Celý tento týden byl víc než náročný a hektický :-). V pondělí jsem měla jít na parodontologii, ale protože mamka byla 14 dnů nemocná a nevěděla, co jí čeká v práci, neměla jsem hlídání a tuhle atrakci přesunula o měsíc.
V úterý dopoledne jsem pro změnu dala Aňu do školky k Emě a se staženýma půlkama vyrazila směr chirurgie.. Došlo na znamínka.. Byla jsem objednaná na 10. hodinu a stejně mně vzaly až v půl 11., přesně jak jsem přišla na řadu :-(. Docela jsem se bála, protože jsem vůbec netušila, do čeho jdu....Paní doktorka i sestra jsou poměrně svérázné, takže jsem aspoň chvíli přemýšlela o něčem jiném než že do mně budou za chvíli řezat. Odložila jsem si, lehla na operační stůl a obě dámy se odebraly někam pryč - paní doktorka má asi nějaké zdravotní problémy, protože jí sestra měřila tlak a nabírala krev. Pak to ještě konzultovala s někým po telefonu a ve finále to komentovala slovy: "Si, vole, myslí, že mi, vole, něco je..." Podotýkám, že paní doktorce je tak kolem 50... Celou tu dobu jsem ležela jen ve spodním prádle na tom stole a koukala do oken protějšího paneláku :-)))
Pak už to šlo ráz na ráz. Dr mně vždy upozornila, co se bude dít a docela jí to odsejpalo. Ve finále mi jako bonus odstranila elektrodama ještě vystouplou malou pihu na rameni a hlavně to hnusné znamínko na krku. Vše na pojišťovnu, což jsem fakt ráda! Nejhorší z celé té procedury bylo znecitlivění. Injekce do boku fakt není nic moc a do krku už tuplem ne.. Na tom rameni to bylo v pohodě..
Včera mi Peťa čistil okolí toho sešitého místa od náplasti a přelepoval to, protože si tam nedošáhnu a vypadá to jako malé H. Jsou tam dva stehy, které mi vyndají 9.11. Do té doby to nesmím namočit a mám dávat bacha, aby se mi tam nic nedostalo...
Ve středu mi taťka přivezl Lukajdu a Andrejku, měli totiž podzimní prázdniny. Andulka už spala, když dorazili, o to větší bylo její překvapení a nadšení, že jsou tu děti! :-) Jeli jsme společně vyzvednout mamku do práce a ještě mrknout po nějakých obchodech. Děti potřebují zimní výbavu :-).
Ve čtvrtek jsme měli sraz na Smícháči, že vyrazíme do dalších obchodů a hlavně se mrkneme na Zličín do Človíčkova. Na Zličín jsem chtěla i proto, že je tam údajně prodejna Tchibo a v ní zrovna velmi zajímavá nabídka, které jsem chtěla využít už na Vánoce. Tchibo tam sice je, ale ne v té Metropoli, ale až v Globusu. A kupodivu už nic z toho, co jsem chtěla, neměli :-(. V Človíčkově jsme potkali Rendu s Anetkou, Trolli s Andrejkou a Peg s Anetkou. Věděla jsem, že tam budou, jen jsem se radši s nima pevně nedomlouvala, nevěděla jsem, jestli dorazíme a v kolik. Děti si tam pohrály, nacpaly se zmrzlinou a domů jsme zas dorazily po 19.00 hodině. Ty obchody mně prostě ničí! :-))
V pátek jsme jely k našim - tentokrát na oběd dorazila i babička. V metru byla docela legrace, protože na dveřích mají nalepené plakáty s upoutávkou na koncert skupiny Team a je tam Paĺo Habera vyfocený v plném zpívacím nasazení, čiliž s otevřenou pusou. Andulka chroupala tyčinky, a protože není lakomá, hned mu jednu cpala do pusy se slovy Na - Ham :-))) Odpoledne jsem zkoušela najít jednoho bývalého spolužáka a pozvat ho na sraz, což se nakonec podařilo. Respektive jenom hodit mu pozvánku do schránky. Dům byl ale zamčený, tak jsem musela požádat nějakého pána, co byl zrovna v garáži. Ten mně pořádně prolustroval, než mně tam pustil :-))) Ale nejvíc mně potěšil, když říkal, jaktože jsem chodila s tím klukem do školy, když jemu je tak přes 30 a mně tak přes 20... To jsem mu odsouhlasila.. však mi je přes 20! Sice už 14 let, ale je.... :-))) Perličkou je, že zrovna s tímhle spolužákem máme naprosto stejné datum narození. Jsem zvědavá, jestli se ozve a jak teda vypadá... Pak jsem se ještě zasekla u další spolužačky a mamka s Lukajdou mezitím odvedli Andulku domů :-)).
Sobota opět proběhla ve znamení cestování - opět jsme jely k našim. Dorazila tam i Lenka s bráchou, protože kluci - taťka, brácha a Lukajda - šli do Sazka Arény na show terénních vozů na vysokých kolech. Nemůžu si vzpomenout, jak se to přesně jmenuje :-)). Ale prý byly loni motorky lepší... My, holky, jsme byly na procházce, aby se Andulka prospala. Kochaly jsme se barvami podzimu a já pořád přemýšlela nad nějakou tou fotečkou do PPN nebo-li Přehlídky podzimní nálady, která právě probíhá na dubňáčcích .-)). Večer jsem vyráběnkovala podzimní věnec a úžasně jsem si popálila prsty od lepidla z tavné pistole :-(((
V neděli dopoledne jsme vyrazily s Míšou a Emou na Velkou Skálu do lesa, opět lovit fotečky :-). Byl tam klid a pohodička a holky se vyběhaly tak, že Aňa potom spala dvě a půl hodiny :-)). Nevýhodou zimního času je, že se probudí ve 3 a za chvíli je tma.. Ema jí tentokrát vrátila to kousnutí do tváře a pěkně jí pohryzala na prstíku :-). Pak už konečně dorazil i Skaly a já mohla dodělat nějaké věci, co jsem s Aňulí nezvládala. Ještě jsme stihly s Andulkou upéct bábovku a už hlásila, že chce hajat... Ještě se moc s tou změnou času nesrovnala... |
