Všechny naše deníky

Jája-10,94 kg 81,5 cm Verunka-11,15 kg 81,5 cm

Už je to s námi trošku lepší, vydržíme si spolu hrát v pokojíčku bez maminky, která si zatím může něco uklidit. Jsme docela hodné holčičky, pokud nám nerostou zoubky. To celou noc pláčeme, obě chceme maminku, Verunka chce nosit a Jájinka chce, aby maminka ležela vedle ní.
Ráno vstáváme mezi 6-8.30 hod. Průměrně tak v 7.30 hod. Dopoledne maminka uklízí a my si hrajeme buď sami, nebo s babičkou Jiřinkou, která se na nás občas přijde podívat a nebo s babičkou Máňou, ta k nám také občas chodí. Obědváme v 10.30 hod., po obědě jdeme spinkat. Verunka usne vždy bez problémů. Jájinka podle toho, kdy ráno vstávala. Pokud spala ráno dlouho, tak jde spát až ve dvanáct, pokud vstávala brzy, jde spát hned po obědě. Spinkáme dvě hodiny. Maminka se rozhodla, že bude Jáju ráno budit v 7.30 hodin, aby jsme po obědě spinkaly obě dvě. Když se vyspinkáme, jdeme na procházku. Musíme jezdit v kočárku, maminka nás zkusila vzít na procházku bez kočárku, ale zatím to s námi nejde, jedna chtěla jít nahorů a druhá zas dolů. Z procházky chodíme na svačinu k babičce Květě, kde jsme většinou až do večera. Maminka nám tam udělá kašičku, pořád ji pijeme z flaštičky. Také nás tam vykoupe. Koupeme se moc rády, hrajeme si s pěnou, nechceme vůbec z vody. Domů jdeme až v osm hodin, před spaním ještě vypijeme flašku Hamilonu s rýžovou moučkou.

Už dva měsíce pěkně běháme. Maminka si myslí, že je to teď s námi nejhorší. Všude vlezeme, vyhazujeme věci ze všech šuplíků, nejradši jsme v kuchyni, kde během krátké chviličky dokážeme udělat strašný nepořádek. Baví nás přenášet věci z místa na místo, takže maminka pořád něco hledá. Už ale zná naše skrýše, takže pokud se pokouší najít například bačkorky podívá se do koše s hračkami, v koupelně do koše se špinavým prádlem, do vany, do sprchového koutu, do nejspodnějších šuplíků v obýváku, v pokojíčku do stanu, do bazénku s kuličkami, v ložnici do nočních stolků. Jednou maminka hledala strašně dlouho Babydent na zoubky, nakonec ho objevila ve šperkovnici.
Naučili jsme se volat jedna na druhou. Verunka volá Jájo, Jája ko, zatím nedokáže říct Verunko, ani Niko, takže to u nás teď vypadá, jako kdybychom měli doma slepičky, protože se celý den ozývá ko, ko, ko... Jája už nemluví vietnamsky, ale obě se snažíme napodobovat slova, většinou se nám ale povede pouze první slabika, někdy zkomolenina celého slova. 
Bojíme se letadla, takže pokud nějaké letí, obě křičíme ne, ne, ne a nalepíme se na maminku. Na všechno co lítá reagujeme bzzz, pích, pích, takže kromě na komáry, včely, vosy, děláme bzzz, pích, pích i na motýly, mouchy, ptáky i letadla!
Už máme každá deset zoubků, narostly nám i dvě horní stoličky.
Stále hezky papáme všechno, co nám maminka dá.  Jája už pije pouze kravské mléko, Verunka která se stále vzbouzí jednou za noc, dostane v noci Hamilon Hajaja s přídavkem rýžové moučky. Jája spí nepřetržitě do rána. Chodíme spát v osm hodin a vstáváme v 7.30 hod. Po obědě spíme stále 2-3 hodiny.
Odmítáme sedět na nočníčku. Přineseme si ho do pokojíčku, když nás na něj maminka posadí, okamžitě z něj slezeme a posadíme místo sebe panenku a děláme čí, eeee a díváme se, jestli panenka skutečně čí a eeee udělala. 
Hodně chodíme na nové hřiště, kde si hrajeme na písku a houpáme se na houpačkách.       

