Aňa váží 3370 g, takže pěkně přibírá. Ptala jsem se, jestli nás třeba zítra nepustí domů, ale prý ne, kvůli těm antibiotikům.
Pěkně jí zas od rána opaluju, takže i pediatr byl překvapený, jak jí žloutenka ustoupila. Teď jí mám vedle sebe nahou v inkubátoru, aby byla pořád na světle a neprochladla. Připadá mi jak malé kuřátko na grilu. Je nabaštěná, přebalená a spokojeně chrupe v teple. Já si po obídku asi taky schrupnu, protože jsem odvolala všechny návštěvy, abych měla klid na spaní.
Stejně zas určitě budeme koupat a na chodbě bude šrumec, ale aspoň chvíli… Musím ale ještě napsat seznam věcí, které nám doma chybí pro Aňu a co mi má Peťa přivézt.
Spala jsem asi hodinu a byla to lahoda. Navíc tu chodím s prsama venku, abych co nejvíc větrala. Levá bradavka je slušně zrasovaná. Aňa chce teď baštit tak nějak furt. Ale kojím v sedě díky kruhu a je to pro mě mnohem pohodlnější, protože lézt na postel je jako výstup na Kilimandžáro. Evidentně konstruktér nemocničních postelí nebyl nikdy ani těhotnej a ani po porodu…
Po každém krmení se Andulka pěkně pokadí, takže spotřeba plenek utěšeně roste. Snad jí nebude tolik bolet bříško. Ale trápí jí to pořád L. Teď na mně bouchá z inkubátoru, asi chce už ven.
Koupání už jsem zvládla zas o něco lépe a ten prapodivný systém mydlení mimo vaničku je prý z hygienických důvodů, což má logiku.
V noci jsem Aňu krmila cca od 21 hod. do 23 hod. a pořád neměla dost. Neuvěřitelné! A hlavně se zas začala kroutit jako hádě. Nakonec usnula kolem ½ 1, když jsem jí znovu nakrmila a dala pár lžiček glukózy, rozmasírovala bříško a přebalila.
| 
