Jsem ostuda. Když jsem viděla datum posledního zápisu, málem mě vomejvali. Ale když ono se toho semlelo tak nějak tolik.. :-)
Únor byl masopustní čas, takže holčičky měly maškarní jak ve školce, tak pak ještě jednou ve Skalici. Adélka to ale nějak těžce nesla, prý to byl na ní moc velký hluk (ve školce), což mě teda docela překvapilo. Doposud jí to nikdy nevadilo. Ale i Andulína mi to potvrdila, že to bylo až moc a že kluci-předškoláci z Koťat byli děsně rozjívení. Podle toho to vypadalo i na maškarním ve Skalici. Adélka se odmítla převlíknout do kostýmu a celou dobu se nás držela jako klíště. Andulína pro změnu vlála po sále a samozřejmě se i mezi prvními natlačila k mikrofonu, aby si vyrecitovala nějakou tu cenu. :-) Adél pak už začala prudit, že "tam nechce býýýýt", tak jsme se sebraly a šly domů. Vyšláply jsme si kopeček, načež naší slečnu chytil rapl, že chce zpátky za Andulkou a Týnkou na maškarní a řvala a řvala a řvala.. Někde se záclony jen hýbaly, jinde se rovnou dívali místní, kdo a proč tak řve. :-) Holky ale stejně chvíli po nás přišly, že prý jim to stačí a budou radši lítat venku, když bylo tak hezky.
http://skalaci.rajce.idnes.cz/2010_02_27_Maskarni_ve_Skalici/
V březnu mohla Adélka opět chodit do školky na 5 dnů v týdnu až do doby narozenin. Dost složitě jsem si to vykomunikovávala s Úřadem práce, protože každý tvrdí něco jiného. I proto jsem to chtěla mít písemně. Takže jsem jí naplánovala pobyt na úterý, abych mohla zaběhnout ke kadeřníkovi. Kontakt od Tiiny se osvědčil, i když musí člověk trošku překousnout, že je to u něj doma, má tam dvě kočky a celkem bordel :-). Nicméně s odstupem času můžu říct, že stříhat fakt umí a jsem moc spokojená.
O jarních prázdninách jsme jezdily s holčičkama bruslit do Letňan. Andulína se parádně rozjezdila, Adélku to taky celkem baví, jen já si to s ní moc neužiju :-). Ale díky brankám, které tam jsou pro malé děti na udržení stability, jsem si aspoň maličko zajezdila také. Zásadní chybou ale bylo, že jsme jely bruslit v den, kdy jsme byly objednané na tříletou prohlídku. Adél po cestě domů usnula na 5 minut a bylo zle. Jak jsme přišly do ordinace, spustila takový vyrvál, že jsem pomalu ani neslyšela, co mi paní doktorka říká. Pro velký úspěch jsme dostaly nový termín, tohle prostě nemělo absolutně cenu.
Další den jsme jely opět na bruslení a přímo odsud na návštěvu k Cecelce. Holky se těšily na kluky a do bazénu, já byla zvědavá hlavně na Lidušku, kterou jsme viděly naposledy jako miminko. :-) Dostat naše cácorky od Cecelků byl nelehký úkol, škoda, že bydlí tak daleko! Ale musím zkonstatovat, že to, jak Andulka chodí na plavčo, se začíná projevovat. Už mi tradičně nevisela na krku a neškrtila mě, ale i "plavala". O naší malé rybičce ani nemluvím! Obě drkotaly zubama, ale ven přece nepůjdou!
A v tomto týdnu jsme si s dubňačkama a s holkama z Chýše užily i kulturu. Pořád jsme probíraly, že by SE mělo jít do divadla a že by SE měly koupit lístky.. Ale ono SE nějak moc nefunguje. Tak jsem sedla k internetu a objednala přes tetu Ivanu lístky do Činoherního klubu na Lédu aneb mimomaželskou povídku a moc pěkně jsme si to užily! Po divadle jsme zapadly do Colosea na lambrusco a večeřičku a domů jsme chytaly poslední spoje. Nám zrovna jela 14, tak nás Jana poňoukla, ať jí chytíme, že nebudeme muset do metra. Běžely jsme s Míšou a Andreou jak šílené, ono to je na zastávku přece jen docela daleko, nicméně tramvaj jsme chytly. Ftip byl v tom, že ta tramvaj tam pak ještě stála asi 5 minut, takže ostatní holky, které šly krokem, nás došly a děsně se chechtaly. :-) No a pak jsme šly podchodem na Kobylisáku a rozstřelila nás nějaká holka, načež Míša povídá - To je tak, když někdo ví, kdy mu jede autobus... - a jak jsme tak pomalu stoupaly do schodů, zjistily jsme, že ten autobus je náš :-D. Pan řidič byl naštěstí hodný, takže nám znovu otevřel a i počkal, až Míša s Andreou rovněž doběhnou. Za odměnu jsme se s Míšou stavily ještě na jedno pivko v Chýši :-).
Na pátek jsme měly pozvanou návštěvu - Radku a Míšu s dětma. No byl tu pořádný rachot, ne že ne :-). Andulína pak měla v sobotu u Loudínů spát, ale Ema si stěžovala na bolest v krku, tak jsme to radši nelámaly přes koleno a nakonec se Emádě vyklubala spála :-(. Docela jsem trnula, aby to Áčka nechytily, protože se nám blížil termín odletu do Porta a nechat je tu babičkám nemocné se mi moc nechtělo, ačkoliv člověk míní...
O víkendu jsem si zajela na jednu pracovní schůzku do Říčan a pak už jsem se věnovala přípravám dortu a oslavy pro Adélku. V neděli ráno měla Andulka objednanou trenérku na bruslení - chtěli jsme, aby jí to ukázal někdo, kdo to opravdu umí - a ta jí učila buřtíky a piruety :-). Škoda, že máme tolik kroužků, jinak bysme využili měsíčního kurzu bruslení, ale třeba to vyjde příští rok. Gratulanti dorazili různě - někteří dříve - Andrejka s Lenkou, abysme mohly pokecat - někteří v podstatě přesně - mamka a jiní později, jako třeba Nováci, kteří museli nechat Týnku u babičky, protože nebyla úplně zdravá. Mejdánek se vydařil a Adélka byla z dortu nadšená, což jsem ráda, protože jsem ho matlala zas do dvou do rána. :-)
Fotky z oslavy jsou tradičně na rajčeti: http://skalaci.rajce.idnes.cz/2010_03_14_Oslava_Adelcinych_3._narozenin/ |
