|
|
|
Jak jsem si doslova UŽILA svůj druhý porod II. |
|
| Autor: Žureček , 2.4.2007 | 1 týden 3 dny života dítěte |
| Nabízí nám možnost porodu na nadstandardním pokoji, kterou s radostí přijímáme..mě stále nedochází, že budu rodit, těším se, ale zároveň bojím, že se něco zvrtne a bude z toho opět boj na 24hod…
v 05,30 projdu přípravou, na klystýr se těším..holit se nemusí..jsem už z domu..
v 06:00 nastupuje směnu úžasná PA Barča, která vedla předporodní kurz a ví o mých obavách z druhého porodu. Bude se o mě starat a pak mě i odrodí..je strašně milá, dodává mi odvahu, nabíjí mě energii. Přichází Dr, který konstatuje, že jsem na 5cm a píchá mi vodu je 06:15.
Kontrakce zesilují, ale jdou krásně prodýchat, Martin funí se mnou...jsem strašně ráda, že je tady se mnou, jdeme do sprchy, ale ta má opačný účinek...ulevuje mi od bolesti až moc a zeslabuje kontrakce, domlouváme se s PA, že sprcha není správná volba, říkám jí, že chci, aby to BOLELO, že mi bolest dodává odvahu, že se něco děje, doporučuje mi lehnout si na lůžko, na bok a jednu nohu zavěsit do háku…začíná mazec, kontrakce zesilují, takhle to vydržím hodinu, PA mi doporučuje další polohu..ve stoje tančíme, Martin stojí za mnou pevně mě drží za boky, opisuji s pánví imaginární kruh, s Martinem se cítím jistá je pro mne obrovskou podporou, funí se mnou, soustředím se na jeho tempo pohybu, nechám se vést…PA nás chválí, tohle POTŘEBUJU slyšet !!! POCHVALA dělá s mou psychikou divy!!!
v 8:00 jsem pouze na 6cm, něco se PA nezdá...postup by měl být větší, dostávám strach, že to bude trvat dlouho a nakonec budu rodit celý den, pořádně mě prohlíží a zjišťuje, že obaly ucpaly otvor po dirupci, takže plodová voda neodtéká tak intenzivně jak by měla, proto mě citlivě upozorní, že to bude bolet a pořádně mě pročistí, vytahuje kusy hlenů a obalů…pomáhá to..kontrakce mají grády..opět lehám na druhý bok a zavěšuju nohu do háku, Martin stáhne žaluzie a rozsvítí lampu všude je klid, příjemné šero, chodí za náma jen PA..máme maximum soukromí..nikdo nás neruší…jsem tu JÁ, Martin a náš potomek...bolí to, dokonce si pár krát sprostě ulevím…smějeme se tomu …vím, že ta BOLEST je nutná… že to postupuje…asi kolem 10:00(nevím přesně) jsem na 8cm…jdu na WC, kde se zeširoka posadím, Martin klečí přede mnou..při kontrakci se o něj opřu..funíme spolu…drtím mu rameno, vydržím 5 kontrakcí, pak začnu zvracet..hrůza to mě bolí asi nejvíc, mám pocit, že mi praskne spodek...přichází PA, a že je to zvracení dobrá známka, vyšetřuje mě a povídá mi „vidím černé vlásky“…..a mě dochází, že je to TADY…budu RODIT, bože, co, když to nezvládnu??????začínám funět jak mašinka, PA otevře dveře a klidným hlasem volá „Chystám“ asi mají takové heslo pro RODÍME, najednou klidným tempem přichází zbytek personálu, rozestoupí se kolem mě jak sudičky, Cítím, že mi Martin podpírá hlavu…personál mě začne klidným hlasem povzbuzovat...soustředím se pouze na hlas PA, pomalu přitlačuji, bolí to jak sviňa(omlouvám se za ten výraz), znova tlačím, zvedám zadek do vzduchu, PA mě klidným hlasem upozorňuje ať zadek položím, že zbytečně tlačím do kopce…ale já nechci pokládat zadek, chci i nechci, aby to bolelo, cítím jak mi adrenalin vniká do každého kousku mého těla, opět zatlačím a zadek pokládám na podložku, PA mě chválí, najednou cítím obrovský tlak, PA mě povzbuzuje, že tak je to správně..zatlačím ještě jednou a hlavička je venku, mám si odpočinout, pokládám hlavu, čekám na další kontrakci a opět tlačím…. nikdo mi neskáče po břichu, nikdo ze mě mé dítě nerve, nikdo mě nenastříkává, vychutnávám si vše co je jinak než u prvního porodu je to zvláštní, ale v téhle chvílí cítím naprostý mír a klid v duši, nebo jak to napsat..zatlačím naposled a Elizabeth je venku…je 10:55…Martin stříhá pupeční šnůru…a pokládají mi jí na břicho..koukám na ní a ona na mě..je nádherná..nepláče jen vrní…pak jí odnesou zvážit a změřit..já porodím placentu…mám šití na 3 stehy, natrhla jsem se jen v místě nástřihu z minulého porodu, milá Dr mi to opíchne a zašije..v porovnání s minulým porodem je za 3 minuty hotová..u Emily šití trvalo 50min…převážejí nás na poporodní pokoj...přinášejí Elizabeth...PA říká, že se nemusí přisát..může být unavená…ona ovšem jako správná Beranice vycucává obě mé prsa… a já si pořád dokola přehrávám ten neskutečný zážitek zrození naší dcery, nemůžu uvěřit tomu, že jsem to zvládla, pamatujI si každý detail na rozdíl od prvního porodu kde si z té poslední fáze pamatujI jen bolest, beznaděj, strach o Emily, nikdo mi jí nepoložil na břicho, celé 2 hod na poporodním pokoji jsme byli sami a nevěděli co se s ní děje….
Omlouvám se za délku, ale nešlo nic vynechat na další slohovou práci by byl popis mé spokojenosti s oddělením šestinedělí a novoroz. oddělení i Ti se o nás ukázkově starali.
Nakonec chci poděkovat svému manželovi a PA Barboře (bohužel nevím její příjmení)za umožnění tohoto zážitku, neboť její lidský přístup mi navždy bude vyryt do paměti…taky chci poděkovat Špuntíkům a všem z BC…
Zuzka+Elizabeth
|
|
Zobrazeno doposud 493 x.
|
|
