Mišičko naše,
něuvěřitelně ten čas letí a ty jsi zase o rok starší. Někam do nenávratna zmizelo naše miminko a mizí i batole - nějak, než jsme se nadáli, je z tebe velká holka, která už umí spoustu věcí sama, která už mi tolik nepotřebuje (vím, vím - pořád mi potřebuješ, ale tak nějak "jinak" -navíc na to hřeším, že už umíš spoustu věcí sama..... Nemám tolik času na tebe jako dřív.)
Ani nestačím sledovat, jak se ode mě vzdaluješ - někam dál, kde už nebudu tou nejdůležitější, kde je spousta kamarádů, kde máma je prostě něco jinýho, než bylo doposud. Kde už mi nebudeš mít pořád u sebe (a já tebe), kde se ke mně budeš s chutí vracet, ale taky ode mě budeš radostně odcházet za poznáním, za něčím novým. Jsem na tebe tak pyšná a je mi to tak líto..... Nevím, kdy se to stalo, že jsi nám tak vyrostla...
Jsi úžasná starší ségra a dera, kterou mi může každej závidět, jsem moc ráda, že tě mám. Že vás mám všechny tři. Jsi moje zlatíčko. A vžycky jím budeš.
Přeju ti do dalšího roku hodně síly to všechno zvládnout, ať se ti daří všechno, do čeho se pustíš a ať pořád zůstáváš takovým sluníčkem, jako jsi teď.
A já slibuju, že se budu ještě víc snažit být dobrou mámou - vím, že potřebuju spoustu věcí vypilovat, Snad mi jednou odpustíš všechny chyby, kterých se dopouštím....Věř mi, že se snažím ze všech sil. |
