MGS se letos konal v Louňovicích pod Blaníkem. Vzhledem k tomu, že je Adélka fakt ještě maličká, od začátku jsem věděla, že se letos nezúčastníme po celý víkend, ale že, pokud to bude v dojezdové vzdálenosti, jen dorazíme na sobotu. A Louňovice jsou od Skalice 50 km, takže jsme na otočku jeli.
Auto narvané k prasknutí a to jsme jeli jen na jeden den! :-) Ale vezli jsme kočár, šášu na disciplínu a dokonce i trampolínu :-). Celou cestu se Andulka ptala, jestli už tam budeme. Jen jsem jí odpověděla, vzápětí následovalo: "Mami, a heje.. A kdy už tam budeme??? Já už se nemůžu dočkat!" Hodit si za každý ten její dotaz pětku do kasičky, tak máme na plnou nádrž :-). Frištenský hadr. Ještěže jsme nejeli na Severní pól :-). Nicméně jsme konečně dorazili na místo, ale všichni právě byli na kozí farmě ve vedlejší vesnici. Andulka se opravdu nemohla dočkat dětí, tak vyrazili s Petrem za nima a já jsem připravila Adélce náhradní program - kozí farmu v menším vydání v autě :-).
Po nakojení jsme mohly vyrazit i my. Vystřelila jsem jak kulový blesk, ale jaksi jsem přepálila start, takže za chvíli jsem už hekala, v krku mě pálilo a přemýšlela jsem, co jsem jedla a co případně předám dál mravenečkům. Naštěstí stačilo trochu zvolnit krok, nebyla jsem přece na olympiádě za soutěžící :-). Farmu jsem našla a bylo to tam moooc pěkné. Měli tam spoustu mláďátek - housátka, kachňátka, kuřátka a hlavně kůzlátka. Ochutnávka na mě bohužel nezbyla, holt kdo pozdě chodí.. všechno mu sežerou :-)
Pán byl velmi ochotný, dokonce vyvedl na řetězu velkopopovického kozla, asi ho tam má na chov, kdo ví :-). Děti se tam vyřádily na balících slámy a pomalu byl čas jít zpátky na oběd. V dálce se to začalo parádně mračit a těsně před příchodem do chatek začalo pršet. Jen se za námi zabouchly dveře, spustila se neuvěřitelná čina. Párkrát to prásklo, ale liják byl tak silný, že člověk ani nevěděl, z které strany ta voda vlastně teče. Naštěstí to trvalo asi dvacet minut, právě tak akorát, abysme, už zas pěkně v suchu, přešli do jídelny na oběd :-).
Po obědě došlo k návratu do prvobytně pospolné společnosti - klasicky to na všech srazech dopadne jak na šmelinářské burze :-). Já jsem vezla nějaké věci z Dráčka, mýdlové ořechy a knížku a holky zas přivezli hliník pro děti do školy, měnily se lahvičky, krabice, sýry, atd. atd. :-)) Pak už jsme začali připravovat olympijské disciplíny. Bulík vyrobila naprosto nádherná startovní čisla - každé mělo jiný obrázek a všechna měla na zádech jedničku :-). Asi nemá co dělat, holt jenom rekonstruují byt :-)). Fakt bylo ale těžké vybrat, které je to nejhezčí, protože krásná byla všechna.
První disciplínou byla chůze s pingpongovým míčkem na lžičce, pak se přešlo ke mně - na hod míčkem šášovi do břicha, další bylo skládaní puzzlíků a poté podlézání překážky. Vrcholem byl hromadný běh dubňáčků. Andulka na startu krapet zaváhala,protože děti kolem ní koukaly kde co lítá a nevyběhly. Ale když uviděla záda svých kamarádů a do očí se jí vysmívaly ty jedničky ****, konečně i ona vystartovala a začala se propracovávat kupředu. Já jsem fotila a fandila, takže jsem to pořádně neviděla, musela jsem mrknout až doma na fotky, abych viděla ten její běh :-). Fakt makala a děti nejen předběhla, ale ještě vyhrála s dost slušným náskokem :-). Škoda, že tam tak zaváhala, zajímalo by mě srovnání s Honzíkama, kteří doběhli samozřejmě první, ale to se nepočítá, protože jsou starší :-)).
Kameraman Petr bohužel kapánek selhal. No.. hlavně, že jsou zachyceny moje vlasy.. ehm, ehm, ehm.. Je fakt, že nám i blbne kamera, ale na záběry to vliv opravdu nemá :-).
Děti pak měly slavnostní vyhlášení a každý sportovec dostal diplom, medaily a dárečky :-). Bylo vidět, že i mrňata už chápou "vážnost" okamžiku, tak stáli naprosto vzorně a čekali, až je Honza vyvolá, aby jim pogratuloval :-).
Já jsem taky zažila solidní překvapení - vzhledem k tomu, že v neděli jsem měla narozeniny, stejně tak i Renda - připravili nám ostatní každé dort. Zrovna jsem jedla melouna a jak mě tím zaskočili, tak mi málem zaskočilo :-). Byla jsem z toho dost hotová, přece jen mám pořád ještě rozbouřenou hormonální hladinu, tak jsem měla co dělat, abych nedělala čest svému předchozímu příjmení a nerozbrečela se dojetím.
Po sportování vyhládlo, tak Uli se Skalym rozdělali oheň a všichni se nacpali buřtama. Andulka si teda radši dala dort. Vymysleli s Vojtíkem, že jedou autobusem a sedli si za sebe na lavičku, každý se svým talířkem s dortem. Po nějaké době si Jaffi všimla, že má Vojtík jakési bahno na ramenou a zádech, tak pátrala po příčině a Vojta jí suše osvětlil, že jak jeli s Andulkou tím autobusem, tak si do něj Aňa otírala ruce od toho dortu...
Pak jsme ještě udělali tradiční hromadnou fotku - sešlo se nás letos 51 + 3 embrya + 1 pes - 16 rodin, děti si zablbly a my jsme balili k odjezdu. Andulka nechtěla vůbec domů, že tam budeme spát, ale nedalo se nic dělat. Po cestě jsme se kochali nádhernými výjevy na jarní krajinu a zapadající sluníčko.
V neděli Andulka od rána chodila ve startovním čísle a s medailí na krku, nechtěla to sundat a každému se chlubila. Také se dozdobila razítkem od Vergelky :-) Výsledek je v deníčku.. Natiskla si to opravdu skoro všude a na víčkách to prý měla proto, aby lépe viděla..
Každopádně jsme si to nádherně užili a moc děkuju hlavně Anně za organizaci celého MGS a i všem, kteří se podíleli na přípravě olympiády. Jen ještě máme malý technický problém - jak teď vysvětlit Andulce, že tam fakt teď už nepojedeme a že zase za rok :-)).
|
