Vložky pro ekoložky
27. ledna 2006 14:00
PRAHA (EkoList) - Snad každá žena si oddychla, když hřmotné balíčky buničiny zmizely v propadlišti dějin a místo nich se objevily jednorázové vložky a diskrétní tampony. Na jejich výrobu se používá papír, buničina, bavlna, ale také umělé hmoty a chemické látky v podobě parfémů a gelujících látek a bělidel. A k tomu obaly. Nakonec použité vložky a tampony končí ve směsném odpadu. Nedají se recyklovat, prostě se použijí, vyhodí a pořídí nové. Některé ekologicky vnímavé ženy proto hledají dámské potřeby, které lze použít více než jen jednou.
Kolik se například v ČR ročně spotřebuje vložek a tamponů, lze jen těžko odhadnout, stejně tak, jaké to představuje množství spotřebovaných surovin a vzniklého odpadu. Ale ať už dámské vložky zatěžují životní prostředí hodně nebo málo, jsou nějaké jiné možnosti? A pokud ano, není to krok zpátky?
Látka, pohárek a houba
Jiné možnosti jsou. Už od pradávna se používaly látkové předchůdkyně dnešních vložek, které se prostě po každém použití vypraly. Soudě podle rozmanité nabídky zahraničních internetových obchůdků zažívají pratelné vložky svou malou renesanci. Na internetu můžete koupit různé střihy pratelných vložek, vzory a barvy látek. Jednobarevné se dají sehnat i na českém internetu, jedna vložka vyjde na cca 50 Kč, více viz www.plinky.cz. Kromě toho si lze pratelné látkové vložky vyrobit svépomocí, více viz návod od Jitky Kolářové (rámeček).
V třicátých letech minulého století se objevil také tzv. menstruační pohárek z přírodní gumy (obchodní názvy například Mooncup, DivaCup, The Keeper), který se podobně jako tampon zavádí do vagíny. Krev se v něm shromažďuje a po vyjmutí se prostě vylije. Pohárek se opláchne a je opět připraven k použití.
Jako tampon lze použít tzv. mořskou houbu, kterou je možné po přeprání použít vícekrát. Mořská houba není rostlina, ale živočich žijící v teplých mořích. V minulosti byla hojně využívána k nejrůznějším účelům, dnes se s ní setkáte ponejvíce jako pomůckou pro odličování nebo jako houbou na mytí. Mořskou houbu lze jistě považovat za obnovitelný zdroj, je však otázkou, co by pro přírodu znamenalo její masové využívání.
Podle ohlasů, které jsme při přípravě tohoto článku získali, od používání alternativ odrazuje nejvíce představa, že se zhorší osobní hygiena a fakt, že je nutná manipulace s použitou vložkou či pohárkem. „Co bych dělala s látkovou vložkou nebo pohárkem například na veřejných toaletách? Umyla před ostatními v umyvadle?“, „To mám sahat na svou krev?!“ nebo „To mám v sobě nosit kus gumy?“ byly typické první reakce.
Ekologické spády
Setkali jsme se proto s Jitkou Kolářovou, která pro feministický zin Bloody Mary v roce 2002 připravila článek o alternativách ke klasickým menstruačním vložkám. Pratelné vložky sama používá více jak dva roky. Vysoká pětadvacetiletá studentka Fakulty sociálních věd nemá žádný problém mluvit o intimních věcech otevřeně. Na stůl čajovny položí krabičku německých tamponů, které jsou vyrobeny z ekologicky pěstované, chlorem nebělené bavlny. „To jen tak na ukázku“.
Jedním z důvodů, proč si Jitka Kolářová opatřila pratelné vložky, byly její „ekologické spády“. „Snažím se přemýšlet, odkud a jak se která věc ke mně dostane a kam poputuje, až ji nebudu potřebovat. A když jsem dopsala svůj článek, tak jsem měla spoustu informací,“ vysvětluje nad šálkem zeleného čaje. „Zabralo asi rok, než jsem se od přesvědčení, že bych s tím měla něco dělat, dostala k tomu, že jsem si pratelné vložky skutečně pořídila“.
Moje tělo, moje krev
Pocit z používání látkové nebo klasické vložky považuje za zcela rozdílný. „Klasické vložky nejsou vůbec vzdušné, měla jsem z nich odřené nohy, vyrážky. Člověk se v tom paří. Lepící proužek se občas svezl z kalhotek a přilepil někam jinam. Tohle všechno u látkových není.“ Podle Kolářové jsou látkové vložky srovnatelně tenké jako ty klasické, jsou pohodlné, nelepí a lze je dobře upevnit v kalhotkách pomocí pantentek tak, aby „necestovaly“. „A hlavně jsou příjemné na dotyk.“
„Je to někdy otrava, ale ne nic, co by člověka zabilo,“ říká o praní látkových vložek. „Dotyk s mojí krví mi z počátku přišel zvláštní, ale pomohlo mi to smířit se s vlastním tělem. Není to nic odporného, je to jen moje krev.“ Kolářová používá celkem troje látkové vložky, které během menstruace přepírá v ruce ve studené vodě, po skončení periody vložky vypere v pračce. „V současnosti trávím hodně času doma, takže mi jich stačí málo. V případě, že vyprané vložky nestihnou uschnout, použiju prostě klasickou. Uvažuji také o tom vyzkoušet mořskou houbu,“ říká Jitka Kolářová.
Jako halenka z uměliny
O své zkušenosti s látkovými vložkami se s námi podělila také naše čtenářka Štěpánka Poulová. Třiačtyřicetiletá úřednice, která je nyní v domácnosti, používá koupené i doma vyrobené látkové vložky od února 2005. „První překvapení bylo, že jsou příjemné, měkké, teplé, že po krátké době nošení jakoby splynou s kalhotkami. Nepoužívám pod ně žádnou nepropustnou vrstvu a přeci se nestává, abych měla "nehodu". Maximálně se stane, že se malinko ušpiní spodní prádlo, ale to se stává i s jednorázovými vložkami,“ píše Poulová s tím, že zkouší i menstruační pohárek místo tamponů. „To ale chce víc času na zvykání si.“
„Jedna látková vydá asi za dvě jednorázové. Je jedno jestli mají křidýlka nebo ne, látka po látce neklouže a tak s nimi dělám všechno co normálně. Zmizely problémy s mykozami, s nepříjemným pocitem vlhkosti nebo něčeho nepříjemného na kůži, zmizely odřeniny nebo opruzeniny,“ popisuje Poulová a pokračuje: „Manipulace s nimi je nenáročná - vyměnit, vymáchat v umyvadle, do kyblíku, na případné skvrny žlučové mýdlo, vyprat podle potřeby na 40-60 stupňů.“
„Jako uživatelka nevidím žádnou nevýhodu,“ tvrdí Štěpánka Poulová. „Práce s nimi není nijak náročná, jde jen o zvyk. Nikdy mi nemůžou dojít, protože je mám pořád po ruce. K praní používám ekologický prací prostředek a místo aviváže ocet. K jednorázovým vložkám se nehodlám vrátit. Je to rozdíl jako vzít na sebe tričko z bavlny nebo halenku z uměliny.“
|