1. Naše míry: Jája - 9,74 kg 73 cm Verunka - 9,86 kg 73 cm

Chodíme okolo nábytku, umíme stát bez držení a v den svých prvních narozenin jsme obě udělaly pár samostatných krůčků. Každá máme čtyři zoubky.
Nejradši si hrajeme se stavebnicemi, plyšáky a panenkami a prohlížíme si obrázkové knížky. Umíme napodobit některá zvířátka. Umíme udělat čertíka a indiána. Rády si hrajeme s autíčky, umíme je napodobit.
Od desátého měsíce chodíme večer spát v 19.30 hod. Verunka usne bez problémů ve své postýlce, ale Jájinku si musí vzít maminka k sobě do postele a když usne, přenese ji do postýlky. Maminka už s námi v pokojíčku nespí, přestěhovala se do ložnice, ale má otevřené dveře a když se v noci vzbudíme, slyší nás. Vzbouzíme se každá jednou za noc, někdy stejně, někdy každá jinak, dostaneme mlíčko a spíme dál do rána do 7.30 hod. Maminka nás ještě do 8.00 hod. nechává v postýlkách. Pak nás posadí na nočníčky, někdy se do nich vykakáme, někdy už se pokakané probudíme a tak se jen vyčuráme a nebo tam jen tak sedíme a neuděláme nic.
V devět hodin nás chodí hlídat babička Jiřinka, hraje si s námi v pokojíčku a maminka uklízí a vaří nám oběd. V 10.45 hodin obědváme, pak nás maminka položí do postýlek a spinkáme 2-3,5 hodiny.
V pondělí a v pátek dopoledne chodíme na hodinu do Baby clubu, kde si hrajeme s ostatními maličkými dětmi do tří let. Nejradši si hrajeme v bazénku s kuličkami a se stavebnicemi. V Baby clubu máme stejně staré kamarády Honzíka a Štěpánka. Jinak se kamarádíme se stejně starou holčičkou Sabinkou a se stejně starými dvojčátky Diankou a Viktorkou. Nejradši ze všech dětí si hrajeme s Diankou a Viky.
Když se vyspinkáme jde s námi maminka na procházku. Chodíme často do parku, pokud s námi jde babička Máňa jdeme do města, babička nás vozí a maminka nakupuje. Také chodíme na Činov na návštěvu k tetě Jitce a k Sabince. Z procházky se vracíme v pět hodin na svačinu. V 18.30 hod. večeříme kaši, pak se vykoupeme a jdeme spinkat.
V sobotu a v neděli jezdíme s maminkou a s tatínkem k babičce do Novákovic. Pokud jde tatínek do školy, přijede si pro nás děda s babičkou a přivezou nás až večer. V Novákovicích máme spoustu hraček, jsme hodně na zahradě, kde je pes Muf, kočičky, slepičky, králíčci.

Začátkem čtrnáctého měsíce jsme konečně začaly sami chodit. Do té doby jsme udělaly vždy jen pár krůčků, většinou od zdi ke zdi. Pořád jsme chtěly vodit za ručičky, takže když s námi byla maminka  na zahradě, byla z nás pak úplně vyřízená.
Jednou večer se Verunka v pokojíku rozběhla a přeběhla ho celý, Jája když to viděla, rozběhla se hned také. Každý den jsme chodily víc a víc, až jsme přišly na to, že chůze je lepší než lezení a místo lezení jsme začaly chodit. Ze začátku jsme byly hodně nejisté, každou chvíli jsme spadly, také jsme ze začátku jedna druhou hodně porážely, než jsme se naučily navzájem se vyhýbat.
Také nás začalo bavit hrát si na písku. Doma na zahradě máme malé pískoviště, v Novákovicích máme také jedno, ale najradši chodíme na velké pískoviště na sídliště, kde bydlí Dianka s Viktorkou a tam si s nimi hrajeme.
Jája dělá problémy se spaním už i po obědě, takže ji musí maminka uspat v ložnici.  Někdy spíme celou noc až do rána, někdy se jedna z nás jednou za noc vzbudí na jídlo, někdy se vzbudíme obě. Vstáváme teď dřív, někdy už dokonce v šest, ale většinou tak v sedm hodin. 
Před týdnem u nás byla pouť. Pohoupaly jsme se na oslíčkovi a prvně v životě jsme byly na kolotoči. Maminka a babička byly pro jistotu s námi. Verunce se nelíbilo na kobylce a tak ji další jízdu maminka posadila do autíčka a to se jí líbilo moc. Z celé pouti nás nejvíce zaujali poníci, co vozí děti. Vydržely jsme u nich strašně dlouho stát a každého, který prošel kolem jsme pohladily. Zvířátka máme moc rády. Nejradši máme pejsky. Křičíme radostí  na každého pejska, který kolem nás projde.
Umíme říct máma, táta, bába, teta, děda, Jája, pán /pouze Jája/, nána /pouze Verunka/,  papa, hop, baf, bác, ham,  houpy, háhá, tam, dá, ne, neni, Jája někdy místo ne říká nicht, nebo nibuš, Verunka říká místo bába Máňa-bámá. Umíme jak dělá pejsek, kočička, ovečka, kozička /pouze Verunka, Jája dělá bé, jako ovečka/, kravička, opička, včelka, moucha, had, prasátko, slon. Ostatní zvířátka napodobit neumíme, ale umíme je na obrázku najít. Jája mluví často vietnamsky, vede si sama pro sebe takový vietnamský třeba půlhodinový monolog. Jako: iňubélu guťu halé buťuť haťó bébo alé ididi hoé bagů ibůbuš ťabuti belél ťůtě apod.

