Už dva měsíce pěkně běháme. Maminka si myslí, že je to teď s námi nejhorší. Všude vlezeme, vyhazujeme věci ze všech šuplíků, nejradši jsme v kuchyni, kde během krátké chviličky dokážeme udělat strašný nepořádek. Baví nás přenášet věci z místa na místo, takže maminka pořád něco hledá. Už ale zná naše skrýše, takže pokud se pokouší najít například bačkorky podívá se do koše s hračkami, v koupelně do koše se špinavým prádlem, do vany, do sprchového koutu, do nejspodnějších šuplíků v obýváku, v pokojíčku do stanu, do bazénku s kuličkami, v ložnici do nočních stolků. Jednou maminka hledala strašně dlouho Babydent na zoubky, nakonec ho objevila ve šperkovnici.
Naučili jsme se volat jedna na druhou. Verunka volá Jájo, Jája ko, zatím nedokáže říct Verunko, ani Niko, takže to u nás teď vypadá, jako kdybychom měli doma slepičky, protože se celý den ozývá ko, ko, ko... Jája už nemluví vietnamsky, ale obě se snažíme napodobovat slova, většinou se nám ale povede pouze první slabika, někdy zkomolenina celého slova.
Bojíme se letadla, takže pokud nějaké letí, obě křičíme ne, ne, ne a nalepíme se na maminku. Na všechno co lítá reagujeme bzzz, pích, pích, takže kromě na komáry, včely, vosy, děláme bzzz, pích, pích i na motýly, mouchy, ptáky i letadla!
Už máme každá deset zoubků, narostly nám i dvě horní stoličky.
Stále hezky papáme všechno, co nám maminka dá. Jája už pije pouze kravské mléko, Verunka která se stále vzbouzí jednou za noc, dostane v noci Hamilon Hajaja s přídavkem rýžové moučky. Jája spí nepřetržitě do rána. Chodíme spát v osm hodin a vstáváme v 7.30 hod. Po obědě spíme stále 2-3 hodiny.
Odmítáme sedět na nočníčku. Přineseme si ho do pokojíčku, když nás na něj maminka posadí, okamžitě z něj slezeme a posadíme místo sebe panenku a děláme čí, eeee a díváme se, jestli panenka skutečně čí a eeee udělala.
Hodně chodíme na nové hřiště, kde si hrajeme na písku a houpáme se na houpačkách. |
