Na snídani bylo totálně narváno. Ve starém Nesebaru je nějaký festival, takže v hotelu je ubytováno asi 200 dětí a mají vyhrazenou půlku jídelny. Najít volný stůl se rovná výkonu zkušeného zálesáka. Vyčíhat, kdo bude dojídat a nezaváhat! Nakonec se zadařilo a mohli jsme v klidu posnídat.
Dopolka jsme zas byli u bazénu a já šla na internet do Nesebaru. Rozdíl v ceně je totiž značný. V hotelu 3Lv za hodinu, tam 1 Lv a navíc mi počítají jen minutové úseky. Poslala jsem stížnost, resp. reklamaci na cetovní kancelář kvůli těm skvělým delegátským službám, tak jsem zvědavá, jak se to vyřeší. Kdybych tam byla jen s mamkou nebo Petrem, tak to moc neřeším, ale když má člověk s sebou 3 děti, tak je to hned o něčem jiném a odjezd se blíží.
Odpoledne jsme se zas rachtali v moři. Po návratu si Aňa ukázala na pyžámko a že dneska nebude pařit, ale spinkat. Lukajda usnul u TV a Andrejka nás bavila svými výroky než jsme s mamkou dopily vínko. |