Naše míry: Jája - 9,45 kg 71,5 cm

Verunka - 9,38 kg 71 cm

Lezeme po čtyřech, stoupáme si k nábytku. Verunka se prvně sama posadila v osmi měsících, Jájinka v devíti měsících. Umíme říct táta, bába, teta, děda, papa, haf, ham, nene.
Pijeme mléko HAMILON HAJAJA s rýžovou moučkou. Jíme zeleninu s bramborami, rýží, těstovinami, králičím masem. Na svačinu míváme ovoce s bílým jogurtem, nebo rýžovou kaší. Večeříme kašičky.
První dva zoubky nám narostlly 12. 2. 2004 na konci devátého měsíce, oběma ve stejný den. Obě jsme měly k zoubkům horečky a průjem.

Naše míry: Jájinka 7,72 kg 65 cm  Verunka 8,11 kg 66 cm

Dnes je nám půl roku. Jsme moc hodné holčičky, pláčeme pouze když máme hlad, nebo když se nám chce spát a nemůžeme usnout. Taky někdy pláčeme v kočárku, protože se tam už pořádně nevejdeme a nevidíme na sebe.
Ráno se probouzíme většinou ve 4.30 hod. obě najednou. Dostaneme 200 ml mlíčka s rýžovou moukou. Když se probudíme, vůbec nepláčeme, ale smějeme se a broukáme si. Hned zase usneme a spíme do 7.30 hod. Maminka nás vyndá z postýlek na zem na deku a tam se povalujeme do osmi hodin. Maminka mezitím ještě leží v posteli a dívá se na nás.
V osm hodin nás převleče z pyžámek a cvičí s námi Vojtovu metodu. Pak nás přendá na zem na deku do obýváku, kde si hrajeme s hrazdičkami a chrastítky a převracíme se na bříško. Většinou se nepřevrátíme zpátky a tak za chvíli začneme pofňukávat a maminka nás musí převrátit. V 8.30 hod. snídáme maminky odstříkané mléko. Vypijeme 150 ml.
V 9.30 hod. jdme spát. Spíme hodinu. Maminka se mezitím nasnídá, umyje nádobí a připraví nám jídlo na celý den, potom nám ho pouze v mikrovlnce ohřívá. Potom drobet uklidí, pověsí prádlo, uvaří oběd.
V 11.30 hod. obědváme. Maminka nás krmí lžičkou. Jíme zeleninovou kaši, někdy s kuřecím masem, někdy s vaječným žloutkem. Pak dostaneme ještě 150 ml mléka s rýžovou moukou.
Po obědě jdeme na procházku. Spíme většinou do třech hodin. Pak si zase hrajeme s hrazdičkami a povalujeme se. V 15.30 hod. svačíme 150 ml mléka HAMILON 2 a do 16.30 si s námi maminka hraje, pak ještě půl hodiny spíme.
Několikrát do týdne se s maminkou koupeme ve velké vaně, kde se učíme plavat. maminka plave s jednou a babička Květa si mezitím hraje v obýváku s druhou. Když se nekoupeme ve vaně, tak nás maminka vykoupe v koupacím kyblíčku.
Po koupání večeříme rýžovou kaši, pijeme ji z lahvičky, vypijeme 100 ml a pak ještě vypijeme 200 ml mléka s rýžovou moučkou. Spíme 10 hodin bez probuzení.

