Doba si žádá změnu. Náš Copart je sice naprosto skvělý, Andulka má doteď uzavřenou korbu (pořád nějak nebylo zas tak teplo na sporťákovou úpravu) a pořád se tam vejde i s fusakem, nicméně na cestování po Praze je to kapánek nepraktické. Je prostě těžký. A lidi jsou bohužel neochotní. L Takže trávím spoustu času brouzdáním v bahně virtuálního světa internetu a hledám ty nejlepší a nejskvělejší golfky.
Už mám pocit, že místo očí mám kolečka (nejlépe s aretací), z uší mi lezou rukojeti (samozřejmě dostatečně dlouhé, abych nezakopávala o nápravu a také s otočnými konci, abych mohla kočárek řídit jednou rukou - tu druhou potřebuju na zmrzlinu, psaní smsek, přitahování vodítka atd.atd. atd.), moje ideální váha je cca 10x nižší než váha současné miss, ohebnost mám lepší než Harapes (takže sklopit lůžko do lehu a zvednout opěrku nohou také nebude problém), místo pokrývky hlavy nosím stříšku nejlépe s okýnkem a kvalitu podvozku snad raději už ani nekomentuji…
Mám v plánu objet ještě pár obchodů a pak zvolím systémem ententýky 8 koleček do elektriky…. Ach jo.. neexistuje ideální kočárek..na každém je „něco“ …
Víkend jsme strávili ve Skalici, takže jsem si na chvíli od kočárkového šílenství odpočinula. Vůbec se mi tam nechtělo, předpověď počasí byla hrozná a bohužel se i vyplnila. Zima, studený vítr a déšť. Jenomže paní Skálová měla narozky, tak jsme se jeli postavit do fronty gratulantů. Navíc Peťa byl pomáhat bráchovi pokládat koberce v jedné firmě, takže jsem ten víkend tak nějak zabila… Kdybych byla doma, udělala bych si spoustu práce.. Možná.. J… Možná bych zase sedla k výběru golfek… J
Andulka mně v pátek ohromně překvapila. Sundala si z poličky všechny svoje knížky, tak jí jen tak z legrace povídám: Ani – kde je beruška… Načež naše šikovná holčička začala hrabat mezi knížkama, až našla tu správnou nejen knihu, ale i stránku a berušku mi opravdu ukázala! Tak jsem z toho byla úplně vedle. Zkusila jsem, jestli najde i tygra zase v jiné knížce a opět bezchyby a nakonec jsem po ní chtěla knížku, kde je Vařila myška kašičku… Ona vždycky vezme knížku, mrkne do ní, co je tam za obrázky, odsune jí, vezme další a tak to opakuje, dokud nenajde tu správnou a požadovanou.. Úplně mně tím vyrazila dech, že si takhle už dokáže spojit informace!
Ve Skalici se zas naučila dělat haló, haló. Ona to moc nemá u koho okoukat, protože já hlavně smskuju a pokud telefonuju, tak přes pevnou, ale tam mám hlasitý příposlech, který výrazně využívám, takže opravdu sluchátko u ucha téměř nevidí… Nicméně jí to stačilo ukázat a už to začala dělat. Stejně tak si poprvé hrála s panenkou „jasatou“ (rozuměj panenka s vláskama). Tu dostala k Vánocům, stejnou jako Týnka. Panenka u sebe měla houpací přebalovací pult a hlavně lahvičku. Ukázala jsem Andulce, co s tou lahvičkou má dělat a odpoledne naše juniorka strávila tím, že cpala náně lahvičku do pusinky a krmila jí.. No střídavě se mnou a sebou. J
Dneska odpoledne mně ale pořádně vyděsila. Měla jsem jí na klíně, seděly jsme u stolu, ona se najednou vztyčila a stejně náhle se v pase zlomila a hlavičkou to napálila do stolu. Byla to neuvěřitelná řacha i kvůli tomu, že ten stůl je starý a rozhrkaný, ale mně se udělalo úplně špatně. Plakala, ale dala se utěšit docela rychle. Pořád jsem jí pozorovala, jestli dobře reaguje, jestli není malátná atd. Naštěstí to vypadá, že bude mít jen šlinc na čele a asi modřinu… Fakt paráda, když se bude za týden fotit na oslavě svých prvních narozenin… Ale radši blbé fotky, než něco vážnějšího! Fuj.. ještě teď, když si na to vzpomenu… |
