Odpoledne už mi moje střeva povolila vycházku do okolí, tak jsme obdivovali nádhernou japonskou zahradu v sousedství areálu, prohlídli si Sněžné a blízké okolí, ale kochání bylo přece jen pouhou záminkou pro hledání potravy. J
Nakonec jsme vyrazili podle cedulí do hotelu Podlesí. Po cestě nás míjeli veteráni – motorky a auta a bylo to pěkné zpestření cesty. Klobouk dolů nad těmi, kteří dokážou udržet stroj starý nějakých 70 – 80 let v pojízdném stavu.
Hotel Podlesí byl na krásném místě s vyhlídkou na 9 skal, ale poměrně studeně foukalo, tak jsme vyhlíželi pouze z okna J. Andulku nejvíc uspokojila prázdná láhev od Pepsi a vypadala jak malá žirafka, když olizovala hrdlo a snažila se tu sladkou hnusotu vylízat do poslední kapičky.
V neděli ráno jsem stihla před snídaní zabalit a pak jsme se zase všichni sešli v herně, abychom udělali společnou fotku. Sněžné ale bylo poplatné svému jménu a začalo opravdu sněžit, takže jsme udělali pár záběrů a honem rychle zpátky do tepla.
Pak už nastalo hromadné loučení a odjezdy tak, aby robátka vesměs v autě spala. Velký dík patří organizátorkám – Trolli a Vlaďce a vlastně všem dubňáčkům, že jsou taková príma parta a že si to umějí užít a ještě k tomu přidat něco navíc. Nám se tam moooc líbilo a těšíme se na další MGS. Jen Andulka si odtamtud odvezla pár horších zážitků – evidentně po ní jeli chlapečkové, takže jeden jí chtěl láskou sežrat a kousl jí do ručičky a druhý jí zas chtěl asi láskou rozmačkat a málem nám jí uškrtil. Jedna teta dubňačka zas nechala Andulku potrkat zebrou Johnem, poté co jí chtěla rychle zabalit a vyskočila jí z ruky, ale jinak v poho J.
Cesta domů proběhla se sladce spinkající ratolestí a naprosto v pohodičce, jen mi Andulka připadala taková teplejší a měla ucpaný nosík.
| 
