Začalo jít do tuhého. Kontrakce sílily, tlak na konečník se zvyšoval a já hulákala, že už to nevydržím :-). PA i žákyňka mě neustále chválily, jak jsem strašně šikovná a jak to zvládám. Chvílema jsem byla teda kapánek out, různě jsem hýkala - prostě trénink z předchozí přírodovědné výchovy Andulky "Jak dělá oslík" se zúročil. Petr se mnou dýchal, pořád mi připomínal, že si nesmím stoupat na špičky, že se mám maximálně uvolnit a "tančil" se mnou ploužáčky, abychom miminko "vyšroubovali" ven. Zlatý trénink z bříškotančení. Jak se hodily všechny ty osmičky!
A najednou šup, rodíme! To bylo kolem půlnoci. Znovu jsem si sedla na porodní křeslo, snažila se nemyslet na zadek a hemoroidy a tlačila jak o život. Kontrakce, jak na potvoru, ale zpomalily a PA mě chtěla povzbudit, ať se mrknu přes břicho, že je vidět půlka hlavičky a pěkně vlasaté. No.. bohužel jsem přes břicho nic neviděla, ale Peťa mi to potvrdil a pak mi ještě popisoval, jak bylo vidět, že se ty lebeční kosti k sobě stáhly pro lepší průchodnost a z vlásků měl mrňousek číro.
Chtěla jsem, aby mi pohlaví našeho mrňouska řekl Peťa. Tak když se konečně miminko narodilo, snažil se novopečený tatínek znalecky zhodnotit co má či nemá naše robátko mezi nožičkama. Ale asi máme stydlivku, protože měla nožky u sebe, tak to chvíli trvalo než jsem se dozvěděla, že tím dlouho očekávaným překvapením je holčička :-).
Dali mi jí na břicho, konečně jsem jí tedy mohla vidět i já. Připadala mi v té chvíli jiná než Andulka. Pupečník dotepal a stejně jako před třemi lety Andulku, poslal přestřižením pupeční šňůry Peťa i Adélku do života. Prý ale měla buď tužší tu šňůru anebo měli tupější nůžky :-).
Já jsem pak ještě porodila placentu - tentokrát to teda bylo cítit víc než s Andulkou, kapánek to tahalo, ale zase mi jí PA ukázala a předvedla, což jsem minule neviděla. Je to pěknej flák masa :-)
Adélku rychle otřeli, zvážili, změřili a už pěkně zabalenou jí dali do náruče Peťovi. Ten se předtím snažil vše zdokumentovat, ale nechtěl holčičku hned trápit bleskem, tak jsou fotky takové lehce umělecké :-). Se zabalením byly trošku problémy, jakmile jí utáhli tu dečku, vystrčila ven ručičku.
Mě mezitím paní doktorka vyšívala pěkné obrázky. Museli mě nastřihnout, protože naše slečna nebyla zrovna z nejmenších a zřejmě jak s sebou táhla to kolo pro Andulku, kousek mě natrhla. Asi jako bonus.. :-) Šití opět nebylo zrovna nejpříjemnější, ale co se dá dělat..
Statistické údaje naší malé modelky jsou následující:
Narozena 15.3.2007 v 0:17 hod., váha 3.990 g, délka 50 cm, obvod hlavičky 37 cm, obvod hrudníčku 35,5cm. Apgar skóre 9-10-10
Musela jsem se smát té váze. To jedno deko asi nechala Adélka pro personál od cesty a taky aby to líp vypadalo. Přece jen ta trojka na začátku vypadá líp.
Zkusily jsme jí na sále přiložit a ještě to s ní budu muset probrat, protože se ukázala jako extrémní levičák. Z pravého prsu odmítla pít, k levému se přisála dobře.
Já jsem měla opět třas jak blázen, klepala jsem se už u šití a pak jsme čekali, jestli to přejde, abych Adélku ze sebe při přiložení nesklepala.
Pak už nám jen přinesli občerstvení a my jsme si mohli konečně v klidu udělat mejdan "na jedničce" pěkně ve třech. Při tom jsme rozesílali smsky na všechny strany a já ještě vytáhla z postele mamku, abych jí dala poslechnout nového člena naší rodiny :-)
Po 2 hodinách jsem odešla do sprchy, Adélku mezitím odvezli už na oddělení P1, kam jsem posléze došla i já v doprovodu žákyňky a Petra. Peťa mi ještě přinesl z auta druhou tašku a pak už musel odjet.
Dostala jsem pokoj číslo 213 - dvoulůžkový, ale v tu chvíli jsem tam byla sama. Tak mi trochu nebyl jasný ten stop stav, ale třeba to je rezerva právě pro akutnější případy jako jsem byla já. Stejně se mi nějak moc nechtělo spát, byla jsem pod vlivem adrenalinu :-)
. | 
