V pátek odpoledne jsme se vypravili za keškami v okolí Skalice. Přece jen to není úplně nejblíž, použili jsme tedy jako přibližovadlo auto. První cesta vedla do Kostelních Střímelic, odkud by měl být jeden z nejhezčích pohledů na Posázaví, jak zněl popis. Osobně si myslím, že přesnější by to bylo z úplně jiného místa, ale i tohle bylo moc pěkné a hlavně pro nás dost netradiční, na tuhle stranu "kopce" bysme asi jen tak nezavítali. Viděli jsem do Kostelce i do Českého Brodu a vzadu se rýsovaly hory. Poklad jsme našli krásně, navíc tam byla naše první dřevěná "mince" nebo-li sběratelský materiál, tzv. GWC. Těším se, až si necháme udělat svoje a budeme je v pokladech nechávat. :-)
Z Kostelních jsme zkusili multinku přes Hradové Střímelice, dostali jsme se k místnímu moc pěknému rybníčku a s Andulkou jsme zkusily najít avizované zbytky zříceniny hrádku, ale neúspěšně.. jen jsme se ve finále musely přebrodit přes hnojiště :-).
I když se honily mraky a každou chvíli to vypadalo na déšť, zvládli jsme i tu poslední na Žežuli. To je docela vtipné, protože Skaličáci odjakživa říkají tomuhle kopci Čapík a až teta Lidunka jednou vyprávěla, jak přišla přes Žežuli a my na ní zírali, kudy, že to šla :-). Do té doby jsme netušili, že v mapě je to označení takové. Zavzpomínali jsme s Petrem, jak jsme do těhle míst chodili jezdit kdysi dávno v minulém tisíciletí kros na kole, ale hlavně je odsud také nádherný výhled do okolí.
Holčičky byly nadšené, že se nám zdvojnásobilo skóre a navíc, že táta už není mudla - nebo-li ten, který o geocachingu nic neví, ale stal se rovněž kačerem :-).
V pondělí jsme tu měli Lukajdu, tak jsme vyrazili do Bohnic, že zkusíme aspoň jednu ze tří - opět multinku Myší díry, které jsme kvůli počasí musely už jednou vzdát. Prošli jsme blázincem, vzali to přes místní "ZOO" a ocitli se na vsi :-). Staré Bohnice jsou opravdu hodně zajímavé, vůbec to nevypadá jako v Praze. Zkusili jsme najít Autentiku - jednoduchou kešku, ale nepovedlo se. Myší díry jsme ale našli a poctivě prošli. S kočárkem a Andulčiným kolem to bylo kapánek náročnější, do toho měla Adélka jeden ze svých hysterických výstupů přesně v duchu hesla - Hlavně nenapádně! :-).
Myší díry jsou vlastně uzounké uličky, které člověk snadno přehlédne a možná si i myslí, že vedou někam do zahrady, ale jsou to krásné zkratky. Staré Bohnice totiž leží v podstatě na obou stranách celkem prudkého údolíčka, tak je to praktické pro ty, kterým se nechce okolo po silnici. Ale je to prostě nahoru dolů, často schody.. Kam se hrabe boj o Partyzánský samopal! :-) Ve finále mi začala chcípat baterka v GPS, holt ta automobilová není stavěná na takovou práci, a málem nám poklad unikl. Navíc ještě chyběla jedna nápověda, kdosi strhl cedulku, na které bylo jedno z čísel. Ale už jsem jakž takž tušila a zkusila několik variant a dokonce jsem to odhadla i dobře a poklad byl zdárně nalezen. Největší legrace byla, že jsme vylezli o kousíček vedle než jsme tam vlezli.
Za odměnu děti dostaly zmrzku a než se totálně doprasily (viz foto), zkusila jsem znovu najít tu zatracenou Autentiku. Andulína i Adélka nutně musely se mnou, Lukajda, chudák, hlídal kolo a kočár..A zas jsme tu mršku nenašly! Jen Andulka našla tužku, která se běžně ke keškám dává - jsou to ty malé z IKEA. Z toho jsem usoudila, že jí možná někdo ukradl a že napíšu autorovi. Když jsem ale večer logovala na webu naše úlovky, zjistila jsem, že dneska tam byl šrumec a kešku našli hned dva lidé. Je možné, že jsme se zrovna trefily do chvíle, kdy jí měl někdo u sebe.. Takže se tam stoprocentně vrátíme!
Domů jsme to vzali zas přes blázinec a po 4 hodinách jsme se celkem vyčerpaní doplahočili domů, ale nadšení, že máme tak pěkný úlovek.
http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_15_Mysi_diry/#album
http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_Prvni_vypravy_za_keskami/ |
