Víkend jsme s Andulkou strávily doma. V sobotu mně chytla malilinká depka, že je venku krásně a my jsme zavřené doma, ale vzpomněla jsem si, že můžeme na kratičkou procházku, tak jsem popadla holčičku a vyrazily jsme do Delvity pro čokošku, abych si mohla upéct narozeninové muffiny. Mňam… Výborné antidepresivum, jen co je pravda!
V neděli už se počasí zkazilo a hlavně byly pořád po ruce ty dobrůtky, takže už jsme jen čekaly, až dorazí Petr domů a přiveze mi bramborový salát a řízek od maminky : -)))) Krom dobrot mi přivezl i kytku a lahvičku Chardonnay, kterou jsme si ale nechali na později, až mně přestanou trápit viry, které mi předala Andulka. Paní doktorka mně na pondělní kontrole pochválila, že je vidět, že se o Andulku dobře starám, když jsem to od ní chytla : -))).
Čímž plynule přecházím k informaci o zdravotním stavu naší holčičky – pořád ještě trochu chrchlá, trochu jí teče z nosu, ale teplotu už nemá a je to zas malé čírtě. ATB máme dobrat do 10 dnů, což jsem složitě vypočítala, že jako do neděle…
Protože jsme nebyly ve Skalici, pozvala jsem mamku a babičku k nám na pondělní odpoledne. Mamka měla zrovna školení, tak říkala, že prostě nějak dorazí a s babičkou jsem byla domluvená na 15.00 hod. Babička ještě mamce říkala,že vyrazí, jakmile jí donesou důchod. Navíc, když řeknu babičce ve 3, tak si můžu být jistá, že ve 2 už je tady… Ne ale včera…
Mamka vzala Andulku na krátkou procházku, že půjdou babičce naproti k autobusu, ale babička nikde… Já jsem mezitím doma chystala nějaké jednohubky, tak jsem si říkala, že se asi potkaly a jdou courákem zpátky. Ale v 15:45 hod. koukám z okna a mamka jde jen s Andulkou a jestli prý babička dorazila! Začaly jsme být trochu nervózní, protože tohle opravdu není obvyklé, navíc babička občas něco poplete, přece jen už není nejmladší…
S mamkou jsme vymýšlely scénáře, kde mohla zabloudit a že jí asi těžko někde řekne, kde bydlí Skálovi… Nakonec jsem si nechala Andulku doma a mamka běhala po sídlišti od zastávky k zastávce, jestli babičku někde nenajde…
No zkrátím to.. těsně před 17.00 hodinou se babička konečně našla, když už jsme byly obě docela slušně vynervované… Pošťačka jí přinesla důchod až v ty 3 hodiny, proto vyrazila pozdě. Prý volala, ale nikdo to nebral. To jsem asi zrovna pomáhala mamce s kočárem ze dveří k výtahu… Bohužel jí nenapadlo zavolat znovu, když to nikdo nebral, ač by na ní teoreticky měl čekat doma…
Fuj, fuj, fuj.. nervíky to byly! Takže holky vypily kafčo, pojedly špičičky alá Lidunka, snědly pár jednohubek a já si mezitím pověsila prádlo. Andulína byla nadšená, že má o zábavu postaráno, že ani neměla čas odpoledne spinkat J.
Šly jsme pak babičky vyprovodit na autobus a zároveň vyvenčit Taminu a jak jsem se oblékala, vzala jsem si vyprané kalhoty a zjistila jsem, že jsem si zapomněla vyndat z kapsy roční vstupenku do ZOO.. takže praní za 500,- Kč L L Vstupenka kupodivu nepřežila útok vody a pracích prostředků a je z ní cár papíru…
Večer jsem tedy ještě napsala mail do ZOO, jestli by se s tím, čírou náhodou, nedalo něco dělat a hned ráno jsem tu měla zprávu, že dalo, že mi to bez problému vymění! Takže, pane Fejku, nejen, že jste moc pěkný a schopný chlap, máte i zaměstnance – profíky J. Na www stránky pražské ZOO se koukáme moc rádi, pouštíme si k tomu zvuk ptáčků a ukazujeme Andulce zvířátka. Ona je z těch zvířátek naprosto unešená! Už se těším na náš RD…
|
