na březnové diskusi se našly obětavé duše, které chtějí udělat pro druhé něco navíc a zařídily megasraz. Původně nás bylo nahlášeno snad 28 rodin, ve finále se nás sešlo 10 s tím, že někteří jedinci odvolávali svou účast z velmi prapodivných důvodů na poslední chvíli. Já jsem zvažovala naší účast, protože jsem měla jet sama s Áčkama, Petr měl naplánované už dost dlouho rybářské závody. Nakonec zvítězila zvědavost - chtěla jsem poznat nové lidi a i když tu diskusi v podstatě nestíhám, drze jsem se nakýblovala. Dokonce jsem kvůli srazu odkládala odjezd na naší dovolenou, když už jsem tedy byla nahlášená. Ve finále jsem ale nechala doma, resp. ve Skalici Andulku, která měla docela ošklivý kašel a hlavně bych asi jela ze srazu rovnou zpátky směrem k nám domů, jen o pár ulic vedle - do blázince. Bylo by to hodně náročné i pro ní, nějak jsem si myslela, že jedou jenom mrňata.
Měli jsem objednané pokoje v hotelu Kapítán na Seči http://hotelkapitan.cz/start_s.htm a musím říct, že to bylo opravdu úžasné místo. Navíc naprosto úchvatně vyšlo počasí, takže organizace na víc než na jedničku :-). Celkově to byla velmi příjemná akce a byla jsem hodně mile překvapená, jak fajn lidi se sešli.
V pátek jsme tedy s Adélkou dorazily kolem šesté - ještě jsem na chatě sázela keříky a jahody - a jaly jsme se seznamovat. Zajímavé bylo, že ačkoliv jsem do deníčku nedávala přímo fotku k lepší identifikaci, každý mě poznal, jen já byla úplně mimo :-D. Celý víkend byl ve znamení dětí, protože zároveň s námi tam byl ještě sraz dětí skoro ročních - teda děti samy nepřijely, to je jasné :-).
Po večeři si děti ještě chvíli pohrály na terase, kde byla k dispozici spousta hraček a pidi nafukovací trampolína, došly jsme se s Adélkou podívat k přehradě, kde jí naprosto fascinovaly labutě - šlapadla. Vypadaly, jak když tam ztroskotal kolotoč :-). Ve vodě se šplouchaly ryby, svítil Měsíc, bylo teploučko - jen mi tam nějak chyběl ten můj Skaly a Andulka.
Večer se vytáhly lahve s burčáčkem a vínem a pařili jsme do brzkého rána :-D. Sice jsem tedy opět zjistila, že jsem nejstarší, ale už si pomalu, ale jistě zvykám :-D. Vyžádala jsem si představovačku manželů, hlavně mě zajímalo, co kdo dělá, protože nikdy nevím, co se mi bude kdy hodit za známost, že? Nachechtali jsme se u toho jak blázni. Pak někdo nadhodil, že prý koluje jakési video, že když se vezme popcorn, okolo něj 4 mobily, na které se zavolá, tak ta kukuřičná zrníčka popukají. Málem jsme ale pukli smíchy my, protože to fakt nefungovalo, nicméně zábava minimálně na půl hodiny! Možná to nefungovalo i proto, že už to prošlo mikrovlnkou :-).
Druhý den nás velmi mile překvapila snídaně - opravdu hodně velký výběr a všeho dostatek, dokonce byly i teplé párečky. Po snídani si děti zas pohrály na terase a část z nás vyrazila na malou procházku. Na místní zříceninu Oheb jsme ale nedorazily, protože holek kočárky to prostě nezvládly :-). Po návratu jsme spáchali společnou fotku a mohli jsem za odměnu na oběd.
Po o následoval ozdravný spánek, docela mi to bodlo si takhle schrupnout. Odpoledne jsme strávili na břehu přehrady. Adélka byla naprosto unešená, že se může ráchat ve vodě a ztropila hysterickou scénu, když už jsem měla pocit, že stačí. Šli jsme totiž hromadně na šlapadlo, já bych to sama s ní těžko zvládala. Byla z toho trochu vykulená a uprostřed přehrady začala pokřikovat "Hotojo" a chtěla vystupovat :-)
Pak jsme byly také chvíli na hřišti - jsou tam kolotoče, houpačky a spousta jiných atrakcí, ale nejlepší to bylo na terase - my jsme to měli blízko ke zdroji a děti zas k hračkám. Adél okupovala vždycky minimálně dva kočárky a určitě litovala, že nemá ještě jednu ručičku, aby mohla tahat i ten třetí.
Večer jsme opět poseděli na terase - tentokrát mnohem decentněji tím spíš, že Adélka se pořád budila, takže jsem věčně lítala na pokoj. Měla žízeň a aby ne, celá hořela. Pořád jsem přemýšlela, jestli je to z té vody a nakonec se mě jedna holčina zeptala, jestli jsme nebyly na očkování a ejhle.. opět reakce.. Miluju šetrné vakcíny, fakt že jo.. Tohle od Andulíny vůbec neznám. Sice měla o vpich navíc, ale nikdy žádné problémy.
Sice jsme měly lehce vášnivou noc, nicméně ráno byla v pohodě. Po snídani jsme se rozloučily, na desetkrát jsem naložila všechny ty krámy do auta a jely jsme zpátky do Skalice, protože Petr měl ten den svoje slavné 37. narozeniny, takže je teď na nějakou dobu opět stejně mladý jako já :-).
On tedy nakonec slavil prací, na závody mu nezbyl čas, když už jsem naplánovala tak pěkně tu dovolenou a v práci neměli hotovou zakázku. Ale dorazil brzo a opět jsme lehounce pogrilovali a připili si na jeho zdraví. Dostal od nás GPS, kterou jsem poctivě předtím testovala :-).
Domů jsme se vrátili v pondělí a odpoledne Andulku skolila horečka 39C..
|
