Ve středu večer se mě Jaffi přes MSN zeptala, jestli bychom nechtěli přijet na víkend k nim do hor. Petr měl nejdřív pocit, že je to moc na rychlo, ale nakonec jsem ho váhou všelijakých argumentů přesvědčila, že je to vlastně výborný nápad. A fakt byl!
V pátek jsme teda tradičně vyrazili o dvě hodiny později, než jsme původně chtěli, protože Skaly musel ještě dodělat nějakou zakázku, nakoupit.. No klasika. Cesta byla celkem v pohodě, odjížděli jsme z typicky jarně-březnového počasí, ale když padl soumrak a blížili jsme se blíž a blíž k cíli, padla taky mlha a to bylo dost náročné. Po třech hodinách jsme byli rádi, že jsme našli ten správný dům a opravdu jsme tam, kam jsme měli namířeno :-).
Vojtík i Andulka si okamžitě padli do noty a vypadali, že mají fakt solidní pařivou. Do postýlek jsme je zahnali až někdy po 21 hodině a pak už jsme mohli konečně v klidu vychutnat fondue i pivo :-). Zapařili jsme snad do 3, o to hůř se ráno vstávalo :-). Děti si chtěly hrát. :-)
Stihli jsme krátkou vycházku k místnímu jezu a Andulína už začala být protivná, protože se blížila její spací chvilka. S dětmi jsme to zalomili i my s tím, že po spaní vyrazíme zase se sáňkama a my s Petrem si vezmeme i běžky. Jenomže když jsme se probudili, venku byla taková vánice, že nebylo vidět na krok. Plácali jsme se tedy doma a vyvětrat děti jsme mohli vzít až v pět. To bylo jen na dvůr, aby Vojta s Andulkou mohli hrabat a kopat sníh. Ze začátku se to Andulíně i líbilo, pak se ale rozhodla, že chce chodit po závějích a bylo zle. Začala se bořit a děsně jí to prudilo. Kdežto Vojta se ukázal jako správný horal pravděpodobně křížený s trollem, protože se pohyboval po sněhu absolutně bez problémů a vůbec se nebořil. Asi se ty horské děti rodí se sněžnicemi, jinak si to neumím vysvětlit :-).
Pak už nastala ta slavná chvíle pro mně a pro Jaffi! Dětičky jsme předaly tatínkům, sbalily lyže a vyrazily na sjezdovku! Nádhera! Večerní lyžování bylo naprosto úchvatné, minimum lidí, takže jsme permici projezdily, co to dalo.. Nestála jsem na lyžích 17 let, tak jsem fakt měla respekt, ale asi se to nezapomíná, takže po dvou "zkušebních" jízdách už jsem se odvážila i na hlavní sjezdovku. Endorfiny ze mně stříkaly na dálku, jak jsem si to užívala :-). Ještěže nelítají mušky.. měla bych je mezi zubama, jako veselý cyklista, protože jsem se pořád chcechtala jak šílená.. Takového magora asi tahle sjezdovka ještě nezažila :-).
Doma na nás čekaly spící děti, manželé poléhávající u TV a hlavně vychlazené Lambrusco :-).
V neděli jsme chtěli jít tedy konečně na ty běžky, ale počasí bylo opět proti nám, takže jsme zapakovali a vyrazili na cestu. Cesta byla mnohem výživnější než v pátek, chvílema nebyla kvůli sněhu vidět ani silnice.. Ale dorazili jsme v pořádku a krásně vyvýletovaní. Posíláme velký dík do Krkonoš! :-)
Dětičky o sobě teď pořád mluví, Aňa hledá Vojtíka, Vojtík prý hledá Andulku - nejdřív jí teda říkal Análo... :-))). Aňa ho pořád chtěla líbat a Vojtík křičel - Jazyk, néééé!!! :-))) Ani se nijak zvlášť neprali, netahali o hračky, prostě parťáci jak vyšití! |
