Ač byla půlka dohodnutých věcí zapomenuta, myslím, že se nám za všeobecné pomoci a podpory povedlo Mikuláše i čerta udělat naprosto exkluzivně :-).
Děti mezitím čekaly v jídelně, stráž v podobě Pavlindy je nepustila na chodbu, aby nezahlídly něco, co nemají. A pak už se ozval zvoneček oznamující, že jdou. Děti se nahrnuly k oknu a pokřikovaly na ně, plny humoru a odvahy. Odvaha je ale záhy opustila, jakmile se objevil Mikuláš a hlavně čert ve dveřích. Nejlepší byla Ajka - ta pokřikovala nejvíc a pak se jako první rozplakala. Andulka pro změnu měla zakryté oči a koukala jen škvírkou :-).
Mikuláš měl připravenou Knihu hříchů a dobrých skutků, takže moc dobře věděl, jak bylo které dítko hodné či zlobivé a za co by je měl pochválit či pokárat. Čerta musel z bezpečnostních důvodů zahnat do kouta :-). Ajka měla jít jako první, ale to bylo hooodně silné kafe, takže nakonec byla nejstatečnější Andělka, která preventivně recitovala básničku už od chvíle, kdy zaslechla zvoneček :-). Pak už mohla jít i Ajka a jakmile to měla za sebou, tak byla děsně statečná a samý úsměv :-). Andulka šla jako třetí. Normálně jsem uronila kroupu, když jsem slyšela, jak se jí chvěje hlásek, ale statečně zpívá "Pší, Pší, jen se jeje..."
Když pak Mikuláš s čertem odcházeli, opět se ozvala Ajka - mohutně mávajíc s pusou od ucha k uchu hlásila - Vůbec jsme se nebáli! :-)))
Abysme dětem trošku odlehčili, pustili jsme jim muziku. Andulku nemusel nikdo dlouho pobízet a hned začala trsat. Přidala se i Ajka a nakonec i Vojtík, Viktorka a Andělka. Terezka spíš jen pozorovala, stejně tak Berenika a Anetka. Samozřejmě hned padaly poznámky, že je Andulka tanečnice po mamince. Evidentně můj taneční výkon na megasrazíku zanechal hluboké brázdy v paměti některých jedinců :-).
Tentokrát se nám podařilo děti zahnat "už" k deváté hodině. Kupodivu zalehl i Petr :-)). Já jsem zůstala dole na pokecu.
Ráno jsme opět vstávali poslední :-). Ptala jsem se Andulky, jestli táta ještě spí, šla omrknout situaci a když prohlásila: "Čoveče, furt spí!", tak už se i deka, pod kterou byl Petr, začala otřásat smíchem. Pomohli jsme pouklidit a chalupa se začala závratným tempem vyprazdňovat. Nám to přišlo líto, odjet tak brzo, když už jsme tam, takže jsme ještě vyrazili na procházku.
Trolli vzala Matouška do kočárku, šla nás vyprovodit ke vstupu do "Myší díry", my jsme si vzali s sebou Ajku a ještě prošli skalami k zámku. Viděli jsme Adamovo lože, prošli několika úzkými otvory - doufala jsem, že se někde nešprajcnu :-) - a samozřejmě jsme potkali i Kikušáky, kteří vyrazili autem k zámku a šli proti nám :-) Potkali jsme je "kupodivu" i po našem výlezu u zámku, kam oni zas mezitím přišli po silnici. Společně jsme se tedy šli ještě pokochat výhledem ze zámku a pak už jsme jim jen zamávali.
Trollíkovcům jsme předali Andrejku, pomohli jim dojíst jejich zásoby a odjeli jsme také.
Celou cestu a vlastně od té doby si povídáme o tom, jak jsme si to užili a jak moc fajn to bylo. :-) |
