Sobotní budíček v 7:00 hod. se dal snést zvlášť po té rozkoši z noci strávené v horizontální poloze a nataženýma nohama. Cestou na snídani jsme trošku omrkly kemp a v restauraci už čekaly prostřené stoly. Sice skromnější, nicméně naprosto vyhovující.
Stále je zima, fouká, místy prší. Uvidíme, jak zvládneme dnešní den, program je veskrze venkovní.
První cesta vedla do Haagu. Haag má 410 tis. obyvatel a je 3. největším "městem" v Nizozemí. Údajně je to vlastně největší vesnice na světě, protože nemá udělený statut města. Nicméně městský znak má - a to čápa s úhořem v zobáku. Je to na památku čápů žijících kdysi na ostrůvku, kteří se starali o zbytky po rybím trhu, takže se, patrně i z tohoto důvodu, Haagu vyhýbaly epidemie.
Prohlédli jsme si starou budovu parlamentu, starou radnici, zajímavý byl kostel sv. Jakuba, kde se konaly svatby holandských královen. Nyní je kostel odsvěcený a pořádají se v něm koncerty a bleší trhy. Je to trochu divné vzhledem k významnosti událostí, kterých byly tyhle zdi svědkem. Nicméně z venku je rozhodně impozantní se svými stometrovými věžemi a na korouhvi je samozřejmě čáp :-)
Fascinující je i srovnání staré architektury s moderní. Nizozemci klidně postaví vedle historické budovy hranatý skleněný skelet. Těžko říct, jestli je to pěkné nebo ne, já jsem asi těžká konzerva, protože se mi to moc nelíbí.
Zastavili jsme se na chvíli i v lázeňské části Haagu - Scheveningenu. Tam je promenáda a velké molo se spoustou obchodů a hlavně jsem konečně viděli Severní moře. Trošku nezvyk, po všech těch azurových barvách Středozemního a Černého može a Indického a Atlantského oceánu, co jsme zatím viděli.. :-)
Šíleně tam fučelo, takže spousta lidí na pláži pouštěla draky a minipadáky a našlo se i pár šílenců, kteří za pomoci padáků dokonce surfovali. Z věže na konci mola skákali další šílenci Bungee-jumping.
Po cestě do Madurodamu nám řidič zastavil na rychlé vyfocení Mírového paláce, kde byl souzen Miloševič.
Světově proslulé město zmenšenin Madurodam (www.madurodam.nl) , se nachází v těsné blízkosti Amsterdamu. V krásných květinových zahradách jsou umístěny všechny důležité holandské pamětihodnosti - sýrové trhy v Alkmaaru, Mírový palác v Haagu, Královský palác a Rijksmuseum v Amsterdamu a mnohé další, všechny zpracované do nejmenších detailů v měřítku 1:25. Madurodam je také velmi dynamický - větrné mlýny se otáčejí, lodě proplouvají kanály, požární technika hasí ohně v přístavu a moderní vlaky projíždějí městem na nejrozsáhlejší modelové železnici na světě.
Tady jsme si taky užívali vrchovatě a nadšeně jásali nad každým "domečkem", zvířátkem nebo třeba panáčkem jezdícím za člunem na vodních lyžích :-). Součástí je i Ledová expozice. Ta se prý koná každý rok a bývá o tom i reportáž v naší TV. Tentokrát to bylo na čínské téma, takže byly k vidění ledové pagody, draci a mimo čínské téma i třeba "zlatý" královnin kočár.
Bylo to naprosto úžasné! Jen ta děsná kosa! Mínus 10C je fakt dost a jak jsem pořád fotila, měla jsem naprosto zmrzlé ruce. Sice se tam fasují péřové vesty, ale i tak.. :-) Ale ta nádhera za to rozhodně stála. Na konci expozice byla vytvořená ledová skluzavka a mezi sjíždějící (pozor, nemyslím sjeté, ti asi byli dnes v Amsterdamu :-)) děti se "vecpala" i mamka. Docela jsem jí tu jízdu záviděla, ale odchytila mě taková už lehce mumifikovaná stařenka, jestli bych jí nevyfotila.
Nejdřív jsem si myslela, že chce taky vyfoti, jak frčí po ledu, ale naaranžovala se poze ke konci klouzačky. Bohužel tam byly nějaké krabice, což mi prostě v tom hledáčku neladilo, přesunula jsem jí proto radši k drakovi :-).
Po tomhle krásném zážitku jsme vyrazili vstříc další nádheře. Čekal nás park Keukenhof www.keukenhof.nl. Je to největší květinový park na světě, založený ve čtyřicátých letech devatenáctého století. Otevřeno má od konce března do konce května, kdy lze shlédnout odhadem na šest milionů květin, většinou cibulovitých, v jejich nejkrásnějším období během květu na dvaatřiceti hektarech pečlivě upravené plochy. Zajímavostí je, že cibuloviny jsou sázeny do země ve třech vrstvách podle období květu, a tak si můžete krokusy, narcisy, tulipány a hyacinty v propojení s různými trvalkami a kvetoucími keři a stromy vychutnat v jedinečných seskupencíh po celé jaro.
Je tu opravdu nepřeberné množství barev, tvarů a velikostí jarních cibulovin a člověk neví, které má obdivovat dřív. Holandsko ročně vyprodukuje 8,5 miliard cibulí ročně a ovládá 65 % trhu. Na počest Rembrandtových narozenin byl z cibulovin dokonale vytvořen jeho portrét.
Průvodkyně nám tu dala rozchod 4 hodiny, nakonec jsme se dohodli, že to o půl hodiny zkrátíme. Ve finále by stačilo i o hodinu míň tulipánů, člověk je z toho pak už takový přemlsaný a unavený.
Tady jsem také ochutnala místní specialitu - herinka. Je to prý jako náš mates, ale musím přiznat, že to bylo celkem dobré a velmi jemné maso. Já tenhle typ "dobrot" moc nevyhledávám, takže nemůžu moc porovnávat. Nicméně by mi v tu chvíli asi stačil klidně poloviční kousek :-)
Po návratu z celodenního putování jsme se ještě vyběhly podívat na hráz - na bývalou součást moře, nyní už sladkovodní jezero Ijsselmeer. Rozhodně tam dnes tak nefoukalo jako včera, tak i vlny byl menší a mohly jsme se tam chvilku projít.
Pak už hupky dupky do teplíčka na čaj a užít is tu poslední noc na nizozemském území.
Počasí nakonec celkem ušlo, i když zima byla pořádná.Nicméně jsme ani jednou nezmokli, vždycky pršelo, když jsme nastoupili do autobusu.:-) | 
