Minulý týden jsme v rámci oslav Dětského dne měly jet na branické nádraží a sejít se s dubňáčky. Jenže ve čtvrtek večer se Adélce objevily jakési pupínky a já, vědoma si nákazy neštovic ze školky, jsem usoudila, že nás to už také postihlo. Do rána se holčička osypala docela ošklivě, takže z výletu do Braníka nebylo nic.
Pro Andulku si dojela mamka a jely aspoň vlakem z Hlaváku na Smícháč a pak si jí tam vyzvedl Peťa a odjeli spolu do Skalice. Já jsem celý víkend pozorovala Adélku, kdy se jí začnou pupínky podlévat a nic.. Vyrážka začala mizet.
Andulka si to ale ve Skalici užila - v sobotu absolvovala hned dva dětské dny - jeden u myslivců a druhý na hřišti. Bylo ale dost vedro, takže byla celkem už utahaná. Pak ještě grilovali, protože Dana měla narozeniny.
S Adélkou jsem naběhla v pondělí ráno k paní doktorce a dozvěděla jsem se, že to může být reakce na něco co snědla, případně reakce na sluníčko, případně asi reakce na to, že vůbec žijeme.. Osobně se přikláním k reakci na očkování.
Ve čtvrtek jsme měli 9. výročí svatby, tak jsme zas vyrazili v sobotu na místo činu - na Jemniště. Adélka tam totiž ještě nebyla :-). Zas se to hodně změnilo k lepšímu, opravili další část. Sice začali vybírat peníze za parkovné a za vstup do parku, ale beru to jako oprávněný nárok, takže jsme to zaplatili rádi a doufám, že i nadále bude Jemniště vzkvétat.
Dají se tam objednat piknikové koše a pak se plácnout do trávy musí být naprosto úžasné.
Park je fajn i pro děti, mají tam lamy, klokánky, kozy, slepičky, černé labutě, bílé pávy, mluvící papoušky.. a moc dobře se tam dá běhat :-).
Navíc otevřeli kavárnu a v ní nabízejí spoustu dobrot - jahody se šlehačkou, banány v karamelu, ale i maso na grilu, měli jsme výbornou domácí polívku včetně domácích nudliček, zapečené bagetky.. prostě je to tam moc fajn.
Andulku i Adélku naprosto uchvátily nevěsty, obě z nich byly celé paf :-). My jsme si tak nostalgicky zavzpomínali.. prostě krásný rodínný výlet.
A úplně odbočím - dnes ráno mi konečně na účtě přistála část dluhu od zaměstnavatele. Už to došlo do fáze exekučního příkazu a těsně před předáním exekutorovi konečně zaplatili. Ještě nárokuju druhou část, tak jsem zvědavá, jestli budou opět tak otálet a nepřebírat si soudní výzvy. Mám z toho hodně smíšené pocity. Jsem ráda, že po 4,5 letech jsem se konečně dočkala, ale moc mě mrzí, že to muselo být nakonec takhle. Že nedošlo k normální domluvě, respektive k neplnění toho, co jsme si domluvili.. Ach jo.. | 
