Všichni se mně pořád dokola ptali jak se cítím, jestli se bojím a tak.. A mně to pořád nějak nepřišlo.. Prostě mám asi nějak nastavený mozek, že si tyhle věci moc neberu a tudíž se ani nebojím. Myslím, že ani před porodem jsem nebyla žádný nervák, beru to prostě jako fakt ač nepříjemný.
Včera jsem dorazila do parodontologického střediska a paní doktorka se znovu ujistila, jestli rozumím všemu, co mi budou dělat, sestřička mi otřela pusu desinfekcí, hodily na mně hadr a bylo to :-)). Celou dobu mně paní doktorka informovala co mi přesně dělá a pořád se ptala, jestli jsem v pohodě a já opravdu byla :-)).
Nejdřív mi lokálně umrtvila spodní část, potom rozřízla uzdičku a nařízla dáseň. Pak mi tam vyšila nějaký pěkný obrázek, prý aby tkáň věděla, jak má srůstat. Když to bylo takhle pěkně připravené, opíchala mi pro změnu horní patro, respektive pravou část a z té vyřízla kousek tkáňového štěpu. To přenesla na tu spodní dáseň a bylo to :-). Respektive ještě mi na to horní patro dala nejdražší "žvejkačku" :-). Speciální "obvaz", který vypadá opravdu jako žvejka, jen je to tužší.. Tahle legrácka mně stála 400,- Kč, jinak zákrok platila pojišťovna..
Čekala jsem, že budu vypadat jak rodilá Afričanka, ale když jsem přijela domů, Petr na mně koukal a říká - To ti nic nedělali?? :-)). S napětím jsem očekávala, až to přijde k sobě, ale stále se nic nedělo a zůstal bezbolestný stav, což mně velmi velmi potěšilo. Jen jednou jsem zaskuhrala - smát jsem se mohla, ale bohužel jsem se ušklíbla a to nebylo to pravé ořechové.. Takže Aňa má doma jen a jen veselou maminku :-)).
Jako rekonvalescenci jsem měla naordiovanou zmrzlinu a sezení (u knížky nebo u počítače).. No zná někdo lepší meducínu??? Peťa statečně válčil s Aňou, která samozřejmě chtěla všechno od maminky, ale přitom si uvědomovala, že musí být opatrná. Takže každou chvilku si ukazovala na pusinku "zuby" a foukala mi na mou pusu.. Jen jí bylo líto, že se nemůže se mnou mazlit, tak jsme to vždycky musely nějak vymyslet, aby to její objetí nebylo nebezpečné.
Dneska jsem jela na kontrolu, paní doktorka mně pochválila, jak se to pěkně hojí, že jsem přímo exemplární příklad bez problémů, ukázala mi, jak si čistit zuby a je vymalováno! Mám to prostě za sebou a už se jen hojím, hojím a hojím.. Musím se přiznat, že se už děsně těším třeba na rohlík a na nějaké pořádně jídlo :-)) Kousání mi ještě moc nejde..
Tak.. a teď mi došlo, že jsem se nezeptala, co se stane s tou výšivkou! Tak snad se to vstřebá :-))) |
