Ráno kolem šesté mi Adéllku sestřička přivezla, že zkusíme kojit, ale že prý blinkala, tak se to možná nezadaří. A nezadařilo. Nalokala se totiž té bažiny, tak asi neměla chuť.
Zato já jsem měla chuť obrovskou, respektive hlad a nemohla jsem se dočkat snídaně, ale do toho ještě přišla vizita, tak jsem musela počkat. Vizita byla velmi rychlá a nepřišlo žádné procesí jako v Brandýse, takže pohoda a já konečně mohla zbodnout ty rohlíky.
Dopoledne mi přivezli na pokoj paní po císaři, ale ta si pak vzala nadstandard, tak jí zas odvezli a zas jsem měla pokoj jen a jen pro nás a zadáčo :-).
Adélka je zatím hodně spavá, takže to není ani nijak horké s přikládáním a do toho na nás nastoupila sestra, které jsem okamžitě dala přezdívku Nacistka. Adélku brutálně vzbudila, že se prostě MUSÍ přiložit a hlavně přisát! Naprosto chápu naší holčičku, že protestovala. Být brutálně vzbuzena, pak aby mi někdo lámal hlavičku směr prso, rval pusinku na bradavku, případně strkal prst do pusinky a zkoušel sací reflex.. taky by se mi to nelíbilo! Do toho jsem jí musela šťouchat pod bradičkou prstem, aby začala sát.
A schválně - jaký byl výsledek?? Křik, nulové přisátí a poznámky typu - No jo, s těmahle velkejma dětma je vždycky problém. To jsem ještě neviděla, že by dítě TAK nechtělo sát. Případně výhružky typu - Adélko, jestli nebudeš sát od mámy, tak natvrdo dostaneš příkrm! A další - Tímhle tempem budeš mít zítra o kilo míň a nepůjdete domů..
Být prvorodička, půjdu dítě vrátit a zopakuju Šemíkův skok do Vltavy, protože jsem prostě neschopná dítě nakojit.
Adélka to cítila evidentně podobně, protože jakmile Nacistka zmizela, vypnula pláč a byl zas klid. Zkusila jsem to proto později znovu a v klidu a samozřejmě úspěšně. Jen pořád po kojení ublinkává, tak snad to jsou dozvuky té bažiny co bejvala plodovou vodou..
Kolem půl druhé přišlo na řadu koupání. Samozřejmě v čase návštěv, jak jinak. Já teda stejně žádnou nečekala, ale tenhle systém je fakt divnej. A opět mydlení na suchu, vytírání uší, nosánku, spousta mýdla a k tomu různé zasvěcené rady. Tak jsem to teď odkejvala a doma si to budeme dělat po svém.
Nacistka byla ale velmi překvapená, že Adélka ve vodě nebrečí, naopak si to užívala. Nechápu, co se diví, vždyť je to Rybička!
Abych ale Nacistku jen nehaněla, když neplní svoje pracovní povinnosti, které jí ukládají tabulky, mění se stejně jako Dr.Jekyll a pan Hyde. Na chodbě poklábosí, že se po porodu špatně chodí, sama si došla pro Adélku, abych se mohla jít vysprchovat a vyvětrat pokoj.. Prostě žena dvou tváří, i když jako profesionálka by tu jednu mohla nechat doma..
Jinak k večeři - o půl páté !!! - jsme dostaly 2 krajíce chleba - krásně čerstvého, nadýmavého - máslo, tvarohový sýr a jako bonus - mandarinku. Poměrně vyvážená strava rodiček - kojiček. Doufám, že se Adélka neosype..
A v podstatě je po zbytek dne klid, respektive až nuda. Aspoň můžu sepisovat memoáry :-))
Večer se Adélka rozhodla, že budeme kojit, kojit, kojit a zase kojit. Ale asi jí zlobilo bříško, tak pořád kňourala, no spíš brečela. Sestřička mi nabídla, že si jí na noc vezme. Jako správná krkavčí matka jsem toho využila a holčičku o půlnoci odevzdala. Konečně jsem i spala.
V noci dorazila další rodička, takže máme konec separé.
A z čeho jsem teda byla hodně na větvi - že jsem schopná i trochu sedět, i když jen na měkkém. Do Brandýsa za mnou jezdila mamka, aby mě vůbec nakrmila, jak jsem byla po porodu pochroumaná.. |
