Ač byl Petr ještě trochu nemocen, odjeli jsme do Skalice už ve čtvrtek. V pátek jsem totiž hlídala děti, aby naši s mladýma mohli odjet do Kolína podepsat hypoteční smlouvu na nové bráchovo bydlení. Nakonec všechno dopadlo dobře a příští víkend už se chystají s Petrem, že budou bourat starou zeď, která tam je naprosto k ničemu.
Nakonec tedy budou bydlet v Kostelci, což je paráda. Dopravní spojení skvělé, škola určitě lepší než ve Skalici, víc možností kroužků a zábavy pro děti, víc obchodů, prostě už je to městečko. Tomu říkám dáreček k 9. výročí od svatby J. Je to vlastně maličký pozemek a na něm základová deska a obvodové zdi. Což je docela fajn, protože si to brácha může přetvořit ještě k obrazu svému a navíc už mohl dostat tu hypotéku. Jsem ráda, že si splnili sen, protože brácha tvrdil, že ke 30. narozkám nechce nic, jen barák… a vyšlo to J.
O Velikonočním pondělku byla Andulka s dětma koledovat a přinesla mi nějaké dobrůtky. To máme ale hodnou holčičku J. Navíc ve Skalici naprosto úžasně baštila, dokonce i polívčičku se zeleninou a masem. Byla jsem z toho naprosto v šoku! Naučila se dělat prosím, prosím a nutno poctivě přiznat, že kvůli čokoládě… Ale dostala jen opravdu pidikousek. Na to má dost času a jen doufám, že nebude takovej závislák jako já J.
Nicméně jsem vzpomínala na Velikonoce před rokem... To jsem dostala propustku z nemocnice a měla jsem týden před porodem... Ale Velikonoc byly později o 14 dnů :-).
A abych nezapomněla – Andrejce jsem vytrhla první zub! Takže už je to opravdu školačka J. On se jí kejval, tak jsem se zeptala, jestli můžu škubnout, škubla jsem, zůstal viset na vlásku a ona si ho jazykem pak utrhla J. Obešlo se to bez scény, na rozdíl od zoubku Lukajdy… Ale tenkrát jsem mu ten kejvací zoubek vyrazila foťákem J. Od té doby mám na krku, že jsem trapička dětí a rvu jim zuby na potkání J
S Andulkou jsme dopoledne nahrazovaly plavčo a bylo to naprosto super. Byla jiná plavčice a celá lekce měla spád a dělali jsme spoustu věcí. Fakt paráda. Takže jsme se objednaly hned na další týden… Andulína tam pak pěkně řádila, výskala, cákala nohama, rukama, prostě si to zas po dlouhé době úžasně užila. Zato doma, když jsme dorazily, měla hysterický záchvat. Byla poměrně hodně přetažená, takže nechtěla jíst ani spát, ale nakonec v kočárku na balkóně usnula, tak snad se uklidní J |
