a potom už jí sestra odnesla, protože je tady na pokoji docela zima a ona si ještě musí termoregulaci vytvořit a také abych si po náročném dnu odpočinula.
Tak mám vedle sebe prázdnou postýlku a už mi to začíná být divné. Zítra mi jí ale ráno přinesou na krmení a po vizitě nás asi přestěhují na 6 nedělí, když pustí nějaká mimča domů.
Mně čekal ještě další důležitý úkol a to vstát, projít se a vyčůrat se. Na sále mně cévkovali, protože jsem se sama nevyčůrala, ale podle mého názoru ani nebylo co. Nicméně mám jedničku s hvězdičkou, jak jsem to teď zvládla! Aby taky ne. Kromě toho jídla jsem do sebe stihla nalít i konev čaje. Pokračuju v tom vesele dál, protože bych měla jít co nejčastěji, tedy ještě minimálně před spaním.
Jedna z věcí, která se po porodu změnila je, že jsem se vrátila ke svému „chladnějšímu období“ a neotvírám už na noc okno, protože mi je zima. Naopak se pěkně přikrývám až k uším. Taky mi mizí otoky a už zase vím, na co jsou vložky. Navíc si připadám jak po orgastickém análu, kdy se mísí jakýsi nechápavý euforický pocit štěstí, že už to mám za sebou a stálo za to s bolavým zadkem, který pro změnu dostal co proto J.
Ještě mi volal Peťa, že oběhl s foťákem půl Skalice, stavil se i u babičky, aby jí ukázal jmenovkyni. Do hospody dorazil navíc vyzbrojen svým slušivým žlutým porodním oblečkem. Vyvolal obrovské haló, protože tam na něj všichni už čekali včetně dědů. Náš taťka kvůli tomu dokonce nejel do Prahy, aby mohli Andulku pořádně zapít. Holka naše, evidentně porosteš jak z vody, a teď už ne z té plodové…. J
Teda to jsem zvědavá, kdy budu tenhle elaborát přepisovat do deníčku v počítači…
V tuhle chvíli ale prohlašuju, že si pro druhé skalátko pojedu zase do Brandýsa! Ten přístup byl opravdu úžasný a jedinečný! Snad se mi i napodruhé podaří natrefit na paní doktorku Neumannovou.
Cca ve 23.00 hod. jsem měla ještě telemost přímo do víru oslav narození Aninky. Bylo to hodně bouřlivé, prý zrovna lezli po stolech… Taky mi někteří účastníci přímo gratulovali, ale musela jsem to ukončit, protože nevydržím dlouho stát.
| 
