Čím se poporodní posttraumatická stresová porucha liší?

Někdy není snadné porozumět tomu, že tak přirozený proces, jako je porod, může vést k traumatu. Už mnoho let je ale zřejmé, že ženy mohou v důsledku porodu utrpět duševní újmu, a to z celé řady důvodů, které častou souvisí s povahou porodu.

Bohužel rozdíl mezi obecným vnímáním porodu a zkušeností některých žen vede k tomu, že ženy, které trpí poporodní PTSD, se často cítí velmi osamělé a izolované od ostatních matek. Nevnímá je ani společnost, neboť nerozumí psychologii porodu a očekává, že matka se z porodu rychle vzpamatuje.

Následně pak ženy trpící poporodní PTSD často zjistí, že se nemají kam obrátit, a nikdo jim ani nenabídne podporu, protože i ostatní matky, které neměly traumatizující porod, stěží porozumí dopadu špatného porodu. Postižené jsou tedy osamělé a často mají pocit, že jsou „slabší“ než ostatní ženy, protože nedokáží zapomenou na zážitky z porodu, přestože jim všichni říkají, „aby už na to nemyslely“. Ve výsledku pociťují velikou vinu.

Pro ženy se tato situace stává těžkým břemenem a hluboce ovlivňuje jejich život. Z povahy PTSD vyplývá, že neustálé přemítání o porodní zkušenosti je mimo jejich kontrolu, což ale často nechápou ani zdravotníci. Pro ženy trpící poporodní PTSD to bohužel znamená izolaci od ostatních, nedostatek podpory a často zhoršení vztahů s přáteli a rodinou. Mnohé ženy jsou pak například rozpolcené mezi touhou po více dětech a odhodláním vyhnout se dalšímu těhotenství. Mimo jiné ztrácí zájem o sexuální život a tyto problémy jsou pro vztah velkou zátěží.

Znepokojující je i to, že mnohé ženy uvádějí, že se pak snaží vyhnout lékařským zákrokům, například stěrům.

Pro velkou část žen je nejobtížnější, že každý den bojují o to, aby si vytvořily vztah ke svému dítěti, které je neustálou připomínkou traumatu.

BTA se snaží prolomit izolaci těchto žen, nabídnout jim tolik potřebnou podporu a ukázat jim, že ani zdaleka nejsou samy. Doufáme, že díky spolupráci a naslouchání dokážeme změnit stávající praxi, která přispívá ke vzniku to poporodní PTSD.

Není to jen poporodní deprese?

Nikoliv. PTSD se může překrývat s poporodní depresí a některé příznaky mohou být shodné, ale jedná se o dvě rozdílné nemoci a je třeba je léčit samostatně.

Všeobecná informovanost o těchto záležitostech je bohužel velmi špatná a u mnoha žen je diagnostikována poporodní deprese a jsou jim předepsány léky, které v dané situaci pomáhají jen velmi málo nebo vůbec. Ženy se nám často svěřují, že jim zdravotníci řekli, že se musí snažit „žít dál“ nebo že by měly být vděčné, že mají zdravé dítě. Tato reakce bohužel ukazuje naprosté neporozumění povaze poporodní posttraumatické stresové poruchy a může ještě zhoršit pocity viny a izolace, které už žena cítí. Ženy pak časti skončí s předpisem na antidepresiva, a to jen proto, že lékaři jejich problému nerozumějí.

Nesmíme ale zapomenout, že deprese často poporodní PTDS často doprovází, takže diagnóza nemusí být vždy špatná. Pokud tedy dostanete antidepresiva, může to být za konkrétních okolností správný postup. Máte-li v této věci jakékoliv pochybnosti, musíte se poradit s odborníkem (např. praktickým lékařem nebo s porodní asistentkou, pokud vás navštíví doma). Můžete jim dát náš letáček, jestliže máte pocit, že poporodní PTDS neznají nebo neví, že vyžaduje specializovanou léčbu.