Další dny jsme trávili v kruhu rodinném na srazíku a prý nás bylo asi 34, což se dá považovat za takový menší rodinný sraz. Normálně nás bývá přes 60. Ale stejně už je to pak strašně moc lidí a ani se nedá se všemi pokecat. Hlavně je to organizačně dost náročné. Čímžto bych chtěla poděkovat beskydské větvi, že nás zahrnula takovou péčí, která chvílema možná hraničila už s péčí téměř vražednou… hlad jsme opravu neměli J.
V úterý jsme odlehčili alespoň na chviličku našim bachorům a vyrazili na výlet do Štramberka. Měly tam být slavnosti, ale bohužel jsme dorazili docela pozdě, takže odpolední program už skončil a večerní ještě nezačal. Ale zase tam nebyly tradiční davy a byl tam klídeček. Vystoupali jsme na Trúbu, rozhlédli se po široširém kraji. Naprosto nás odrovnala ale mamka, která kochajíc se nádhernou krajinou, povídá – hele, ten rybník támhle.. a mají tam postavený tábor! To je ale hezké místo! – My jsme si s Petrem mohli hlavy vykroutit a tábor jsme nikde neviděli… jen cementárku a od ní vedoucí koleje, na nichž stál vlak s takovými těmi nádržemi, co vypadají jak věže chrámu Vasila Blaženého na Rudém náměstí J. Budiž mamce útěchou, že Lasta to viděla úplně stejně blbě J.
Na náměstí jsme ještě zašli do miniZOO, kde mají hlavně hady, ještěry a ryby. A taky pár opiček, které se Andulce hrozně líbily. My jsme zas prozkoumávaly s mamkou a Lastou piraně J.
Ze Štramberka pocházejí slavné Štramberské uši, což je takové perníkové těsto a peče se to do tvaru jakýchsi kornoutků nebo-li uší na památku uřezaných křesťanských uší J. Pověst praví, že prý ve středověku napadli Tataři naší zem a na důkaz vítězství poslali svému velkochánovi 9 pytlů uřezaných uší od padlých křesťanů. |
