Dubňáčkovský megasrazík Duplo se tentokrát konal v rekreačním zařízení Jiskřička ve Sloupu v Čechách. Ubytování bylo jednodušší, ale našim potřebám naprosto vyhovující.. Jen z jídelny, která nám sloužila zároveň i jako společenská místnost, by Skaly proboural dveře na terasu :-)
V pátek jsme dorazili těsně před večeří a náš pokoj byl ozdoben Vílou Amálkou. To byl od organizačního týmu moc dobrý nápad, měly jasno nejen děti, ale i dospělí, kteří se vraceli nad ránem :-).
Večeří Aňa klasicky pohrdla a po ní šla s Peťou ještě ven za ostatními dětmi, abych mohla vybalit a povléct. Vojtík, Andrejka a Honzík objevili louži a důkladně se v ní vyráchali. Aňa už byla naštěstí na pokoji :-). Na druhou stranu mě to mrzí i za ní, že přišla o tak úžasnou zábavu, ale přece jen měla v úterý píchané ouško, tak by to nebylo asi ideální.
Pan správce měl asi pocit, že by to chtělo mít pěkně žhavou noc a tak vesele přikládal a přikládal, až jsme z toho byli všichni zpocení jak myši. Projevilo se to i na spánku Aňule - nemohla pořádně zabrat do 23 hod. Pak už konečně usnula a já mohla dorazit za ostatníma do jídelny. Tam to bylo takové velmi umírněné, spíš se hlavně popíjelo a testovalo přivezený proviant.
Aňa se ještě párkrát vzbudila, musela jsem jí dát lehčí oblečení na spaní a pak už byl celkem klid. Definitivně jsme se vrátili na pokoj kolem 4. hodiny ranní.. Kolem půl sedmé nás (teda jak koho - Andulka i Petr se ani nehnuli) vzbudily šílené zvuky z topení. To bylo fakt děsné. Naštěstí se mi pak zadařilo ještě usnout a kolem 8. začala Aňa povykovat, že chce vstávat, že je ráno a že chce za dětmi, které proháněly po chodbě motorky už minimálně hodinu :-). Rachot to byl pořádnej.
Po snídani a lehkém vzpamatování se jsme vyrazili na hrad Sloup. Nebylo to zrovna za rohem, nicméně dětičky poměrně statečně šlapaly. Plány na návštěvu kulturního zařízení nám lehounce hatily kolotoče umístěné v podhradí a hlavně koníci... Aňa samozřejmě hned chtěla na pouť a na koníky.. Naštěstí se nám jí podařilo přesvědčit - no.. nebylo to úplně mírumilovné, spíš ve stylu jámámvětšísílu - a hrad jsme si prohlédli. A fakt to stálo za to! Skaly prohlásil, že by se mu líbilo vlastnit takový hrad a že by nahoře schválně často griloval, aby ta vůně šla dolů do podhradí :-) Jen toho času, kdyby bylo víc. Oběd byl na 12.00 a cesta nám trvala hodinu.. Navíc se tam Aňa asi bála, nechtěla se jít nikam pořádně podívat, zavírala oči, celkově byla lehce protivná, ale řekla bych, že to bylo spíš z únavy a nevyspání.
Domů jsme jí na střídačku nesli na ramenou, abychom stihli jídlo. Pak už to většina zalomila. Původně jsem také měla takový plán, ale bála jsem se, že bych pak nevstala a jako aktivní účastník Pohádkového lesa, bych se včas nedostavila na stanoviště. Tak jsem radši šla holkám pomoct s vytyčením trasy a vyhlídla jsem si pěkné místečko pro své stanoviště.
Kolem 16.00 hodiny vyrazily první děti do Pohádkového lesa. Nejdřív potkaly nádhernou Makovou Panenku - Ivanku. S tou kreslily obrázky křídama. V lese pomáhaly Cipískovi (Peg) hledat ovoce a už se z dálky ozývalo Brekeke (Aňa to pak vyprávěla, že tam byl Kekeke.. než si vzpomněla, že je to vlastně vodník :-). Hanka byla fakt dokonalá, měla i vodnické oči :-) U ní děti házely korunky do vody.. Od vodníka přišly k Ježibabě (to jsem byla já v celé své kráse, jen s "lehkým" make-upem*** Původně jsem totiž měla koupenou naprosto úžasnou masku, ale jak jsem si jí zkoušela, zahlédla mě Andrejka a dost se vyděsila, tak jsem to nechtěla lámat přes koleno). Lákala jsem je k sobě bublinkama a musely posbírat míčky -klubíčka a házet je zpátky do domečku. Na cestu pak dostaly svůj bublifuk a samolepky. Poslední úkol plnily u Křemílka (Jirka od Trolli) - jezdily okolo ohniště na odrážedle.
U ohniště Andulku fascinoval sloup Indiánů (totem), jak mi pak důležitě sdělovala :-).
Po skončení jsme se kvůli dešti přesunuli do jídelny, zafandili hokejistům a Renda s Peg předaly statečným dětem medaile a svítící medvídky :-)
Po vyhlášení vypukla diskotéka a hrály se takové hity jako Tancovala žížala, Utíkej, káčo, utíkej (což asi inspirovalo Andrejku, která sebrala míček Andělce a vychutnávala si, jak jí Andělka nemůže chytit) a jiné.. Děti tančily jak o život, válely se po zemi, prostě paráda! Do toho jsme jim nafoukli balónky, ale ty byly tak "kvalitní", že praskaly jak o život.. Zejména kluci to těžce nesli a většinou to obrečeli. Celkově bylo zajímavé, že holčičky byly tak nějak víc v pohodě, málokdy brečely a nevěšely se tolik na rodiče.
Tentokrát děti usnuly celkem brzo, byly totálně vorvané a mohl začít další mejdan, tentokrát pro nás :-). A že to bylo velké! Nachechtali jsme se do sytosti :-). Ještě předtím jsme se "sestrami v akci" Jaffi, Trolli a Uli předvedly naše nová exkluzivní trička, jen domečky v uších nám chyběly, tak jsem vyzkoušela aspoň Pendulčin chleba.. :-)). Kikuška přivezla naprosto úžasnou diskotéku a samozřejmě jsem neodolala, když jsem uslyšela Poupata. Předvedla jsem ten zbytek skladby, co jsem si pamatovala, dokonce se ke mně pak přidaly i holky, takže atmosféra roku 1985 jak vyšitá! :-). Zbytek znám spíš z vyprávění :-)). Ne že bych byla tak na hadry, že bych o sobě nevěděla, spíš jsem si to prostě užívala a nějak nic neřešila.. :-) Až z bonzbločku Bulika jsem se dozvěděla, že Skaly komentoval moje řádění slovy - A pak se mi divte, že chci jet na celý víkend na ryby.. :-)
Večer jsme také chtěli grilovat maso, když už děti nedostaly slíbené buřty kvůli dešti, jenomže po "slavnostním" zapálení ohně opět začalo poprchávat.. U ohně zůstalo pár voděodolných jednotlivců, kterým prý nějaká ta kapka nevadí a statečně opékali buřty i pro ostatní, protože maso bychom fakt ogrilovat nezvládli za těchto meterologických podmínek. Nicméně pár kapek se ve chvíli změnilo v bouřku s vichřicí a voda lítala ze všech směrů. Když opékači dorazili úplně promoklí do jídelny, komentoval to Kikušák slovy, že opečené buřty nenesou, tak aspoň utopence :-)
Kupodivu jsme zase zavírali my, tentokrát "už" kolem druhé.. :-) |