Leden je ve znamení školy. Andulka je předškolačka, proto se nás toto téma bytostně týká. Využila jsem toho, že Adélka už může do školky, navíc tam měli zrovna divadélko, takže jsem v klidu vyrazila na den otevřených dveří do místní základky. Na začátku to bylo trochu rozpačité. Ujala se nás paní, která řekla pár základních informací, ale různé detaily nevěděla, což nás kapánek zarazilo. Pak nás vyslala do labyrintu chodeb. Naštěstí se nás v tu chvíli spojilo asi 5 a když jsme putovaly omrknout tělocvičnu, odchytla nás pančelka, které bylo divné, že se po škole pohybují podezřelá individua. Když jsem jí osvětlila, že jsme tápající matky budoucích prvňáčků, věnovala nám přestávku, po škole nás provedla a odpověděla na spoustu dotazů, dokonce i do družiny nás zavedla a pak zařídila, aby byli uvolněni žáci druhého stupně a pomohli i ostatním rodičům v orientaci. Pozn. ta paní na začátku byla paní šatnářka, jak jsme se pak dozvěděly :-).
My jsme s Míšou navštívily i první třídy - v jedné matematiku,v druhé češtinu. Osobně jsem byla dost překvapená,co všechno už děti umí a co se učí a hlavně se mi líbilo, že neseděly jen v lavicích, ale učily se odčítat formou soutěže. Paní ředitelka nám předvedla interaktivní tabuli a po vyčerpávajících dotazech jsme místní ústav opustily s vědomím, že ta škola není tak strašná, jak se nese pověst. Navíc tu mají prý skvělého školního psychloga - etopeda a i třeba místo zvonění jim hraje super hudba. Nehledě na umístění mimo jakoukoliv hlavní komunikaci a později nebude problém, aby Andulka chodila ze školy sama.
Ve školce jsme měli na školní téma i speciální třídní schůzky a musím říct, že to byla velmi podařená akce. Dozvěděli jsme se poměrně dost o dětech - Andulína měla z těch pracovních listů a různých testíků samé plusy, že s ničím nemá problémy - a také jsme se dost nachechtali. Mimo jiné jsme i vyzpovídali rodiče, kteří už v naší základce děti mají.
O víkendu jsem se, pro změnu, školila já kvůli Euroně - přijely navíc holky z Moravy, což jsem měla velikou radost. Vergelka byla vyhodnocená jako nová 21 - tj. manažerka sítě, což je obrovský úspěch! Školení jako takové bylo úžasné - téma koačink, což mě hodně oslovuje už asi rok a docela mě to nakoplo k jistým rozhodnutím a plánům. Poté jsme měly zamluvenou moc příjemnou restauraci s výborným jídlem. Po cestě domů jsme s Vergelkou zasvětily holky do tajů geocachingu - byla legrace vyhrabávat kešky ze sněhu :-). Večer jsme poseděly a pokecaly a v neděli po ránu holky odjely zase zpátky do Beskyd. Naštěstí chytly nějaký zpožděný vlak, takže dorazily docela brzo, později už by to byl dost velký problém, protože opět začalo hodně sněžit, takže jsem docela nervózně očekávala návrat Petra a Áček ze Skalice.
K zápisu jsme šli v úterý. Slavnostně celá rodina. Já měla totiž naplánovanou kontrolu štítné žlázy, takže Petr zůstal doma, abych nemusela brát Adélku s sebou, přece jen je to na druhém konci Prahy, a pak že půjdeme společně k tomu zápisu. Docela legrace byla s rodným listem. Vím, kde mám tyto doklady uložené, šla jsem najisto a ejhle, RL nikde.. prohledali jsme s Petrem všechno a bez úspěchu. Nakonec mě napadlo podívat se do složky, kterou jsem měla u soudu s Qamem a ejhle, byl tam :-).
Andulka se nastrojila a mohli jsme vyrazit. Po cestě jsme potkali Tomáška s rodiči a tak začátky absolvovaly děti spolu. Než jsem odevzdala přihlášku, Andulka měla nakreslit postavu - buď tatínka nebo maminku. Nakreslila mně, byla jsem jako nádherná princezna :-). Andulka dostala Pochvalný list, do kterého získávala razítka od jednotlivých pančelek. Nejdřív předváděla, jestli umí číslice a počítat, pak vyprávěla pohádku, rovnala zvířátka do jejich domečků, ukazovala písmenka, vyjmenovávala různě věci, u jedné pančelky se i vázala tkanička, určovala tvary, stavěla tvary podle obrázku, určovala rozdíly v obrázcích, případně jestli jsou stejné (to byla jediná chybka, nepostřehla, že domečky sice jsou stejné, ale mají zrcadlově komíny. Osobně si myslím, že otázka nebyla položena úplně správně, ale to neva, mám pocit, že to nepostřehlo žádné dítko). U tohoto testu seděl ten školní psycholog a zapisoval si postřehy do notebooku. Nakonec si mohla Andulka vybrat balónek a nádherné dárečky od dětí a také vzít bonbón. BTW - bonbóny měli skoro na každém stanovišti a Andulka se vždycky rovnou optala, jestli si může vzít dva, že má i sestřičku :-D. Úplně poslední stanoviště bylo u paní ředitelky, kde už na nás čekal papír, že je Andulka přijatá ke školní docházce.. Ufff... Myslím, že po tomhle zápisu pro ní budou přijímačky na vejšku brnkačka.. Oslava proběhla, samozřejmě, v Chýši. :-)
Fotečky jsou na rajčeti.
V lednu ještě proběhlo dědické řízení po babičce, což byl v podstatě takový poslední babiččin kanadský žertík. Ne nadarmo se říká, že spravedlnost je slepá. Sice nedošlo na babiččina slova - Po mojí smrti se porvěte - tak hluboko fakt nikdo nemá potřebu klesnout, ale pachuť zůstala hodně nepříjemná, což je mi líto hlavně kvůli mamce. Ale ve finále jsme se s mamkou a strejdou shodli, že nejdůležitější je, abysme byli zdraví a v pohodě. |
