Velikonoce vyšly letos zrovna na oslavu Andulčiných druhých narozenin. Pečlivě jsme trénovali Hody, hody, doprovody, nicméně naše básnířka to s hurónským smíchem předělala na Sody, body.. Ve finále ale uměla i tu původní verzi :-). Andulku bavilo vyráběnkovat velikonoční výzdobu a při malování "kraslic" byla na vrcholu blaha. Bohužel jsme netušily, že naše radost bude mít krátké trvání a na ozdobu jaksi nezbydou.. Nechaly jsme je zasychat na stolku, vyrazily za nezvyklým přírodním jevem - sluníčkem a když jsme se vrátily, bylo všechno na padrť. Za tohle nadělení si Tamina vykoledovala výprask předem :-(. Andulce naštěstí nedošlo, že je vlastně zničené její dílo, takže byla smutná akorát z toho, že jsem na mrtvici já..
V sobotu jsme se jeli podívat na domeček mladých, Peťa pomáhal bráchovi stěhovat sádrokartony. Dostali jsme zahradní oběd - mňam, grilovaná stehýnka, což bylo po té dlouhé zimě obzvlášť radostné a Aňa, stejně jako každé jiné dítě, byla naprosto nadšená stavbou. Tolik zajímavých věcí! Prkýnka, trčící hřebíky, zbytky materiálů, drátů, prostě nádhera :-). Jednu chvíli se rozhodla, že bude házet štěrkem a zvolila špatný směr - dovnitř do domu. Brácha jí tedy vysvětloval, že se to nedělá, že by se pak na ní zlobil...
A to bylo něco pro naší slečnu. Martina zbožňuje, tak najednou byla zaražená, stála jak prkno, jen se lehce pohupoval, hlavu skloněnou, pusu našpulenou a odmítala se podívat na cokoliv a kohokoliv a vůbec jakkoliv zareagovat. Prostě solný sloup anebo Oscara hodná herečka :-). Brácha už se na ní smál a to dokonce i tak, že se jí snažil rozesmát, stejně tak Lukajda, Andrejka a Aňa nic - stále kamenná tvář nebo že by skálová??? :-) Vydržela to snad 10 minut, brácha z toho byl skoro už špatný, že se na něj takhle naprdla :-). Jednu chvíli dokonce vypadala, že usne ve stoje, neměla totiž čas spát přes oběd :-).
Sobotní noc jsem trávila výrobou narozeninového dortu. Řekla bych, že to bylo moje životní dílo, teda kromě Andulky, samozřejmě :-). Nejvíc času mi zabraly cukrové ozdobičky, takže nakonec jsme s mamkou končily ve 2 ráno.. Nicméně jsem z dortu byla naprosto unešená a těšila jsem se na reakci oslavenkyně.
V neděli jsme začali chystat terasu na oslavu, balónky, girlandy atd.. Do toho foukal vítr, takže každou chvíli nám něco utrhl, případně jsme lovili balónky po zahradě, fakt legrace :-). Počasí bylo ale jakž takž, takže venkovní varianta stále platila.. Párkrát nás to poté spláchlo, ale byly to jen krátké, leč intenzivní přeháňky.
Konečně se sešli gratulanti a začalo předávání darů. Andulka toho dostala opravdu spoustu, ale asi největší radost měla z Tatry a nakladače. Také žíněnka se jí moc líbila a hned si sundavala boty, aby to vyzkoušela :-). Tatru dostala zabalenou v úžasné krabici. Byla polepená obrázky od Lukajdy a Andrejky, bylo vidět, že oba mají Andulku moc rádi.
Také dostala svou první květinu od "chlapa" - kluci Vejvodovi jí přinesli narcisky. Tvářila se na to hrozně rozkošně a Týnka se dožadovala rovněž květin, ale i dárků :-) Jo jo, musejí si holky zvykat, že nejsou pořád středem pozornosti :-). Ale svátky spolu slaví, protože je mají v rozmezí asi dvou dnů.
Po předání dárků jsem měla pocit, že už je vhodný čas na úžas z dortu.. Jak jsem se přepočítala! Aňu dort absolutně nezajímal, svíčky zfoukla, protože jsme jí donutili a hned zas zpátky na Tatru a drandit :-). Ostatně - je to vidět na jedné z fotek, jak se jí snažím vnutit dort a už je vidět jen Andulčina zadní část :-). A ani ho neochutnala.. fňuk.. Nicméně, radost jsem si zkazit nenechala, po dortu nezbyla ani památka, všichni ostatní patřičně chválili a jásali a hlavně si na něm pochutnali :-). Týnka ocenila cukrátkové ozdobičky, cpala je do sebe pod tlakem, že z toho byli Nováci paf, že nic takhle nejí. Že si vezme vždycky všeho kousek a pak to nechá, ale tohle se jí asi i líbilo, tak jsem měla radost :-)
Navečer zahlásil děda, že jde na chvíli do hospody, což zaslechla naše oslavenkyně a hned Dědo, s teboj! Musela si vzít ale bundičku, přece jen se ochladilo, a jak se předtím vzpouzela, že si jí neoblíkne, měla jí na sobě v cuku letu. Jenomže v tu chvíli dorazil další slejvák a nešlo odejít. Andulka spustila hysterák, že už chce jít, tak jí vysvětlovali, že to nejde, když prší.. Zůstala tedy na verandě a očíčkama fixovala oblohu a jakmile přestalo, okamžitě hlásilo - Dědo, nepší! Deme do hopody! :-)
Po cestě je dohonil druhý děda, takže jsme si slavili bez oslavenkyně a ta mezitím pařila v místní osvěžovně. Prý si tam vykládala se všema štamgastama a ti jí chtěli kupovat čokolády a bonbóny, ale Aňa si tam ze zásady dává Tatanku :-). Seděla prý i na stole, houpala nohama, chroustala Tatranku a něco jim tam vyprávěla. Samozřejmě musela zkontrolovat i kulečník, jestli je v pořádku a pak už pro ní přišel Peťa, protože akorát skončil fotbal a hrnula se tam spousta lidí, tak aby nebyla v zakouřeném prostředí :-).
Na Velikonoční pondělí jsme vyrazily na pomlázku v dámském složení (děda měl bolavou nohu a Peťa byl přes noc pryč - slavit narození malé Notesovic Kačenky) Andulka, Andrejka a já. Obě holky měly samozřejmě košíčky i pomlázky a Aňa byla děsně důležitá. Obešly jsme pár sousedů a já už chtěla jít domů, načež Aňa začala, že ce eště koedu, tak jsme tedy nutně musely jít navštívit i další příbuzné.
V poledne jsme se sešli u našich i s Lukajdou a Lenkou a my s Lenkou jsem poschovávaly po zahradě vajíčka od velikonočního zajíčka, aby děti mohly hledat. Každé vajíčko má v sobě nějaké překvapení a ač jsou Lukajda s Andrejkou větší než Aňa, slušně jim v hledání sekundovala (pravda, pomáhali jsme jí, ale na to má nárok :-)).
Takže celkově máme doma po Velikonocích asi 10 kg čokolády a různých bonbónů a statečně to před Andulínou zapírám :-)
V úterý, v den Andulčiných narozenin, jsme byly ještě s mamkou v IKEA pro dárečky a tam si to naše holčička taky užila. Nebyli tam skoro žádní lidé, takže tam mohla lítat jak poděs :-) |