Po třech měsících šla dnes Andulka opět do školky. Zůstala ve stejné třídě, se stejnými dětmi a stejnými pančelkami. To, že se nám nástup oddálil bylo způsobeno hlavně rekonstrukcí školky. Konečně došlo i na tu naší. 30 let se na ní nesáhlo a bylo to sakra znát. Jediný detail - mělo to být hotové do konce prázdnin a kupodivu nebylo. Pak se posunul termín nástupu dětí vždycky o kousek až na konečný třetí týden v září.
Mezi školkou a kuchyní je totiž takový propojovací tunel, kterým vozily kuchařky dětem jídlo. Dva statici shledali tunel v pohodě - pouhým okem bylo vidět, že je jak vlnovka - až třetí zastavil práce a řekl zbourat a komplet předělat. Škoda, že už byla zasazená nová okna a uděláno spoustu práce.. No klasika..
Momentálně tedy fungují tak, že děti chodí na obědy do vedlejší základní školy a stavba, která stále ještě neskončila, je obehnána plotem. Ale na zahradě už se objevily některé hrací prvky, konečně mají děti i takový ten hrad s lany a skluzavkou.
Andulka se do školky těšila, nakonec se rozhodla, že želvičku ze Zakynthosu nedá manželovi Filípkovi, ale paní učitelkám :-). Pak mi popisovala svůj první den, že když přišla do třídy, že se trochu styděla, ale pak už si zas bez problémů hrála s dětmi. Mají i nové spolužáky, mezi nimi i kluka z Vietnamu nebo z Číny, teď nevím. To jsem celkem ráda, připadá mi fajn, když jsou děti od začátku smíchané s někým "méně tradičním", pak jim to nepřijde divné.
Nadšená byla z jídelny, prý jí to ve škole moc chutnalo, že všechno snědla a děsně si pochvalovala salátek, tak se musím podívat, co to měli, protože doma salátek opravdu nevyhledává :-).
Šla jsem pro ní v 15:45 a dostala jsem sprdunk, že jdu moc brzo, že si chtěla ještě s holkama zatančit a zacvičit :-D. |
