VÚO jsou Velké Únorové Oslavy. Stejně jako loni, sešli jsme se u našich abysme oslavili narozeniny bráchy, ségry, tety, Andrejky a taťky a svátek Lenky a Lukajdovo vysvědčení. Je to docela legrace, jak se vytvářejí fronty gratulantů na konkrétního oslavence a následně se z oslavence stává gratulant a z gratulanta oslavenec :-). Andulka taky nepřišla zkrátka - dostala šatičky, resp. celý komplet, aby mohla honit vodu v Bulharsku... No s tím honěním vody jsem to asi přehnala... abych nepřivolala nějaké tsunami... :-o
Andulína byla opět neuvěřitelně hodná, měla okolo sebe spoustu lidí, tak byla ve svém živlu. Navíc jsem jí nechala "trochu" vyhladovět, aby baštila a taky že jo. Ládovala do sebe polívku jak nezavřená! :- ) To byl krásný pohled - dítě otvírající pusinku na jídlo! Bylo to tím, že byla hladová a asi i tím, že ten vývar byl malilinko slaný, takže měl konečně nějakou chuť... já to tvrdím pořád, že naše dítě začne jíst až svíčkovou s šesti... no to si teda ještě počká :-)
V pátek jí bylo již zmiňovaných 10 měsíců, což je podle odborníků dobrý čas na odnaučování nočního buzení, takže jsem opět horká kandidátka na titul Macecha roku a prostě večer dostane kašičku, nakojíme a pak už má smůlu až do rána... Necháváme jí vyřvat... Je to sice trochu brutální metoda, ale nechci to zakřiknout - po druhé noci bych řekla, že přinese kýžený výsledek... Z pátku na sobotu ječela 45 minut, což už bylo lehce o nervy a hoooodně jsem váhala, jestli nepodlehnu, ale dnešní noc byla už mnohme lepší! Sice taky brečela, ale zdaleka ne tak dlouho a už si asi pamatuje, že to stejně nemá cenu... Stejně brečí takovým tím stylem jako "já chudinka jsem tady v postýlce, koukejte se mnou něco dělat..." není to žádný bolestivý pláč, takže to přežije určitě bez úhony!
Je ale naprosto úžasné pozorovat, jak objevuje svět... stále se zlepšuje v lezení, takže už tolik nepřipomíná hračku na klíček, začíná se pomalu ale jistě přibližovat torpédu. Vždycky někam doleze a s očima dokořán si všechno hrozně prohlíží. Je to zvědavka! Taky jí vyhovuje, že když jí náhodou zmizím do kuchyně, klidně se za mnou vypraví a už nemusí jen bezmocně máchat ručičkama :-) |
