Naše babička, Andulčina probabička (jak jí říká Andrejka) byla dnes na odstranění šedého zákalu. Dopadlo to dobře, babička je v pohodě, jen má jakoby pocit, že jí tam něco spadlo. Hrozně se toho bála, ale já se jí snažila uklidnit, že to nic není, protože jsem podobnou "laser show" absolvovala před šesti lety, abych nemusela nosit brýle a čočky. Babička mi dala nakonec zapravdu a už se nebojí té druhé operace. :-)
V této souvislosti mi připadá jako potměšilá náhoda nová dovednost naší holčičky. Zatímco jsem smažila do Droxi s CD fotek na vyvolání, hlídala jí mamka a naučila jí ukazovat Kde je očičko na panence, ale i na živém tvorovi :-). Doufám, že jsem tenkrát neinvestovala do svých očí zbytečně a zrak mi ostrý ještě nějakou dobu zůstane i přes vytrvalý tréninky Andulky :-)
Včera mi Petr provedl pěknou lumpárnu. Andulka se pořád budila, nechtěla jíst, přebalená byla, nechtěla se chovat, prostě nevěděla, co vlastně chce, tak jsme jí macešsky nechali řvát v postýlce. Zasedli jsme k tradiční večeři o 22. hodině a z ložnice nebylo nic slyšet, rozhostil se klid. V pohodě si tedy jím, čtu noviny a najednou Petr povídá: Andulko, co tu děláš?? Já vylítla od stolu jak čertík z krabičky! Hlavou mi prolítlo jak se dostala z postýlky a jak se vůbec dostala až k nám, než mi došlo, že si ze mně dělá srandu... Andulka za námi asi hnedtak ještě nepřileze, i když se stále zlepšuje a dneska si ze sedu krásně klekla, aniž by tomu předcházel tradiční pád stranou.
Ještě mám jednu příhodu, tentokrát přímo z Nového roku, ale slabší povahy nechť raději opustí tyto stránky :-). Hrála jsem si ráno s Andulínou v posteli, zvedla jí a prásk.. přímý zásah... naštěstí tentokrát ne rovnou do mých otevřených úst, ale půlka hlavy byla výrazně "přírodně natužená"... fakt chuťka... musela jsem vzbudit Petra, ať si jí vezme a já šla rovnou pod sprchu... bléééé :-)))
|