Naše první překulení na bok: Verunka 8. 8. 2003 /3. měsíce/
Jájinka 18. 8. 2003 /4. měsíce/

Naše první překulení z bříška na zádíčka: Verunka 10. 8. 2003 /3. měsíce/
Jájinka 20. 8. 2003 /4. měsíce/

Naše první překulení: Verunka 13. 10. 2003 /6. měsíců/
Jájinka 22. 9. 2003 /6. měsíců/

Naše míry: Jájinka 5,83 kg 56 cm  Verunka 6,19 kg 56 cm

Už jsme si na sebe navzájem s maminky zvykly, počáteční chaos vystřídal pravidelný denní i noční režim. Nadále pijeme odstříkané mléko od maminky. NAN, který nám už nestačil maminka vyměnila za HAMILON FORTE, to je mlíčko určené pro větší jedlíky, pijeme 160 ml, už ne po hodině, ale pravidelně po třech hodinách ve dne, v noci už vydržíme spinkat Jájinka 6-9 hodin bez probuzení, Verunka 5-8 hodin bez probuzení.

Jsme pohodová miminka, pořád se smějeme, pláčeme pouze když máme hlad.

Žvatláme první slabiky: gů, agů /Jájinka/, gů, agů, ga, lili /Verunka/

Naše první zvednutí hlavičky: Verunka 25. 5. 2003
Jájinka 4. 6. 2003

Náš první úsměv: 4.6. 2003

Náš první smích: 23. 7. 2003

Naše první noc bez probuzení: 10. 6. 2003 21.00 hod. - 5.00 hod.

Narodily jsme se 15. 4. 2003 v Plzni na Slovanech. Jájinka ve 2.09 hod. a Verunka ve 2.23 hod.

Naše míry: Jájinka 2 150 g 43 cm Verunka 2 570 g 44 cm

Naše oči byly modré, naše vlásky byly černé, podobaly jsme se tatínkovi

Narodily jsme se ve znamení BERANA.

O jménech: Maminka pro nás měla vybraná jména Vanda a Nela, ale tatínek si přál jména po rodičích Jana a Václava, místo Václavy nakonec souhlasil s Veronikou.
Doma nám říkají: Jájinka, Jája, Janinka, Janička Verunka, Veronička, Verča, Nika, Niky

Narodily jsme se v 35. týdnu těhotenství, maminka přibrala 24 kg

Po porodu zůstala s maminkou na Slovanech jenom Verunka, Jájinka byla převezená na Neonatologii na Bory, kam se za ní po týdnu maminka s Verunkou přestěhovaly a strávily tam všechny tři společně ještě další týden. Protože jsme se narodily brzy, byly jsme slaboučké a měly jsme problémy s přijímáním potravy. Maminka nám musela mléko odstříkávat a krmit nás injekční stříkačkou. Třetí týden po narození jsme zesílily natolik, že jsme byly schopné pít sami od maminky. Vyskytl se však další problém. Nikdy se nám nepodařilo se sehrát natolik, aby nás maminka mohla kojit současně a proto kojila každou zvlášť. Mezitím druhá strašně plakala hlady a protože jsme pily každá dvacet minut, druhá se mezitím mohla uplakat. Maminka to vyřešila tak, že začala mléko odstříkávat a krmit nás po flaštičkách. Výhodou bylo, že nás obě mohla nakrmit současně a mohl pomoci i tatínek, nebo babička. Byly jsme velcí jedlíci, ale to nedonošené děti bývají, musí přeci nějak dohnat ostatní! Jedly jsme po 1-3 hodinách, ve dne, v noci a to dvojnásobné porce, než ostatní. Přestože maminka odstříkávala hodně mléka, občas nám to nestačilo a tak nás maminka dokrmovala NANEM. V tomto období maminka vpodstatě nedělala nic jiného, než odstříkávala a krmila nás. Na spaní jí mnoho času nezbývalo, vyjímkou nebyly ani noci, kdy se ke spánku nedostala vůbec.