Září je také velmi náročný měsíc - stejně tak únor a květen :-). Většina členů naší rozvětvené rodiny má buď svátek nebo narozeniny, takže se slaví, slaví a zase slaví :-)).
O víkendu tedy proběhla oslava narozenin Týnky, které budou ve středu 2 roky. Vždycky si vzpomenu na Donutila, jak vyprávěl, že uměl odpovídat na otázku - Kolik ti je, Mirečku? V únou dva ouky.... Roztomilost se ale prý vytratila, když to používal ještě další 3 roky :-).
Takže Týnce budou dva a měla velikánskou zahradní party! Andulce se moc líbil dort a pořád se k němu cpala, takže jsme jí museli občas přidržet, aby bylo vůbec možné vyfotit oslavenkyni samotnou. Samozřejmě asistovala při otvírání dárků a když Týnka dostala Kinder vajíčko, naprosto suveréně si půlku zabavila.. šikovná holčička! :-)))
Dětem se celkově nejvíc líbily balonky a pak házení míčku do zajíce a srážení kuželek. Grilovalo se masíčko, pivo bylo vyhlazené, víno lahodné, počasí akorát, prostě to vyšlo na jedničku! :-) A jak Andulka masíčko nebaští a plive i sebemenší náznak, tak grilované si dá.. Opět bylo kuřecí naložené tak, aby ho mohly i holky a ač původně začala Aňa kombinací dort-maso-dort, nakonec dort odmítla a krmiči jí nestačili dávat do zobáčku! Asi si budeme muset nagrilovat na týden dopředu, aby nějaké to maso pozřela :-)).
V neděli jsme šli pro změnu na oslavu k Lukajdovi a Andrejce, ale oba mají ATB, takže nemohli ven a zdrželi jsme se tam jen chvíli. Po návštěvě jsme měli v plánu ještě pouštění draka. Nejvíc ale lítal Petr :-)). Taminu jsme vzali na pole s sebou a mohla se zbláznit a uštěkat, že jí házíme šutry jako aportky. V jednu chvíli mazácky přišlápla Petrovi provázek, když vybíhal s drakem do kopečka, aby ho mohl vypustit. To jsme se fakt docela zasmáli.
Jo a ještě musím napsat, že když jsme jeli do Skalice, vezli jsme i mamku a ta seděla vzadu s Andulkou. Když jsme pro ní jely, tak jsem se Andulky ptala, kdo tam bude - BABA. Tak říkám - ne bába, babička! A ona zase baba, ale jemnějším hláskem, znovu jsem jí opravila, že ne baba, ale babička a to už úplně jemňounce řekla baba... Byla roztomilá a překvapilo mně, že pochopila, ten rozdíl :-)).
Po cestě si prohlížela knížku o Perníkové chaloupce a snažila se prstíčkem vyškrábat perníček z obrázku.. Byla z toho nešťastná, že to nejde! Dokonce i prosila! A tak nás "nakazila" tou chutí na perníček, že jsme museli zastavit a jít si koupit aspoň rohlík :-))
|
