|
|
|
Jak jsem si doslova UŽILA svůj druhý porod |
|
| Autor: Žureček , 2.4.2007 | 1 týden 3 dny života dítěte |
| Jsem ráda, že se s Váma můžu podělit o tom jak se narodila má druhorozená dcera, většina z Vás, alespoň Špuntíčci ví, že už mám jednu
holčičku, Emily, jejíž příchod na svět byl pro mě tak těžko stravitelným zážitkem, že se málem stala jedináčkem…ale příroda ví co dělá, všechno má svůj čas, takže jsem v Emilinčiných skoro třech letech otěhotněněla podruhé…TP byl 26.3.07
Na doporučení známých a přátel jsem změnila porodnici a chystala se přivést svůj poklad na svět už v Ostravě.
I druhé těhotenství probíhalo ukázkově, cítila jsem se dobře jen s příchodem března jsem začla plašit a neskutečně se bát druhého porodu, do své vybrané porodnice jsem začla od února 07 chodit na předporodní kurz, v jehož rámci byla i prohlídka porodního sálu, ze které se mi chtělo utéct, protože se mi vybavily všechny ty negativní vzpomínky, které provázely příchod mé první dcery na svět…
Nejsem žádný nadaný spisovatel..takže můj slohový projev berte s rezervou, vše jsem popsala tak jak to nejlíp umím
Tak a teď už jen napsat jak to probíhalo…
20.BŘEZEN už 3 týdny poslíčkuji dostihovým tempem, někdy pravidelně celý den, jindy mám pauzu i 2 dny, pamatuji si, že 14.3. jsme málem jeli do porodnici, protože mě to trápilo celé odpo a noc, nad ránem se poslíčci rozpustili jak pára nad hrncem…Od 20.3 začínám trucovat, samozřejmě se ve mně stupňují obavy z porodu, přenášení, to, že mi zase rupne voda a budou to vyvolávat, že nepoznám začátek porodu a zaměním je za poslíčky…
21.BŘEZEN během dne mi občas tvrdne břicho, ale něco se na té intenzitě mění..je to „jiné“ nevím jak to popsat…nedělám si naděje, že by to k něčemu bylo.
22.BŘEZEN ráno jdu do poradny, prý jsem otevřená na skoro 2cm, což nic neznamená..k porodu to rozhodně není, večer koukám na Ordinaci v růžové zahradě, pak jdu na Chat Špuntíků a najednou mám divný vnitřní pocit..ještě píšu holkám, že se Ti poslíčci včera „změnili“, že mě to bolelo včera jinak, všichni mě ujišťují, že to určitě bude brzy., ať vydržím…
ve 22:00 vypínám PC jdu se okoupat a do postele, ale nemůžu usnout, nic se neděje, nic nenasvědčuje blížícímu se porodu, dokonce mi ani bříško netvrdne, slyším odbíjet půlnoc na místním kostele a najednou… je těsně po půlnoci…a ta „jiná“ bolest ze včerejška se dostavila, ignoruji to a snažím se usnout…
v 00:30 lezu z postele a kouknu na hodiny..je to pravidelné co 5 min… najednou mi dochází, že je to „ONO“…
v 01:00 budím Martina, který vzápětí usíná…
čekám do 02:30 …. je to pořád stejné..co 5 minut, opět budím Martina, který začne plašit a ve
03:00 odjíždí pro svou babi, aby dohlídla na Emily..je to kousek, takže jsou za chvíli zpět a my hned vyjíždíme směr porodnice..
v 03,30 projíždíme hl.bránou, všude je tma, zpívají ptáci..dostávám strach, že to není „ONO“ a laškuji s myšlenkou, že pojedeme domů, Martin samozřejmě nesouhlasí!
Na příjmu je příjemná sestřička, aniž by mě někdo vyšetřil, sepíše se mnou dokumentaci, převleču se do trika a posílá mě na porodní sál, tam absolvuji další kolo papírových záležitostí…stahy jsou stále co 5 min..bolest nedávám nijak najevo…vždyť s porovnání s prvním porodem to ani nebolí. PA říká, že mě vyšetří, ale podle toho, že nefuním a klidně komunikuji, to nevidí k porodu, jaké je její překvapení, když jsem na skoro na 4cm otevřená…je 04:30.
|
|
Zobrazeno doposud 460 x.
|
|
