Andulka spala do ½ 6 bez přestávky. Já vytuhla totálně taky.
Takže tradiční rituál – omýt prsa od Bepanthenu a šup ke zdroji. Nacpala si bříško a spinká. Tak jsem aspoň stihla před vizitou očistu. Už mám zase hlad, ale mám tu jen sušenky a nechci riskovat, že se třeba osype a nepustí nás domů. Takže si moje mlsná huba musí nechat zajít chuť.
Den plný zmatků! Včera řekl pediatr, že nás nepustí a teď mně přišla sestra „vyhodit“ z postele. Koukala jsem na ní jak blázen, protože jsem s tím vůbec nepočítala a navíc mi Petr má večer přivézt teprve věci. Tak jsem mu volala, že je všechno jinak a ať si pro nás přijede. Kdybych se na to toho doktora neptala… Ale měli zas další porody a potřebovali volné postele. Ne že bych tam chtěla zůstat věčně, ale takovéhle obraty z ničeho nic moc nemusím.
Do toho mi Lenka poslala zprávu, že má Lukáš spálu. Teoreticky byl infekční, když sem za námi přijeli. Lenka z toho byla dost hotová, ale to bohužel nemůže nikdo ovlivnit.
Teď jsem moc ráda, že Aně uřízli pupíček předčasně a dostala ty antibiotika. Teoreticky by měla být chráněná. Dostala tedy preventivně ještě jednu dávku.
Teď čekám na Petra, přijede cca mezi 14 – 15 hodinou.
Propouštěcí váha je 3470 g. Aňa nebyla očkovaná kvůli těm antibiotikům, takže musíme přijet za 14 dnů. A 11.5. jdeme na na ultrazvuk ledvin, potom po 6 týdnech ještě na kyčle.
Výsledkem „spálové aféry“ je okamžitý zákaz návštěv dětí do 14 let. Určitě je to i dobrá záminka proti dětem smraďošky a tohle to jen podpořilo. Jenomže nezbývá než souhlasit. Přece jen si děti mezi sebou předávají různé nemoci a pro ty novorozence to může být nebezpečné.
Konečně Peťa dorazil! Fakt jdeme po takové době domů! Neuvěřitelné! Mám úplně slzy v očích… prostě návaly emocí. Ještě nám slavnostně musí sestřička odstřihnout naše čísla 448 a už jsme opravdu volné a už záleží jen na nás, kdy budeme krmit a kdy koupat a jestli třeba budeme skákat po hlavě! Venku je nádherné počasí, které jen podporuje skvělou náladu. Andulku neseme předpisově a tradičně z porodnice v bílé zavinovačce a je hezké pozorovat ty úsměvy lidí, které míjíme. V autě jí ale už přesouváme do autosedačky, přece jen je to podstatně bezpečnější. Sedám si k ní dozadu na kruh a je mi blaze J Přece jen to bylo dlouhé, nicméně, díky Brandýse, svým způsobem jsem si to užila J
A tohle je poslední zápis tohoto deníčku :-) | 
