Loni v prosinci jsme oslavili 20 let, co jsme spolu s Petrem. Ptal se mě, co bych chtěla za dárek, já jsem si vymyslela zážitek :-). Trošku jsem se bála, aby z toho nebyl třeba víkend pod širákem, případně týden na vodě, ale naštěstí mě můj milovanej manžel zná natolik dobře, že ví, že po tomhle by už žádné další výročí asi nebylo :-).
Pátral tedy po netu až našel super luxusní záležitost - jakousi masáž kaviárem a zlatem. Však jsem jeho zlatíčko, ne? :-) Zakoupil mi v salónu LaFayette poukázku, abych si to užila. Pak nějak nebyl čas a když už byl, objednací lhůty do salónu nejsou zrovna pružné, zvlášť, když je člověk závislý na hlídání, navíc při objednávání se slečna na recepci hrozně divila, co to chci a musela povolat na konzultaci kosmetičku, která mi sdělila, že už to dva roky nedělají.. ehm, ehm, ehm... ale poukázku klidně prodají.. Holt jsem se tedy musela obětovat a vybrat si to jinak :-).
Konečně všechno klaplo, Skaly dorazil z práce brzo, abych mohla já vyrazit, holčičky byly ten den navíc výživné, takže jsem se těšila opravdu jak malé dítě na kolotoč. Dorazila jsem do salónu a recepční se zhrozila - Ježiši, zlatíčko, co tu děláte?? - No co bych tam asi dělala? Utekla jsem od řvoucích dětiček, abych si dopřála relaxaci. Bohužel jim ale kosmetičku napadl nějaký bacil, takže musela odejít hned ráno domů a navíc měli na záznamníku vzkaz od nějaké dámy, že ruší kosmetiku, ale zřejmě chtěla zůstat inkognito, takže se jaksi nepředstavila. Doufali proto,že jsem to byla já.. No.. nebyla..
Málem jsem se tam rozbrečela, i když je to totální kravina, ale speciálně Adélka mi fakt dávala zabrat, takže jsem se k tomu relaxu dost upínala. Nejdřív jsem si říkala, že se projdu po centru, ale ve finále jsem byla tak otrávená a ještě se blížila jakási šílená bouře, tak jsem kopla do vrtule a jela zpátky domů.
Další týden se to konečně povedlo i díky mamce, která má o prázdninách jinou pracovní dobu a mohla mi pohlídat holčičky. Naprosto sobecky jsem je předala a zmizela v útrobách salónu. Na začátek jsem si naplánovala tu méně příjemnou část - letní úpravu na intimních partiích. Jenomže jak jsem s tím počítala už minulý týden, kapánek to vyrostlo víc a v jednu chvíli kosmetička škubla a asi to správně nepodržela a natrhla mi pííííp.. Krve jak z Býka, ona z toho na mrtvici, takže jsme pak činnost musely přerušit. Musela jsem se pak smát, protože nosím kalíšek, abych nemusela používat vložky a teď jsem, chca nechca, musela zas po vložkách šáhnout. Ale za dva dny už to bylo i celkem zahojené.
Pak už následovala ta rajská část návštěvy - masáže obličeje, hlavy, rukou, nohou, prostě nádhera. Na závěr jsem ještě byla nalíčena a mohla jsem vyrazit do světa jako nový člověk :-). Mamka byla zatím s Áčkama na Žofíně a Adélka absolutně nechtěla slézt z houpačky. Andulka zas chtěla na lodičky, tak jí mamka vysvětlovala, že my s nima nemůžeme jít,protože neumíme pořádně plavat. Načež Aňa duchapřítomně vymyslela, že se zeptáme některého z procházejících pánů, jestli třeba neumí plavat dobře a jestli by nešli s námi na lodičku :-).
Nakonec se nám podařilo, pod příslibem příští návštěvy s tatínkem, od tohoto nápadu Andulku odradit, nasedly jsme na tramvaj a razily domů. Po cestě ještě Andulínu hrozně zajímalo, co zpívá ta paní v tom autobuse, co jede za námi - byl to nějaký turistický zájezd s průvodkyní. :-)
Včera jsem si byla vybrat zbytek poukazu - tentokrát jsem byla objednaná na masáž. To byla taky parádička, i když místy to kapánek dost bolelo. Masérku ale naprosto odrovnaly moje "krásné" nohy, takže se zaměřila hlavně na ně a doporučila mi ještě další lymfatické masáže a poradila pár triků, jak těm nohám trochu pomoct a ulevit. Kolem kotníků mám totiž permanentně jakoby modřiny a nevypadá to fakt vůbec pěkně. Mamka mi dneska zašla do jednoho bylinkářství, koupila mi nějaké čajíky a dostala spoustu rad, co bych měla a neměla.. V podstatě mám maximálně omezit škorb a cukry, takže nemám jíst ani brambory, ani pečivo, jen rýži.. Tak doufám, že mi z té rýže nehrábne a místo Eurony se nevrhnu na prodej oblečení "titisou"..
Relax jsem zakončila nákupy - ač tuhle činnost z duše nenávidím, jak to tak nějak samo vyplynulo, celkem jsem si to užila. Zašla jsem nejdřív do Bílé labutě, ale tam mi bylo hodně smutno, jak to tam vypadá. Přece jen ta nostalgie ze stále stejného lina na zadním schodišti jako před.. ježkovy zraky, teď jsem si spočítala, kolik to je let, co jsem tam nastupovala po škole!!!.. tak radši napíšu - jako "tenkrát" :-D:-D, ale celkově je to tam hodně velká bída.. Naštěstí je kousek Palladium, kde jsem ještě nebyla, takže jsem využila svobody a omrkla tam shopy. Ve finále mě to i bavilo, přinesla jsem si domů pár taštiček z letních slev a byla jsem moc spokojená, že aspoň trochu oživím svůj fádní šatník. Na náměstí Republiky jsem si ještě prohlídla výstavu obřích fotek a ve 22 hodin jsem byla doma jak na koni :-D. |
